Zákon o státním občanství České republiky
| Zákon o státním občanství České republiky | |
| Předpis státu | |
|---|---|
| Druh předpisu | zákon |
| Číslo předpisu | 186/2013 Sb. |
| Údaje | |
| Autor | Parlament České republiky |
| Schváleno | 11. červen 2013 |
| Platnost | 2. červenec 2013 |
| Účinnost | 1. leden 2014 |
| Oblast úpravy | |
| státní občanství České republiky | |
Zákon o státním občanství České republiky byl přijat Parlamentem České republiky 11. června 2013 a vyhlášen v Sbírce zákonů pod číslem 186/2013 Sb. Účinnosti nabyl 1. ledna 2014.
Zákon zrušil dosavadní zákon o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky ze dne 29. prosince 1992 a jeho novely a změnil zákon o zpravodajských službách České republiky, zákon o evidenci obyvatel a zákon o právních poplatcích.
Obsah zákona
Tento zákon upravuje nabývání a pozbývání státního občanství České republiky.
Nabývání státního občanství
Nabývání občanství upravují § 3 až 39. Podle nich se občanství získává:
- narozením – uplatňuje se ius sanguinis, kdy dítě nabývá občanství po alespoň jednom českém rodiči.
- určením otcovství – vzniká v okamžiku nabytí právní moci rozhodnutí soudu o určení otcovství.
- osvojením
- nalezením na území České republiky – do 3 let věku dítěte. Ustanovením se Česká republika snaží předcházet vzniku bezdomovectví, ke kterému se zavázala v mezinárodních smlouvách (např. Úmluva o omezení případů bezdomovectví).
- udělením – jedná se o vznik tzv. naturalizací. O udělení rozhoduje ministerstvo vnitra, přičemž na udělení není podle § 12 právní nárok. Vzniká složením státoobčanského slibu. Pokud občanství žadatel získal na základě podvodu, hledí se na něj, jako by se občanem nikdy nestal.
- prohlášením – týká se občanů, kteří pozbyli české nebo československé občanství před nabytím tohoto zákona.
- v souvislosti se svěřením do ústavní, pěstounské nebo jiné formy náhradní péče
Pozbývání státního občanství
Podle čl. 12 Ústavy nemůže být nikdo proti své vůli zbaven státního občanství. Vzdát se ho tedy občan musí dobrovolně na základě splnění všech následujících podmínek:
- trvale se zdržuje v cizině
- nemá v České republice trvalý pobyt
- je občanem jiného státu nebo o toto občanství žádá (tedy aby se vzdáním občanství nestal apatridou)
Občanství jinak zaniká smrtí osoby.
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“