Zásadka (zámek)

Zásadka
Zřícenina zámku
Účel stavby
šlechtické sídlo
Základní informace
Sloh	gotický, renesanční
Výstavba	2. polovina 14. století
Přestavba	po roce 1560 a 1604
Zánik	počátek 19. století
Poloha
Adresa	ostroh nad Jizerou, Sychrov, Česko Česko
Souřadnice	50°33′24,12″ s. š., 14°58′53,4″ v. d.
Zásadka
Další informace
Rejstříkové číslo památky	25026/2-1699 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zásadka je zřícenina renesančního zámku, který byl vybudován na místě středověkého hradu^[1] na severním okraji Sychrova u Mnichova Hradiště v okrese Mladá Boleslav v nejsevernějším výběžku Středočeského kraje. Nachází se na ostrožně na levém břehu Jizery nad jejím soutokem s Mohelkou v nadmořské výšce 260 metrů.^[2] Od roku 1967 je zapsána jako kulturní památka.^[1]

Historie

Původně menší vladyckou tvrz nechal postavit některý z rytířů ze Zásadky, předpokládá se, že stavebníkem mohl být buď Ješek Ocas ze Zásadky nebo jeho bratr Ješek.^[3] První písemná zmínka o tvrzi pochází z roku 1406 v souvislosti s její koupí Matějem Pomazánkou ze Zlivi.^[4] V 15. století sídlo vlastnili Čuchové z Navarova a ze Zásady, kteří posléze upadli do dluhů a roku 1452 tvrz prodali Jiřímu z Poděbrad. Koncem 15. století za vlastnictví Frycka z Daliměřic je sídlo uváděno pod názvem Nová Zásadka, protože byla tvrz po změně majitelů zřejmě přestavěna a začala se označovat jako hrad. Za Jana Hrzána z Harasova (1520) a Petra Samšinského ze Samšiny (1539) se mluví o zpustlém zámku.^[5]

V roce 1560 Zásadku koupil Zikmund Vančura z Řehnic, který hrad posléze přestavěl na renesanční zámek. Stavební úpravy zde prováděl počátkem 17. století i Václav Budovec z Budova, který sídlo koupil v roce 1604.^[2] Po rychlém střídání majitelů získávají sídlo na konci 17. století definitivně Valdštejnové, kteří ho připojují k panství Mnichovo Hradiště. Za Valdštejnů došlo k postupnému úpadku místního hospodářství. Zámek pak byl užíván až do počátku 19. století, kdy ho obýval jen panský hajný. Roku 1790 zámek vyhořel, ale ještě v roce 1820 měl střechu. Stavba postupně chátrala, definitivně se proměnila ve zříceninu v druhé polovině 19. století. V držení Valdštejnů zůstala Zásadka až do roků 1945.^[4]

Stavební podoba

Tvrz a posléze zámek stával na levém břehu Jizery na svahu, který prudce spadá k řece.^[6]

Předchůdcem hradu byla gotická tvrz, jejíž podobu neznáme. Její součástí byla pravděpodobně čtverhranná věž u jihozápadního nároží, která se dochovala jen v podobě terénního reliktu. Čelo pozdějšího hradu chránily příkopy. Za nejstarší část dnešní zříceniny se považuje částečně zasypaný dvoutraktový palác s valeně zaklenutými suterény na severní straně. Celou severozápadní a jihozápadní stranu areálu později zaujímal výstavný renesanční palác, který přiléhal ke starší obvodové hradbě.^[5][7]

Přístup

Na Zásadku odbočuje zeleně značená turistická trase, která vede strmým skalnatým stoupáním boční roklí z údolí Jizery.^[6] Směrem dolů v údolí leží obec Mohelnice nad Jizerou a trasa končí v Březině. Směrem nahoru nad Sychrovem je vrch Káčov a trasa končí v Mnichově Hradišti. Z ostrohu Zásadky je pěkný výhled na údolí Jizery, Mohelnici a Ještěd. Vstup na zříceninu je volný.

Odkazy

Reference

Literatura

• Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Zásadka – zámek, s. 531–533. 
• DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Heslo Zásadka, s. 619–620. 
• SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého: Boleslavsko. Svazek X. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 406 s. Kapitola Zásadka hrad, s. 133–136. 

Související články

• Seznam hradů ve Středočeském kraji
• Seznam zámků ve Středočeském kraji

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Zásadka na Wikimedia Commons
• KROBOVÁ, Adriana. Renesance versus gotika [online]. Český rozhlas, 2009-05-23 [cit. 2017-07-26]. Vložené audio s citacemi Augusta Sedláčka a komentáři Tomáše Durdíka. Dostupné online.