Zákon sudnyj ljudem
| Zákon sudnyj ljudem | |
|---|---|
 | |
| Země | Velkomoravská říše |
| Jazyk | církevní slovanština |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zakon sudnyj ljudem (česky Soudní zákoník pro lid) je první staroslověnsky psaný právní spis. Text je určen zejména laikům, tedy civilnímu obyvatelstvu. Vznikl v 2. polovině 9. století, o místě sepsání ale nepanuje zcela jednotný názor. Velmi pravděpodobným místem vzniku je Velkomoravská říše, kde je autorství připisováno svatému Cyrilovi[1] nebo svatému Metodějovi, který měl právní vzdělání. Jako hlavní důkaz velkomoravského původu se uvádí jazykový rozbor, neboť Soudní zákoník pro lid prokazuje nespornými věcnými, právními a jazykovými prvky moravského prostředí místo svého vzniku. Jiné teorie kladou vznik dokumentu na území tzv. První bulharské říše,[1] nebo do Ruska.
Text byl nalezen ve více rukopisech ze 13. a 14. století, nejznámější je Novgorodskij spisok (1280, Rusko). Nejstarší dochované rukopisy pocházejí z 13. století. Jednotlivé exempláře se obsahem i rozsahem liší.
Obsah
Zákoník je rozdělen do 32 článků. Obsahuje prvky občanského a trestního práva. Vychází hlavně z byzantské Eklogy, ale i ze zákoníků západořímské provenience. Základní změnou oproti Ekloze je zmírnění tělesných trestů (např. za znásilnění panny na pustém místě Ekloga navrhuje trest uřezání nosu; Zakon sudnyj ljudem navrhuje jenom pokutu).
V prvním bodě se zákoník vypořádává s lidmi, co nepřijali křesťanství tím, že stanovuje tresty pro ty, kteří konají pohanské oběti nebo přísahy. Trestem bylo to, že: „Každá vesnice, v níž se konají oběti nebo přísahy pohanské, ať je předána Božímu chrámu se vším majetkem, který patří pánům v této vesnici. Ti, kteří konají oběti a přísahy, ať jsou prodáni s veškerým svým majetkem a získaný výnos ať se rozdá chudým.“[2]
Obsahově je zákoník poněkud kusý, používal se pravděpodobně jenom jako doplňující pramen k domácímu právu.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zakon sudnyj ľudem na slovenské Wikipedii.
- ↑ a b Максимович, К. А. Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2019-10-06]. Heslo «ЗАКО́Н СУ́ДНЫЙ ЛЮ́ДЕМ». Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-10-05. (rusky)
- ↑ Zakon sudnyj ľjudem - dostupný v online podobě
Text dokumentu
Jedna z verzí Zákoníku Archivováno 14. 12. 2014 na Wayback Machine.
Literatura
- Dějiny české literatury. 1., Starší česká literatura / Redaktor svazku Josef Hrabák. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1959. 531 s. S. 34, 39.
- Magnae Moraviae fontes historici = Prameny k dějinám Velké Moravy. IV. Leges textus iuridici supplementa / Open edendo praefuit Lubomír Havlík (k vydání připravil kolektiv autorů). Brno : Univerzita Jana Evangelisty Purkyně–filosof. fakulta, 1971. 453 s. S. 147–198.
- ADAMOVÁ, Karolina, SOUKUP, Ladislav. Prameny k dějinám práva v českých zemích. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2004. 360 s. ISBN 80-86898-04-0. S. 13–17.
- MERHAUT, Luboš, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 4/II. U–Ž, Dodatky k LČL 1–3, A–Ř. Praha: Academia, 2008. 1089–2105 s. ISBN 978-80-200-1671-3. S. 1672–1673.
- VEČERKA, Radoslav. Slovanské počátky české knižní vzdělanosti. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1963. 107 s. S. 41.
- VEČERKA, Radoslav. Staroslověnská etapa českého písemnictví. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010. 176 s. ISBN 978-80-7422-044-9. S. 70.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Zákon sudnyj ljudem na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Autor: Nikolay Omonov, Licence: CC BY-SA 4.0
Рукопись № 15. (2026). Мерило праведное, устав. красивый, исх. ХІV века, в четверть, 348 л. Фонд 304.I. Главное собрание библиотеки Троице-Сергиевой лавры. Начало Закона судного людем.