Základní věta algebry

Základní věta algebry (též označovaná jako Fundamentální věta algebry[1]) je důležité matematické tvrzení, které má fundamentální význam v algebře, ale podstatnou roli hraje i v dalších odvětvích matematiky. Říká, že každý nekonstantní polynomkomplexními koeficienty má alespoň jeden komplexní kořen. Nejstarší publikovaný důkaz pochází od Jeana-Roberta Arganda z roku 1806.

Přesné znění

Nechť je polynom s koeficienty stupně . Pak existuje číslo , že .

Animace ilustrující důkaz základní věty algebry na polynomu

Důkazy

Ač název věty odkazuje na algebru, jedná se o historický název, kdy se pod algebrou rozumělo především řešení algebraických rovnic. I vzhledem k tomu, že obsahem tvrzení jsou komplexní čísla, která jsou spíše analytickým objektem, všechny důkazy v menší či větší míře využívají metody analytické matematiky.

Komplexně analytický důkaz

Základní věta algebry je snadným důsledkem Liouvillovy větykomplexní analýzy:

Je-li f holomorfní omezená funkce na , pak f je konstantní.

Dále se dokazuje sporem. Nechť nějaký polynom P(x) s komplexními koeficienty aspoň prvního stupně nemá komplexní kořen. Pak funkce g(x) daná předpisem je definována na celém . Dále jistě v komplexní rovině existuje kruh K se středem v nule takový, že pro x ležící mimo K. Protože |P(x)| je spojitá funkce nenulová na K a K je kompaktní, existuje , že pro x z K. Potom pro každé . Tedy g(x) je omezená na a holomorfní je zřejmě. Podle Liouvillovy věty tedy je g(x) konstantní a tedy i P(x) je konstantní, což je spor.

Důsledky

  • Těleso komplexních čísel je algebraicky uzavřené.
  • Polynom s komplexními koeficienty stupně má v komplexní rovině právě n kořenů (počítá-li se každý kořen tolikrát, kolik je jeho násobnost).
  • Každý polynom s reálnými koeficienty lze zapsat jako součin konstanty a monických ireducibilních polynomů (v ) stupňů jedna a dva.
  • Každou racionální funkci lze rozložit na součet parciálních zlomků.

Související články

Reference

  1. P. Olšák, Úvod do algebry, zejména lineární, 2007, FEL ČVUT Praha, ISBN 978-80-01-03775-1
  • A.-L. Cauchy, Cours d'Analyse de l'École Royale Polytechnique, 1ère partie: Analyse Algébrique, 1992, Éditions Jacques Gabay, ISBN 2-87647-053-5
  • B. Fine and G. Rosenberger, The Fundamental Theorem of Algebra, 1997, Springer-Verlag, ISBN 0-387-94657-8
  • C. Gilain, “Sur l'histoire du théorème fondamental de l'algèbre: théorie des équations et calcul intégral”, Archive for History of Exact Sciences, 42 (1991), 91–13
  • E. Netto and R. Le Vavasseur, “Les fonctions rationnelles §80–88: Le théorème fondamental”, in Encyclopédie des Sciences Mathématiques Pures et Appliquées, tome I, vol. 2, 1992, Éditions Jacques Gabay, ISBN 2-87647-101-9
  • R. Remmert, “The Fundamental Theorem of Algebra”, v Numbers, 1991, Springer-Verlag, ISBN 0-387-97497-0
  • D. E. Smith, “A Source Book in Mathematics”, 1959, Dover Publications, ISBN 0-486-64690-4
  • M. Spivak, Calculus, 1994, Publish or Perish, ISBN 0-914098-89-6
  • B. L. van der Waerden, Algebra I, 1991, Springer-Verlag, ISBN 0-387-97424-5

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Koreny.gif
Autor: Jirka Fiala, Licence: CC BY-SA 4.0
animation illustrating the proof of the fundamental theorem of algebra