Zündapp

Zündapp
Logo
(c) Yesterdays Antique Motorcycles en Classic Motorcycle Archive, CC BY-SA 3.0
Základní údaje
Právní forma	GmbH
Datum založení	1917
Datum zániku	1984
Zakladatel	Fritz Ludwig Neumeyer
Adresa sídla	Norimberk, Německo
Charakteristika firmy
Oblast činnosti	automobilový průmysl
Produkty	motocykl
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zünder-Apparatebau-Gesellschaft (poslední název: Zündapp-Werke) byl úspěšný německý výrobce motocyklů. Zanikl v roce 1984.

Začátky

Firma vznikla v Norimberku v roce 1917, zpočátku vyráběla převážně výzbroj jako rozbušky do dělostřeleckých granátů. Po skončení první světové války se pro ni jako jediná výnosná ukázala výroba jednostopých vozidel.

Motocykly

V roce 1921 se společnost přeměnila na Zündapp Gesellschaft für den Bau von Special-Maschinen a prvním typem Z22 začala stavět praktické užitkové motocykly za rozumnou cenu. Poháněly je především jednodušší dvoutaktní motory. Na konci dvacátých let byla jednou z pěti největších motocyklových továren v Evropě.

(c) Yesterdays Antique Motorcycles en Classic Motorcycle Archive, CC BY-SA 3.0

V roce 1931 zadala konstrukční kanceláři Ferdinanda Porscheho vývoj lidového vozu. Pod kódem Porsche Typ 12 pro ni roku 1932 vyvinul malý automobil, se sériovou produkcí ale nezačala.

Ve třicátých letech firma začala vyrábět motocykly se čtyřtaktním motorem vlastní konstrukce: jednoválcový vrchový DS350, dvouválcový spodový K500, čtyřválcový K800. Kromě dvoutaktů K200 nebo K350 byly i motocykly vyššího objemu vybaveny pohonem zadního kola kardanovou hřídelí, stejně jako konkurenční německý výrobce motocyklů BMW. Ten byl však prodejně úspěšnější jak v sektoru osobních automobilů, tak dodávkami těžkých motocyklů pro německou armádu.

Technickou zajímavostí je užívání půleného bronzového pouzdra na čepu klikového hřídele, které spolu s jehlovými válečky tvoří dělitelné ložisko spodní části ojnice.

Výroba zahrnovala sportovní modely s motorem boxer KS500 v letech 1936–1938, spolu s odlehčeným supersportovním modelem KKS500. Do výbavy přicházela vedle ručního řazení jeho kombinace s nožním řazením.^[1]

Pro nároky připojení sidecaru došlo v roce 1938 k mírné změně konstrukce motoru a zvýšení objemu, vznikl nejvyráběnější čtyřtakt firmy – Zündapp KS600. V roce 1938 byl vyroben 200 000. kus motocyklu Zündapp.

Od roku 1940 musela továrna kvůli druhé světové válce vyrábět pouze pro Wehrmacht. Přišla se silnějším strojem KS 750 do terénu s postranním vozíkem a oběma poháněnými zadními koly s diferenciálem s omezeným prokluzem. Používal některé shodné díly s dalším vojenským BMW R75. Celkem se vyrobilo téměř 18 000 modelů Zündapp KS 750.^[2]

Poválečná výroba

Bombardováním těžce poškozená továrna začala po válce s náhradní výrobou. Zákaz výroby motocyklů nad 60 cm³ byl pro firmu v roce 1947 změněn na motocykly do 250 cm³ a pokračovala výrobou předválečných modelů. S důrazem na nízkou prodejní cenu dvoutaktů úspěšných ve 30. letech, DB200 a následně DB201. Výrobou nestačila poptávce.

V letech 1951 – 1958 společnost stavěla výrobně nákladné vylepšené verze modelu KS600 s teleskopickou přední vidlicí a zadními kluzáky – KS601 (nejvíce ve světle zelené, známý pod přezdívkou "Grüner Elefant"). Prodejní úspěch však měly i malé 50 cm³ motocykly nebo od roku 1953 skútr Zündapp Bella s dvoutaktním 150 nebo 200 cm³ motorem.

Rychle rostoucí ekonomika vedla k poklesu prodeje motocyklů a Zündapp v roce 1957 zastavil výrobu KS601, který byl považován za příliš velký, těžký a drahý.

Minivozy

Povzbuzena konkurencí zahájila společnost v březnu 1957 výrobu miniautomobilu Zündapp Janus, jenž vzešel z více "kempingového" konceptu Dornier Delta, který se představil v červnu 1955.

Zündapp Janus vypadal zepředu a zezadu skoro stejně, což vyjadřoval název podle boha se dvěma tvářemi. Vstup pasažérů umožňovala odklápěcí stěna jako u Isett nebo Heinkel Kabine. Byla ale na čele i vzadu a mnohem větší vůz plně čtyřmístný se sedačkami zády k sobě. Vnitřním prostorem mu nekonkuroval žádný podobný minivůz. Už vůbec ne úpravou sedaček na manželskou postel nebo demontáží zadní a vytvoření 1,5 m² nákladového prostoru. Sezení proti směru jízdy však moc nevyhovovalo. Nejen dětem, které ho měly využívat nejčastěji a dělalo se jim špatně.^[3] Nový ležatý vzduchem chlazený 248 cm³ čtyřdobý jednoválec byl uprostřed vozu pod podlahou mezi sedačkami. ​​Poskytoval maximální výkon 14 koní a poháněl zadní kola.^[4] Údržba hůře přístupného motoru byla nesnadná, hluk v interiéru zato značný. Poměrně těžký malosériový vůz se prodejní cenou (3290 DM + 40 DM za topení) příliš blížil vozu nižší střední VW Brouk základního provedení (3780 DM) a nebyl o něj velký zájem. Už v půli roku 1958 byla výroba zastavena a nákladně zařízená továrna prodána.

Přesun

V roce 1958 přesídlila firma do Mnichova. Okrajově se věnovala vývoji leteckých motorů, lodních motorů a pohonu vojenské techniky. V roce 1943 již např. dodávala dvoutaktní dvouválcový 703 cm³ motor pro dálkově řízené miniaturní pásové vozidlo Goliath nesoucí nálož s trhavinou.

Následoval další vývoj i vodou chlazených dvoutaktních motorů.

V roce 1984 došlo k prodeji licencí a části výrobních prostředků do Xunda Motor Co., Tianjin, China a firma Zündapp zanikla.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Zündapp na Wikimedia Commons