Zálší (okres Ústí nad Orlicí)

Zálší
	Vodní mlýn Betlém
	znakvlajka
Lokalita
Status	obec
Pověřená obec	Choceň
Obec s rozšířenou působností	Vysoké Mýto; (správní obvod)
Okres	Ústí nad Orlicí
Kraj	Pardubický
Historická země	Čechy
Stát	Česko
Zeměpisné souřadnice	49°57′55″ s. š., 16°14′27″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	241 (2024)
Rozloha	7,73 km²
Nadmořská výška	297 m n. m.
PSČ	565 01
Počet domů	95 (2021)
Počet částí obce	2
Počet k. ú.	2
Počet ZSJ	2
Kontakt
Adresa obecního úřadu	Zálší 50; 565 01 Choceň 1 ; ou@obeczalsi.cz
Starostka	Lenka Fikejzová
	Oficiální web: www.obeczalsi.cz
	(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Zálší
Další údaje
Kód obce	581216
Geodata (OSM)	OSM, WMF
	multimediální obsah na Commons
	Zdroje k infoboxu a českým sídlům.; Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zálší (dříve též Zalší či Záleš,^[4] německy Salasch) je obec v okrese Ústí nad Orlicí v Pardubickém kraji. Žije zde 241^[1] obyvatel.

Protáhlá vesnice Zálší se táhne podél silnice II/317, vedoucí od Chocně do Litomyšle, a sousedí s rozsáhlým Velkozálešským rybníkem. Vesnice se nachází osm kilometrů východně od Vysokého Mýta.

Historie

Původní ves byla založena kolem poloviny 13. století. Lze se však domnívat, že k založení mohlo dojít o něco dříve. V písemných pramenech se poprvé připomíná v roce 1292, v listině krále Václava II., kterou založil zbraslavský klášter. Pojmenování vsi připomíná, že byla založena v „záolší“, neboli za olšemi. Z toho lze usuzovat, že již v době založení vsi byla celá krajina bohatá na vodu. Olše totiž rostou zejména tam, kde je dostatek vláhy.

V majetku zbraslavského kláštera však dlouho nezůstala. V listině krále Václava II. z roku 1304, kterou své předchozí darování pro zbraslavský klášter upravil a rozšířil, se již neuvádí. V té době zřejmě byla majetkem Vítka ze Švábenic, který sídlil na nedalekých Heřmanicích (dnes České Heřmanice). Ten v roce 1309 ves Zálší a Sloupnici převedl na zderazský klášter Křižovníků – Strážců Božího hrobu. Jak dlouho zůstalo Zálší v majetku zderazských mnichů není známo. Lze však předpokládat, že po husitských válkách byl majetek zderazských mnichů spojen s majetkem litomyšlských biskupů. Tím se Zálší dostává do majetku Kostků z Postupic a stává se součástí pozdějšího litomyšlského panství. Jeho součástí zůstává až do roku 1850.

V této době se mimo vlastní obec dělí na část zvanou Kocanda (šest domů s hospodou), na část zvanou Na Baště (dva domy a myslivna) a mlýn zvaný Betlém. Po roce 1850 se stává samostatnou a samosprávnou obcí, jejíž součástí se stala i vesnice Kosořín. Nedlouho nato, v roce 1868, se Kosořín od Zálší oddělil a stal se také samostatnou a samosprávnou obcí. Po sto letech, je k 17. červnu 1964, Kosořín se Zálším opětovně sloučen. Později od 30. dubna 1976, byla k Zálší také připojena osada Nořín. Se změnou politických poměrů došlo dne 17. března 1992 k oddělení Kosořína, který se opět stal samostatnou obcí. Ke 3. červenci 2006 zde žilo 238 obyvatel.

Exulanti

Stejně jako z mnoha jiných obcí odcházeli v době pobělohorské do exilu i nekatolíci ze Zálší. V dobách protireformace (doba temna) žili poddaní ve strachu z toho, že opustí-li víru svých předků, nebudou spaseni, ale budou-li se jí držet, ztratí děti, svobodu nebo svůj život. V 18. století v Čechách zahrnovaly jezuitské metody rekatolizace povinnou docházku na katolické bohoslužby, domovní prohlídky, odpírání souhlasu vrchnosti k uzavírání sňatků, násilné odvody na vojnu apod. Číst nebo vlastnit Bibli kralickou bylo zakázáno. Místodržitelský patent vydaný dne 29. ledna 1726 zpřísnil tresty pro usvědčené nekatolíky, a to od jednoho roku nucených prací až po trest smrti. Protestantům mohly být odebrány děti a předány do péče katolickým opatrovníkům.^[5]

Části obce

Zálší
Nořín

Společnost

Kultura

KocandaFest – hudební festival, který pořádá Pohostinství Kocanda a SDH Zálší od roku 2014

Spolky

Sbor dobrovolných hasičů
Tělovýchovná jednota – oddíl stolního tenisu
Myslivecký spolek Dubina

Pamětihodnosti

Vodní mlýn Betlém
Suška na ovoce u čp. 12

Osobnosti

Jan Fišer (1909–1979), středoškolský učitel, docent psychologie, překladatel
František Blažek (1863–1944), architekt, učitel

Galerie

Usedlost čp. 4
Usedlost čp. 28
Usedlost čp. 5
Usedlost čp. 24

Reference

↑ ^a ^b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
↑ Zalší. In: Ottův slovník naučný. Praha: J. Otto, 1908. Dostupné online. Díl dvacátýsedmý. S. 412.
↑ Edita Štěříková: Stručně o pobělohorských emigrantech. Kalich, 2005

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Zálší na Wikimedia Commons
Encyklopedické heslo Zalší v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Oficiální stránky
Zálší v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)

[f4ed3b5e0821fe76903699b9c02c99007ec9c957-1] Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].

[b955ea152acd8f8ad51223c53cc91014189c3282-2] Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].

[7e44562665dd0dcdc16b5728cad9814b00fa562f-3] Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].

[Ottův_slovník-4] Zalší. In: Ottův slovník naučný. Praha: J. Otto, 1908. Dostupné online. Díl dvacátýsedmý. S. 412.

[5] Edita Štěříková: Stručně o pobělohorských emigrantech. Kalich, 2005

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

Navigation

Navigace

Tématické portály