Zátorka
Zátorka | |
---|---|
Účel stavby | |
obytný dům | |
Základní informace | |
Přestavba | kolem 1910 |
Další majitelé | prof.Josef Rottenberger Vilém I., Josef Zahořanský z Vorlíka Ing. Otto Bondy |
Současný majitel | město Praha |
Poloha | |
Adresa | Na Zátorce 43/9, Praha 7–Bubeneč, Česko |
Ulice | Na Zátorce |
Souřadnice | 50°6′0,68″ s. š., 14°24′39,03″ v. d. |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Zátorka, U Vorlíků, také Vila Otty Bondyho je obytný dům čp. 43/XIX v Praze-Bubenči, přestavěný z usedlosti, stojící na nárožní parcele mezi ulicemi Na Zátorce, U Vorlíků a Romaina Rollanda.[1] Její zahrada orientovaná na jih od budov zasahovala až k trati Buštěhradské dráhy.
Historie
Původní rozsáhlý zemědělský dvůr s usedlostí či letohrádkem čp. 4 Františka Adama hraběte ze Šternberka († 1789) byl po jeho smrti po částech rozprodán. Jan Karel Kühlwein roku 1796 získal od dědiců pole u Zátor o velikosti 33 jiter do nájmu na 10 let a k němu přikoupil sousední pozemek o rozloze 4 jitra. Na něm před rokem 1803 postavil či z usedlosti č. 4 přestavěl dům, později označovaný čp. 43. Oba pozemky s domem roku 1806 získal do vlastnictví pražský lékař Josef Rottenberger (1760-1820), univerzitní profesor anatomie na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze.[2].
Na části těchto pozemků byla v té době zřízena silnice od Strahovské brány do Buben. Josef Rottenberger vedl se svým sousedem Josefem Ignácem Bučkem spor o cestu a užívání přilehlých pastvin. Dva geometry zahnal na útěk, když přišli zjistit stav věci, při druhém měření pak měli tito geometři na pomoc poskytnutu ochranu. Spor byl přidělen pražskému magistrátu a byl řešen soudně. Roku 1810 prodal Rottenberger dvůr Josefu Srbovi a do trhové smlouvy zahrnul ustanovení, že má být tato soudní pře nadále vedena.
Roku 1812 přešla Zátorka do majetku hesenského kurfiřta Viléma I. Ten byl po připojení kurfiřtství k nově vytvořenému Vestfálskému království nucen i se svojí rodinou uprchnout do exilu, ale již roku 1813 se směl vrátit a Zátorku spolu se sousední Miseronkou prodal. Po dalším prodeji ji získal pražský advokát Josef Zahořanský z Vorlíka, jehož rodina držela dvůr až do roku 1844. V těch letech patřily k usedlosti pozemky o rozloze 32 jiter: "13 polí v míře 29 jiter, 5 pastvin, 5 zahrad, 5 stromořadí, 2 cesty a 3 lada".
Po Zahořanských se majitelé střídali. Soudní spor skončil až roku 1857 tím, že byl sporný pozemek přepsán jako majetek ke dvorci čp. 43.
Přestavba
Roku 1909 koupila pozemky s usedlostí pražská obec. Usedlost od obce roku 1910 koupil továrník Ing. Otto Bondy (1859-1913), starší syn Bohumila Bondyho a spolumajitel železáren, s manželkou Giselou a dvěma syny[3]][4] a jeho rodina dům přestavěný na vilu se zahradou užívala až do protektorátu, kdy se musela vystěhovat. Ostatní pozemky obec rozparcelovala a rozprodala jako stavební.
Dům na obdélném půdorysu situací souhlasí s dvorem č. 4 zakresleným na mapě z roku 1852. Je to patrová vila barokního vzhledu, se dvěma balkóny a mansardou, o 11 okenních osách. Průčelím s barokním portálem je orientován do zahrady při ulici U Vorlíků. Mříže balkónů mají geometrický dekor, původní honosné ozdoby z Bondyho železáren jsou zachyceny na fotografii z roku 1926, nyní chybí. Stejně tak byly pozdější adaptací zjednodušeny rámy mansardových oken s attikou. Původní barokní či novobarokní štíty nad okny se dochovaly.[5]. Zahrada je zpustlá, její severní část při ulici Romaina Rollanda byla zlikvidována ve třetí čtvrtině 20. století stavbou řadových garáží s betonovým parkovištěm. Hlavní brána domu s vjezdem pro auta je z ulice Na Zátorce, dochovaly se v ní mříže s motivy váz art deco.
Odkazy
Reference
- ↑ Český úřad zeměměřický a katastrální. Archivní mapy: CPO evid. č. 0621-1, mapový list č. IV. Dostupné z WWW Archivováno 25. 6. 2016 na Wayback Machine..
- ↑ Die Deutsche Karl-Ferdinands-Universität: in Prag unter der Regierung Seiner Majestät des Kaisers Franz Josef I., Praha J. G. Calve, 1899, s. 346
- ↑ Pobytová přihláška rodiny Otty Bondyho
- ↑ Historie usedlosti na webu 'bubenec.eu
- ↑ Archivní fotografie domu z roku 1926
Literatura
- LAŠŤOVKOVÁ, Barbora: Pražské usedlosti. 1. vyd. Praha: Libri, 2001. 359 s. ISBN 80-7277-057-8. S. 335-337.
Související články
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Dobroš, Licence: CC BY 4.0
Vila Otty Bondyho (Zátorka), pohled na průčelí (=hlavní vchod) z ulice U Vorlíků Na Zátorcce čp 43/9, Praha 6-Bubeneč
Autor: Dobroš, Licence: CC BY 4.0
Zátorka čp. 43 od severu, pohled z ulice Romaina Rollanda přes parkoviště a garáže