Západní svět

Západní civilizace ve světě po Studené válce podle Huntingtona

Západní svět, západní civilizace nebo Západ je souhrnné označení pro mnohé státy Evropy, Ameriky a Oceánie, které pojí podobné kulturní, hodnotové a společenské rysy jako svoboda, lidská práva, vláda práva, rovnost, individualismus, tolerance a liberální demokracie. Z historického hlediska byl vývoj západní civilizace silně ovlivněn antikou, křesťanstvím, judaismem a západní filozofií. V pozdější době pak renesancí, osvícenstvím, průmyslovou a vědeckou revolucí. Skrze imperialismus, kolonialismus a christianizaci v průběhu 15. až 20. století a pozdější export popkultury ovlivnila západní civilizace velmi výrazně celý zbytek světa a hrála rozhodující roli v jeho globalizaci.[1] Samotný pojem Západ, včetně jeho rozsahu a významu, se v průběhu dějin a v závislosti na kontextu měnil a zůstává předmětem debat.

Rané formování západní civilizace

Rozdělená Římská říše roku 395, Západořímská říše je vyznačena červeně
Související informace naleznete také v článcích Dějiny křesťanství, Římská říše, Keltové, Germáni a Stěhování národů.

Západní civilizace navazuje mimo jiné na antickou civilizaci, ve které se na počátku 1. tisíciletí n. l. začalo šířit křesťanství. Křesťanství v západní části Římské říše prošlo poněkud odlišným vývojem, než v její východní části – tento rozdílný vývoj byl způsoben nejen odlišnosti římské a řecké kultury, ale také teologickým i politickým rozdělením západního katolického (později též protestantského) a východního pravoslavného křesťanství.[2] Formování západního křesťanství bylo ovlivněno jak vznikem instituce papežství,[3] tak vlivnými teology jako např. svatý Augustin[4][5] či Tomáš Akvinský. Vývoj v západní části Evropy byl dále ovlivněn zánikem centrální politické moci na území zaniklé Západořímské říše a specifickým kulturním i politickým vlivem keltských, germánských či slovanských etnik – v rámci christianizace Západoevropanů docházelo zároveň k pronikání některých původních pohanských kulturních či náboženských prvků do formálně křesťanské kultury, např. nové přidělení křesťanského významu původním pohanským svátkům a posvátným místům, náhrada různých pohanských bohů katolickými světci či nahrazení kultů bohyní plodnosti kultem Mariánským.[6][7][8][9]

Vymezení

Západní svět lze chápat z hlediska:

Jednotlivá vymezení se od sebe mohou značně lišit.

Hodnoty západní civilizace

V souvislosti se západní civilizací se někdy hovoří o jejích židovsko-křesťanských hodnotách či kořenech, především v kontextu odmítnutí náboženských minorit a multikulturalismu obecně. Podle některých historiků a teologů, jako Arthur A. Cohen nebo Phillip C. Almond, je však „termín židovsko–křesťanské hodnoty“ nejasně vymezený a novodobý. Výrazněji počal být používán až na počátku studené války ve Spojených státech v boji proti komunismu, od 70. let v boji konzervativců proti liberalismu a od roku 2014 krajní pravicí v boji proti muslimům. Termín také užíval terorista Anders Breivik. Na vymezení obsahu pojmu je problematické že případné „ židovsko-křesťanské hodnoty“ jsou chápány odlišně na základě politické orientace daného jedince a podle průzkumu European Value Study se většina Evropanů shodne především na hodnotách vycházejících z osvícenství, jako jsou individuální práva, rovnost či oddělení státu od církve. Též americká ústava vychází ze sekularismu a mnozí otcové zakladatelé nebyli tradičními křesťany, ale namísto toho inklinovali k deismu či unitářství.[10]

Západní civilizace podle Samuela Huntingtona

Huntingtonova mapa světových civilizací

Americký politický teoretik Samuel Huntington přinesl svou teorii západní civilizace. Přestože západní civilizace se díky své koloniální expanzi rozšířila do různých částí světa, až do začátku 20. století hrál primární roli původní kontinent, ze kterého západní civilizace z větší části vyšla – Evropa.

V historii tohoto kontinentu se vytvářelo množství mocných států, které pak v některých historických obdobích dokázaly ovlivňovat významné události nejen na kontinentu, ale ve značné části ostatního světa (zejména v době kolonizace).[11] Od 18. století se v Evropě ustálil systém tzv. pentarchie, tedy dominantního vlivu pěti mocností,[12] které byly ve větší či menší míře v průběhu staletí navzájem rovnocenné (nebo byly rovnocenné spolky a aliance, které tyto státy utvářely). Mezi tyto velmoci patřily Velká Británie, Francie, Německo (před lety 1870–1871 Prusko), Ruské imperium a Rakousko-Uhersko (případně Rakouské císařství či Habsburská monarchie).

Po první světové válce se však následkem ustanovení versailleského míru tento systém zhroutil (úpadek Německa následkem ekonomické krize a válečných reparací, rozpad Rakousko-Uherska na národní státy, komunistická revoluce a občanská válka v Rusku). Následkem vyčerpání Velké Británie a Francie během zákopové války nebyly tyto dvě země, které vyšly z bojů první světové války vítězně, schopny udržet politický systém Evropy, který se postupně vytvořil během mírových jednání ve Versailles). Po Druhé světové válce dochází definitivně k úpadku starých velmocí a na jejich místo nastupují Spojené státy americké a Sovětský svaz, při čemž důsledkem rivality těchto dvou velmocí byla studená válka. Tento celosvětový konflikt a rivalita ideologií, která byla vedle vojenských a ekonomických zájmů další hnací silou konfliktu, zatlačily evropské (ale v určité míře i světové) kulturní aspekty částečně do pozadí.[13]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Westliche Welt na německé Wikipedii.

  1. ↑ https://www.theguardian.com/politics/2005/aug/20/past.hearafrica05 - The wealth of the west was built on Africa's exploitation Richard Drayton
  2. ↑ ŘÍČAN, Rudolf; MOLNÁR, Amadeo. 12 století církevních dějin. Praha: Kalich, 1989. 
  3. ↑ KÜNG, Hans. Malé dějiny katolické církve. Praha: Vyšehrad, 2005. Kapitola Církev papežů. 
  4. ↑ VEBER, Václav. Dějiny sjednocené Evropy, Praha, 2004, s. 9–39.
  5. ↑ Svatý Augustin a donatismus in Svatý Augustin – život, dílo a víra, dostupné online zde
  6. ↑ ELIADE, Mircea. Mýtus a skutečnost. Praha: OIKOMENH, 2011. Kapitola Přežívání a maskování mýtů. 
  7. ↑ SUCHÁNEK, Drahomír; DRŠKA, Václav. Církevní dějiny - antika a středověk. Praha: Grada, 2013. Kapitola Křesťanské učení a teologie. 
  8. ↑ Dušan Třeštík: Vznik Velké Moravy, s. 130, Nakladatelství Lidové Noviny, Praha 2010
  9. ↑ Petr Sommer: "Začátky křesťanství v Čechách - Kapitoly z dějin raně středověké duchovní kultury" Garasmond (edice Historica), Praha 2001
  10. ↑ PROKOP, Daniel. Slepé skrvny. [s.l.]: Host, 2020. ISBN 978-80-275-0308-7. S. 114–115. 
  11. ↑ HUNTINGTON, S. Střet civilizací: Boj kultur a proměna světového řádu, Praha: Rybka publishers, 2001 (dále jen „Střet civilizací“), str. 44.
  12. ↑ Pentarchie [online]. CoJeCo, 2000-03-14, rev. 2006-07-18 [cit. 2015-09-30]. Dostupné online. 
  13. ↑ Střet civilizací, str. 139.

Literatura

  • FERGUSON, Niall. Civilizace: Západ a zbytek světa. Překlad Emanuel Geissler. Praha: Argo/Dokořán, 2014. 348 s. (Zip; sv. 43). 
  • SPENGLER, Oswald. Zánik Západu. Obrysy morfologie světových dějin. Překlad Milan Váňa. Praha, Academia, 2010. 772 s.
  • CHLUP, Vladimír. Západ. Kronika naší kultury. Olomouc: chlup.net 2017. 1238 s.

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Western world Samuel P Huntington.svg
Autor: Derivative work by Concus Cretus, based on work of NuclearVacuum, Kyle Cronan, Licence: CC BY-SA 4.0
selected "Western" civilization from a map of world civilizations published by American political scientist Samuel P. Huntington in his 1997 book The Clash of Civilizations and the Remaking of World Order; Page 26-27. Simon & Schuster; ISBN 978-0-684-84441-1. Scan of the original map: link
 
Western
Clash of Civilizations map.png
(c) Kyle Cronan at the English Wikipedia, CC BY-SA 3.0
"The World of Civilizations: Post-1990", map from Huntington's Clash of Civilizations (1996) indicating the postulated world's nine major "civilizations": Western, Latin American, Orthodox, Islamic, Sinic, Buddhist, Japanese, Hindu, African.
The most significant dividing line in Europe, as William Wallace has suggested, may well be the eastern boundary of Western Christianity in the year 1500. This line runs along what are now the boundaries between Finland and Russia and between the Baltic states and Russia, cuts through Belarus and Ukraine separating the more Catholic western Ukraine from Orthodox eastern Ukraine, swings westward separating Transylvania from the rest of Romania, and then goes through Yugoslavia almost exactly along the line now separating Croatia and Slovenia from the rest of Yugoslavia. In the Balkans this line, of course, coincides with the historic boundary between the Hapsburg and Ottoman empires. The peoples to the north and west of this line are Protestant or Catholic; they shared the common experiences of European history—feudalism, the Renaissance, the Reformation, the Enlightenment, the French Revolution, the Industrial Revolution; they are generally economically better off than the peoples to the east; and they may now look forward to increasing involvement in a common European economy and to the consolidation of democratic political systems. The peoples to the east and south of this line are Orthodox or Muslim; they historically belonged to the Ottoman or Tsarist empires and were only lightly touched by the shaping events in the rest of Europe; they are generally less advanced economically; they seem much less likely to develop stable democratic political systems. FOREIGN AFFAIRS Vol. 72 No. 3 (1993), p.30
Theodosius I's empire.png
(c) Geuiwogbil at the English Wikipedia, CC BY-SA 3.0
Map of the western and eastern Roman empires after the death of Theodosius I, in 395 AD, superimposed on present-day borders.
 
Western Roman Empire
 
Eastern Roman (Byzantine) Empire