Záporecký mlýn
| Záporecký mlýn | |
|---|---|
.jpg) (c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0 Záporecký mlýn (Kalinův) | |
| Základní informace | |
| Výstavba | 16. století |
| Poloha | |
| Adresa | V Šáreckém údolí 55/100, Praha 6 - Dejvice,  Česko |
| Ulice | V Šáreckém údolí |
| Souřadnice | 50°6′40,31″ s. š., 14°22′5,57″ v. d. |
| Další informace | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Záporecký mlýn (Kalinův, Na Posledním penízi) je bývalý vodní mlýn v Praze 6-Dejvicích, který stojí na Šáreckém potoce v Šáreckém údolí.[1]
Historie
Vodní mlýn byl postaven v polovině 16. století Václavem Černým. Současně byl také krčmou, ve které došlo roku 1581 ke krvavé potyčce mezi sedlákem Jiřím Otou z Horomeřic a šlechticem Juliem Opitem z Malicína. V letech 1594–1598 byl jeho majitelem Jakub Fuchs, který k němu přikoupil 3 strychy vinice proti mlýnu na straně lysolajské.
V letech 1618–1625 jej vlastnil staroměstský měšťan Václav Branický. Koupil 1,5 strychu vinice „blíže u mlýna“ a pronajal si vrch u mlýna v míře 3 strychy, který osázel vinnou révou. K tomu koupil ještě 2 háje nad Zlatnicí a 3 vinice v míře 2 strychy.
Během třicetileté války byl mlýn opuštěn a zůstaven proboštům jako pozemkovým pánům. Roku 1691 jej jako rozbitý koupil mlynář Jakub Zelenka od probošta Jana Ignáce Dlouhoveského za 30 zlatých Rýnských. Za sedmileté války o dědictví rakouské byl jeho majitelem Václav Králíček, po jeho smrti roku 1761 mlýn s dvojím složením, stoupou a ostatním stavením získali dědicové. Martin Králíček prodal roku 1803 mlýn za 3.200 zlatých Janu Tůmovi, po něm jej vlastnil syn Ignác Tůma, jehož dcera Kateřina si vzala Jana Kalinu z mlýna Tachlovického. Rod Kalinů držel mlýn až do roku 1939, kdy byl uzavřen.
Mlýn je v majetku Městské části Praha 6. V červenci 2022 vyhlásila MČ výběrové řízení na pronájem mlýna. Úřad nehleděl na žádné další okolnosti, nic nepožaduje a chce pronajmout tomu zájemci, který nabídne nejvyšší částku. Přitom podle schválené územní studie má mlýn sloužit veřejnosti a přes pozemek mezi mlýnem a potokem má vést veřejná cesta.
Popis
V roce 1919 bylo na hlavní budovu přistavěno jedno patro. Ještě před rokem 1933 získal mlýn nové stroje a elektrický pohon. Po roce 1933 byl zasypán náhon na vodu a v letech 1933-1945 zde byla pouze pekárna.
Odkazy
Reference
- ↑ Kalinův, Záporecký mlýn. Vodní mlýny (vodnimlyny.cz). 2012–2017, Rudolf Šimek, Helena Špůrová, 30.9.2012. [cit. 2021-06-21]. Dostupné online.
Literatura
- KLEMPERA, Josef. Vodní mlýny v Čechách. III., Praha a okolí. 1. vyd. Praha: Libri, 2001. 263 s. ISBN 80-7277-051-9. Kapitola Mlýn na Posledním penízi v Šárce. S. 130-136
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Záporecký mlýn na Wikimedia Commons - Orientační plán hlavního města Prahy s okolím. Mapový list č. 29. Vydáno 1938. Městská knihovna v Praze
- Usnesení Rady Městské části Praha 6 - zveřejnění záměru pronajmout Kalinův mlýn
- Územní studie Šárecké údolí, Tichá-Horní-Dolní Šárka
- Článek o nevhodném výběrovém řízení na pronájem mlýna v časopise Šestka
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
Praha-Dejvice. Horní Šárka, V Šáreckém údolí 55/100.