Złotoryja
Złotoryja | |
---|---|
Złotoryja s dvouvěžovým kostelem Narození Panny Marie | |
Poloha | |
Souřadnice | 51°7′24″ s. š., 15°54′55″ v. d. |
Stát | ![]() |
Vojvodství | Dolnoslezské |
Okres | Złotoryja |
Gmina | městská gmina |
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de ![]() Złotoryja | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 11,51 km² |
Počet obyvatel | 16 539 (2011) |
Hustota zalidnění | 1 436,9 obyv./km² |
Správa | |
Status | město, městská gmina |
Oficiální web | www |
PSČ | 59-500, 59-501 |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Złotoryja (německy Goldberg, latinsky Mons aurea, česky Goltperk) je polské město v Dolnoslezském vojvodství. Je sídlem správy okresu Złotoryja. Tvoří samostatnou městskou gminu, je též sídlem vesnické gminy Złotoryja, které není součástí. V roce 2011 zde žilo 16 539 obyvatel.[1]
Geografie
Městem protéká řeka Kačava (Kaczawa).
Historie
Město dal roku 1211 vysadit slezský kníže Jindřich I. Bradatý podle magdeburského městského práva jako první v Dolním Slezsku. Král Václav II. a po něm i císař Karel IV. (1348) je připojili k Čechám. Ve středověku bylo město centrem těžby zlata, později se zde těžila měď a hlavně čedič.
V 17. století zde studoval Albrecht z Valdštejna. V roce 1915 se v Złotoryji narodil německý astronom Wilhelm Gliese a v roce 1966 polský novinář a spisovatel Mariusz Szczygieł.
Pamětihodnosti
Starobylé město a jeho připojené obce mají kolem 300 registrovaných památek [2].
- kostel Narození Panny Marie – gotická bazilika
- radnice
- bývalý františkánský klášter s kostelem sv. Hedviky
- kostel Sv. Kříže (sv. Mikuláše) – protestantský
- měšťanské domy ve špalíčku na Staroměstském rynku
- Kašna s delfíny
- katovna
- Brana górna /Kowalska – věž zvaná Kovářská s bránou a částí městského opevnění ze 14.-16. století
- druhá hradební věž městského opevnění ze 14. století
- Cmentarz komunalny – městský hřbitov s 15 zděnými hrobkami významných rodin ze 17.- počátku 20. století
- Cmentarz źydowski – židovský hřbitov
- věž vodárny z 1. poloviny 18. století
- bývalá kasárna
Muzeum zlata
a jeho pobočka: bývalý zlatý důl Aurelia
Zajímavost
- Vladimír Körner do zdejšího vojenského lazaretu situoval svou novelu Anděl milosrdenství (1988), podle které byl roku 1993 natočen stejnojmenný česko-slovenský film.[3]
Partnerská města
Mimoň, Česko
Pulsnitz, Sasko, Německo
Solingen, Severní Porýní-Vestfálsko, Německo
Westerburg, Porýní-Falc, Německo
Odkazy
Reference
- ↑ http://www.stat.gov.pl/cps/rde/xbcr/gus/LU_NSP2011_ludnosc_w_gminach_stan_31032011.xls
- ↑ https://www.nid.pl/pl/Informacje_ogolne/Zabytki_w_Polsce/rejestr-zabytkow/zestawienia-zabytkow-nieruchomych/DLN-rej.pdf
- ↑ Anděl milosrdenství [online]. Česko-Slovenská filmová databáze [cit. 2021-07-31]. Dostupné online.
Literatura
- Dehio-Handbuch der Kunstdenkmäler in Polen, Schlesien. Ernst Badstübner a Andrzej Tomaszewski (editoři), Berlin 2005, 3. vydání, ISBN 978-3422031098
Externí odkazy
Galerie Złotoryja na Wikimedia Commons
Obrázky, zvuky či videa k tématu Złotoryja na Wikimedia Commons
- Oficiální stránky
Média použitá na této stránce
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de
Location map of Poland
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Adam majewski, Licence: CC BY-SA 4.0
View on Zlotoryja from Wilcza Gora. Poland
Autor: Barbara Maliszewska, Licence: CC BY-SA 3.0 pl
Złotoryja, Stare Miasto
Autor: Bazie, Licence: CC BY-SA 3.0 pl
Złotoryja, kościół pomocniczy p.w. Narodzenia NMP, 1230, XVI, XX
Autor: Sławomir Milejski, Licence: CC BY-SA 3.0 pl
Złotoryja, ul. Basztowa - baszta obronna, tzw. Kowalska, XIV, XVI w. (zabytek nr 334 z 6.11.1956)