Zámecký pivovar v Roudnici nad Labem
Zámecký pivovar v Roudnici nad Labem | |
---|---|
Pohled na budovu pivovaru z cesty, vedoucí do sklepů zámeckého vinařství | |
Základní informace | |
Sloh | baroko |
Architekt | Antonio della Porta |
Výstavba | 1672 |
Zánik | budova poškozena dlouhodobým chátráním, v r. 2010 sneseny původní barokní krovy |
Stavebník | Václav Eusebius Popel z Lobkovic |
Další majitelé | Lobkovicové, československý stát (od r. 1948), John D. Bailey (od r. 2001) |
Současný majitel | město Roudnice nad Labem |
Poloha | |
Adresa | Poděbradova čp. 323, Roudnice nad Labem, Česko |
Ulice | Poděbradova |
Souřadnice | 50°25′34,16″ s. š., 14°15′47,94″ v. d. |
Další informace | |
Rejstříkové číslo památky | 10801/5-4625 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Zámecký pivovar se nachází na úpatí vyvýšeniny, na níž stojí lobkovický zámek ve městě Roudnici nad Labem v okrese Litoměřice v Ústeckém kraji. Barokní budova pivovaru, upravená přestavbami v 19. století, je zapsaná v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky.[1]
Historie
Kníže Václav Eusebius Popel z Lobkovic převzal správu rodinného majetku v roce 1635 a v polovině 17. století zahájil rozsáhlou přestavbu roudnického zámku. Na této přestavbě se podíleli italští stavitelé Pietro de Colombo, Francesco Caratti a od roku 1667 Antonio della Porta, jako konzultant zde v té době figuroval i Carlo Lurago. Antonio della Porta se během svého života podílel na stavbách a přestavbách četných objektů na panstvích Lobkoviců na území pozdějšího roudnického vévodství a také v Zaháni v Dolním Slezsku.
Zámecký pivovar byl vybudován v Roudnici v první polovině 70. let 17. století (pozn.: v památkové dokumentaci se uvádí rok 1672, avšak jiné zdroje zmiňují, že pivo se zde začalo vařit až v roce 1676[2]). Bylo to za zdejšího působení stavitele Antonia della Porty[3] v době, kdy postavení Václava Eusebia Popela z Lobkovic na dvoře císaře a krále Leopolda I. dosahovalo vrcholu. Původní budova pivovaru ze 17. století byla vybudována jako rozsáhlý trojkřídlý objekt.
V závěru první poloviny 19. století, při stavbě železnice z Prahy do Podmokel, byly vykoupeny některé pozemky v okolí včetně části pivovaru.[4] V důsledku výstavby roudnického nádraží, které bylo uvedeno do provozu 1. června 1850, byla dvě křídla původní budovy pivovaru zbořena a zbylé křídlo bylo přestavěno. V letech 1930 až 1932 byla naproti pivovaru postavena nová nádražní budova ve funkcionalistickém stylu.[3] V době protektorátu byl roudnickým Lobkovicům, kteří vystupovali na obranu československého státu a národa, jejich majetek zabaven nacisty. Mezi roky 1945 až 1948 jim byl opět navrácen, avšak definitivně byl veškerý lobkovický majetek znárodněn po únoru 1948, což se týkalo i roudnického pivovaru.
Pivovar byl v provozu až do 70. let 20. století, po ukončení produkce piva sloužil jako skladiště. Po konkursu v roce 2001 chátrající budovu získal americký občan John D. Bailey z Texasu, který zde představil své plány na proměnu bývalého pivovaru v multifunkční objekt, jehož součástí by byl hotel, restaurace, výstavní sál a další provozy. Nic z toho však nezačal realizovat a pivovar se postupně stával ruinou.[2] Na základě rozhodnutí stavebního úřadu přistoupilo město ve druhé dekádě března roku 2010 k demontáží a odstranění původních barokních krovů. které již hrozily zřícením. Náklady na tyto práce činily 3 855 511 Kč. Bylo rozhodnuto, že částka bude vymáhána po vlastníkovi objektu a pokud nebude uhrazena, město za ni získá pozemky pivovaru, na kterých místo historické budovy hodlá vybudovat parkovací dům s obchody.[5] Proti demolici historických krovů pivovaru a jejich rozřezání sepsali roudničtí občané petici, propadající se střecha pivovaru bylo přesto odstraněna. O rok později rozhodl okresní soud v Litoměřicích, že Baileyova společnost Pivovar s.r.o. jako vlastník pivovaru má zaplatit městu 5,2 milionu korun za demolici střechy a další zabezpečovací práce.[6] V roce 2012 město koupilo památku v dražbě za 3,3 miliónu Kč a v roce 2014 se začalo pracovat na zastřešení objektu a plánech jeho dalšího využití.[2]
Odkazy
Reference
- ↑ Památkový katalog: Zámecký pivovar [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2020-02-11]. Dostupné online.
- ↑ a b c KŮS, Ondřej. Roudnice začala zastřešovat barokní pivovar, hledá pro něj využití. iDNES.cz [online]. 2014-04-19 [cit. 2020-02-11]. Dostupné online.
- ↑ a b Seznam ohrožených nemovitých památek: Zámecký pivovar v Roudnici nad Labem [online]. Ústí nad Labem: Národní památkový ústav, ÚOP v Ústí nad Labem [cit. 2020-02-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-04-09.
- ↑ Nádraží v Roudnici nad Labem [online]. [cit. 2020-02-11]. Dostupné online.
- ↑ STUDENÁ, Zdeňka. Demolici střechy pivovaru má zaplatit vlastník. Litoměřický deník [online]. 2010-03-20 [cit. 2020-02-11]. Dostupné online.
- ↑ STUDENÁ, Zdeňka. Soud rozhodl ve věci roudnického pivovaru. Litoměřický deník [online]. 2011-04-08 [cit. 2020-02-11]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Zámecký pivovar na Wikimedia Commons
- Fotoprezentace zámeckého pivovaru
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Marie Čcheidzeová, Licence: CC BY-SA 4.0
Ruiny zámeckého pivovaru v Roudnici nad Labem (říjen 2017), Kulturní památka, číslo ÚSKP: 10801/5-4625
Autor: Marie Čcheidzeová, Licence: CC BY-SA 4.0
Modernizace železniční stanice Roudnice nad Labem, stav v srpnu 2022. V pozadí budova pámatkově chráněného zámeckého pivovaru.
Autor: Marie Čcheidzeová, Licence: CC BY-SA 4.0
Pohled od zámku k bývalému pivovaru v Roudnici n. L.