Zámecký mlýn (Blovice)
| Zámecký mlýn | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Sloh | klasicismus |
| Výstavba | před 1750 |
| Přestavba | 1873, 1895, 1926 |
| Poloha | |
| Adresa | Hradišťská č.p. 25, Hradiště, Blovice, okres Plzeň-jih,  Česko |
| Souřadnice | 49°34′38,1″ s. š., 13°32′44,6″ v. d. |
| Další informace | |
| Kód památky | 45300/4-249 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) (součást památky zámek Blovice) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zámecký mlýn (Barochův, Hradišťský) v Hradišti, části města Blovice v okrese Plzeň-jih, je vodní mlýn, který stojí jihovýchodně od zámku na řece Úslavě.[1] Spolu s areálem zámku je chráněn jako nemovitá kulturní památka České republiky.[2]
Historie
Mlýn, původně panský s příslušenstvím k sousednímu dvoru, byl roku 1750 emfytetuticky odprodán mlynáři Janu Barochovi z Vrčeně. V letech 1873 a 1895 byl přestavován.[1] V roce 1926 byla jeho čtyři kola nahrazena dvěma turbínami a roku 1930 je u něj uváděna elektrárna; v tom roce k mlýnu náleželo 14 ha polí. Během 2. světové války mlel mlynář František Baroch na černo a vypomáhal moukou sousedům.[1]
Po znárodnění mlýn převzal Výkupní závod a vyráběly se zde ovesné vločky. Poté jej převzal Plzeňský masný průmysl pro výkup jatečního dobytka.[1] Po roce 1989 se mlýn při restituci vrátil rodině původního majitele, která zde zřídila malou vodní elektrárnu.[1]
Popis
Voda na vodní kolo a později na turbínu vedla náhonem od jezu. Na kola byla přiváděna vantroky, na počátku (9,5 m) kamennými a v pokračování (11,5 m) fošnovými.[1] V nich byly v podlaze otvory, kterými se přiváděla voda na kola pod nimi zavěšená.[1] Odvodní strouha v délce 342 metrů vedla přes zámecký park zpět do Úslavy.[1]
K roku 1934 je uvedeno, že mlynář měl „povinnost vypouštět vodu pozvolna, aby na pozemcích velkostatku nevznikla škoda, dále byl povinen čistit přívodní i odpadní kanál, přičemž měl právo vyhazovat materiál na sousední břehy“.[1]
K roku 1873 měl mlýn 5 kol na vrchní vodu, každé i s věnci o šířce 1 metr. V roce 1895 jsou uváděna „kola 2, 4, 5 zůstala stará, kola 1, 3 nová“; všechna kola se nacházela 32 cm vysoko nad spodní vodou, pracovalo jen 1. a 4. kolo. Před rokem 1926 byl počet kol redukován na čtyři.[1]
Roku 1926 bylo povoleno nahradit kola dvěma turbínami (1/ hltnost 720 l/s, účinnost 0,76, spád 3,75 m, výkon 27,5 HP; 2/ hltnost 500 l/s, účinnost 0,76, výkon 19 HP); postavena byla pouze větší turbína.[1]
Výroba elektrické energie při mlýně se dochovala. K roku 1926 zde bylo dynamo 2 HP na stejnosměrný proud a v roce 1930 je zapsán mlýn a elektrárna. K roku 1990 je uváděna Malá vodní elektrárna - dvě Francisovy turbíny, celkový výkon 25,5 kW, spád 3,7 m, hltnost 3000 a 700 l/s.[1]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d e f g h i j k l Hradišťský, Barochův mlýn. Vodní mlýny (vodnimlyny.cz). 2012–2017, Rudolf Šimek, Jan Škoda, 4.11.2019. [cit. 2022-09-29]. Dostupné online.
- ↑ Zámek. Národní památkový ústav. Památkový katalog. Katalogové číslo 1000157734, rejstříkové číslo ÚSKP 45300/4-249. [cit. 2022-09-29]. Dostupné online
Literatura
- HNOJSKÁ, Vendula. Toulky po vodě. 1. díl, Mlýny na řece Úslavě. Vyd. 1. Blovice: Muzeum jižního Plzeňska v Blovicích, 2011. 160 s. ISBN 978-80-87495-02-5. S. 115–117
Související články
Externí odkazy
- Hradiště na webu ČÚZK, Archivní mapy (1838)
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Irena Kolackova, Licence: CC BY-SA 4.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem: