Zündapp
Zündapp | |
---|---|
Logo | |
Základní údaje | |
Právní forma | GmbH |
Datum založení | 1917 |
Datum zániku | 1984 |
Zakladatel | Fritz Ludwig Neumeyer |
Adresa sídla | Norimberk, Německo |
Charakteristika firmy | |
Oblast činnosti | automobilový průmysl |
Produkty | motocykl |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Zünder-Apparatebau-Gesellschaft (společnost pro konstrukci zapalovacích zařízení), poslední název Zündapp-Werke, byl úspěšný německý výrobce motocyklů. Zanikl v roce 1984.
Začátky
Firma vznikla 9. ledna 1917 v Norimberku především na výrobu zbraní, výslovně rozbušek pro dělostřelecké granáty. Po skončení První světové války se pro ni stala zisková jedině výroba jednostopých vozidel.[1]
Motocykly
V roce 1921 se společnost přeměnila na Zündapp Gesellschaft für den Bau von Special-Maschinen a prvním typem Z22 začala stavět praktické užitkové motocykly za rozumnou cenu. Poháněly je především jednodušší dvoudobé spalovací motory. Na konci dvacátých let byla jednou z pěti největších motocyklových továren v Evropě.
V roce 1931 zadala konstrukční kanceláři Ferdinanda Porscheho vývoj lidového vozu. Pod kódem Porsche Typ 12 pro ni roku 1932 vyvinul malý automobil.[2] Seriovou výrobu ale nezahájila.
Ve třicátých letech firma začala vyrábět motocykly se čtyřtaktním motorem vlastní konstrukce: jednoválcový vrchový DS350, dvouválcový spodový K500, čtyřválcový K800. Kromě dvoutaktů K200 nebo K350 byly i motocykly vyššího objemu vybaveny pohonem zadního kola kardanovou hřídelí, stejně jako konkurenční německý výrobce motocyklů BMW. Ten byl však prodejně úspěšnější jak v sektoru osobních automobilů, tak dodávkami těžkých motocyklů pro německou armádu.
Technickou zajímavostí je užívání půleného bronzového pouzdra na čepu klikového hřídele, které spolu s jehlovými válečky tvoří dělitelné ložisko spodní části ojnice.
Výroba zahrnovala sportovní modely s motorem boxer KS500 v letech 1936–1938, spolu s odlehčeným supersportovním modelem KKS500. Do výbavy přicházela vedle ručního řazení jeho kombinace s nožním řazením.[3]
Pro nároky připojení sidecaru došlo v roce 1938 k mírné změně konstrukce motoru a zvýšení objemu, vznikl nejvyráběnější čtyřtakt firmy – Zündapp KS600. V roce 1938 byl vyroben 200 000. kus motocyklu Zündapp.
Od roku 1940 továrna kvůli druhé světové válce vyráběla pouze pro Wehrmacht. Přišla se silnějším strojem KS 750 do terénu výlučně s postranním vozíkem a oběma poháněnými zadními koly s diferenciálem s omezeným prokluzem. Řešení převzal a některé shodné díly používal další vojenský motocykl BMW R75. Celkem se vyrobilo téměř 18 000 modelů Zündapp KS 750.[4]
Poválečná výroba
Nálety těžce poškozená továrna začala po válce s náhradní výrobou. Zákaz výroby motocyklů nad 60 cm³ byl pro firmu v roce 1947 změněn na motocykly do 250 cm³ a pokračovala výrobou předválečných modelů. S důrazem na nízkou prodejní cenu dvoutaktů úspěšných ve 30. letech, DB200 a následně DB201. Výrobou nestačila poptávce. Nabízela širokou paletu jednostopých vozidel od jízdních kol s motorovým pohonem až po těžké motocykly.
V letech 1951 – 1958 společnost nejvíce vyráběla nákladnější pokročilé verze modelu KS600 s teleskopickou přední vidlicí a zadními kluzáky – KS601 (nejvíce ve světle zelené, nadšenci přezdívaný „Grüner Elefant“). Prodejní úspěch však měly i malé 50 cm³ motocykly nebo od roku 1953 skútr Zündapp Bella s dvoutaktním 150 nebo 200 cm³ motorem.
Brzký hospodářský vzestup i deštivá léta 1953 a 1954 přivodily odklon od cestovních motocyklů a snížení prodeje. Zündapp v roce 1957 zastavil výrobu KS601, který byl považován za příliš velký, těžký a drahý. Aby udržel výrobu, rozhodl se zahájit výrobu žádanějších minivozů jako konkurence. Neměl čas na zdlouhavý vývoj a hledal řešení zvenku. Návrhy Krobotha nebo Brutsche ale považoval za příliš jednoduché a Fuldamobil posléze za nedostatečný.
Minivozy
V březnu 1957 zahájila společnost výrobu minivozu Zündapp Janus na základě v lednu 1956 uzavřené licence na více „kempingový“ projekt Dornier Delta.[5][6] Jenž se představil v červnu 1955.
Přepracovaný Janus uvedený na trh v červnu 1957 si zachoval obdobné zvláštnosti.[7] Vypadal téměř stejně zepředu i zezadu, čemuž odpovídal název podle boha se dvěma tvářemi.
Vstup pasažérů umožňovala odklopná stěna jako u Isett, resp. BMW Isett nebo Heinkel Kabine. Byla ale na obou čelech – vpředu i vzadu.[8] A znatelně větší, plně čtyřmístný vůz měl dvě lavice zády k sobě.[9]
Vnitřním prostorem mu nekonkuroval žádný podobný minivůz. Už vůbec ne sklopením lavic na manželskou postel.[10] Nebo demontáží zadní pro vytvoření 1,5 m² nákladového prostoru.[11]
Sezení proti směru jízdy však dosti nevyhovovalo. Jak dětem, které jej měly využívat nejčastěji a dělalo se jim špatně,[12] tak řidiči, který na ně příliš neviděl. Nenadchlo ani vyhlížení na vozy s posádkou vzadu[13] Či vzdalující se krajinu – navíc bez stěrače v dešti. Praktické ovšem nebylo ani při hovoru.
Hluk v interiéru ze vzduchem chlazeného ležatého 248 cm³ čtyřdobého jednoválce uprostřed vozu mezi sedačkami a podlahou byl nadměrný. A údržba hůře přístupného motoru rovněž nesnadná. Stejně tak přístup k náhradnímu kolu vedle něj a velmi nízkému prostoru na zavazadla nad ním.[14] Poskytoval maximální výkon 14 koní a poháněl zadní kola.[15]
Uprostřed vozu nízko položený motor a nezávisle zavěšená kola v rozích karoserie prospěly jízdním vlastnostem i pochvalným článkům v tisku. Ovladatelnost a komfort jízdy byly proti minivozům nebývalé. I proti drtivé většině vozů střední třídy. Poměrně těžký, úzce zaměřený a motocyklovou továrnou nepříliš dobře postavený malosériový vůz se však navzdory mnoha shodným karosářským dílům prodejní cenou (3290 DM + 40 DM za topení) příliš blížil vozu nižší střední VW Brouk v základním provedení (3780 DM) a nebyl o něj velký zájem. Kupující už také začínali chtít spíše vyspělejší dvouválcové minivozy vhodnější na větší vzdálenosti jako NSU Prinz.
Inzerovaného dvouválcového motoru se Janus nedočkal, v červnu 1958 se výroba zastavila a v říjnu 1958 byla nákladně zařízená továrna prodána společnosti Bosch.
Přesun
V roce 1958 firma přesídlila do menší továrny v Mnichově. Mimo motocykly se okrajově věnovala vývoji leteckých a lodních motorů i pohonu vojenské techniky (již v roce 1943 např. dodávala 703 cm³ dvoutaktní dvouválcový motor pro dálkově řízené miniaturní pásové vozidlo Goliath nesoucí nálož s trhavinou). Následoval další vývoj i vodou chlazených dvoutaktních motorů.
Motocykly Zündapp se postupně stávaly staromódní a podomácku vyrobené oproti konkurenci levnějších japonských strojů, které zvyšovaly tržní podíl na úkor zavedených výrobců. V roce 1984 došlo k prodeji licencí a části výrobních prostředků do Xunda Motor Co., Tianjin, China a firma Zündapp zanikla.
Odkazy
Reference
- ↑ Zündapp - historie značky. www.motorkari.cz [online]. [cit. 2024-04-03]. Dostupné online.
- ↑ Porsche Typ 12, průhledu [online]. [cit. 2024-09-02]. Dostupné online.
- ↑ Greg Williams. 1937 Zundapp KKS500 [online]. Motorcycle Classics, July–August 2009 [cit. 2009-08-04]. Dostupné online.
- ↑ Margie Siegal. 1942 Zundapp KS750 [online]. Motorcycle Classics, July–August 2007 [cit. 2009-08-11]. Dostupné online.
- ↑ Dornier Delta, propagační snímek [online]. [cit. 2024-09-02]. Dostupné online.
- ↑ Dornier Delta, propagační snímek [online]. [cit. 2024-09-02]. Dostupné online.
- ↑ Srovnávací snímek – Dornier Delta a Zündapp Janus [online]. [cit. 2024-09-02]. Dostupné online.
- ↑ Srovnávací snímek – Zündapp Janus a Heinkel Kabine (Zündapp s příplatkovou atrapou středového volantu vzadu) [online]. [cit. 2024-09-02]. Dostupné online.
- ↑ Plně obsazený Zündapp Janus, [online]. [cit. 2024-09-02]. Dostupné online.
- ↑ Zündapp Janus v lůžkové úpravě, reklamní brožura [online]. [cit. 2024-09-02]. Dostupné online.
- ↑ Zündapp Janus v užitkové úpravě [online]. [cit. 2024-09-02]. Dostupné online.
- ↑ Zündapp Janus 1958 - fotoalbum. www.rajce.idnes.cz [online]. [cit. 2024-01-04]. Dostupné online.
- ↑ Zündapp Janus, reklamní snímek [online]. [cit. 2024-09-02]. Dostupné online.
- ↑ Zündapp Janus z nadhledu [online]. [cit. 2024-09-02]. Dostupné online.
- ↑ Zündapp Janus (1957-1958): Trpaslík se dvěma tvářemi a motorem uprostřed. auto.cz [online]. [cit. 2023-09-28]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Zündapp na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Autor: Oxyman, Licence: CC BY 2.5
Zündapp DB200 motorcycle in the RAF Museum London
Photographed in the museum Auto & Uhrenwelt Schramberg, Germany.
(c) Yesterdays Antique Motorcycles en Classic Motorcycle Archive, CC BY-SA 3.0
1934 Zundapp flat twin KS500 shaft-drive motorcycle.
Autor: User:Stefan Kühn, Licence: CC BY-SA 3.0
Zündapp KS 750, Technikmuseum Speyer
Photographed in the Erwin-Hymer-Museum, Germany.
Exponat im Dornier-Museum in Friedrichshafen im Dezember 2018.
Autor: © Sam Gamdschie / Wikipedia, Licence: CC BY 3.0
Motorrad Zündapp Z22 Museum Industriekultur Nürnberg
Zündapp KS 601
Autor: Joachim Köhler, Licence: CC BY-SA 3.0
Motorbike "Zündapp Z300" (1930) at the de:Deutsches Zweirad- und NSU-Museum (297 cm³, 9 PS, 95 km/h)