ZIL-131

ZIL-131
ZIL-131 vojenský valník
Výrobce	ZIL
Roky produkce	1966–2002
Místa výroby	Moskva
Předchůdce	ZIL-157
Nástupce	ZIL-4334
Příbuzné vozy	KrAZ-255B
Technické údaje
Délka	7 040
Šířka	2 500
Výška	2 480
Rozvor	3 350+1 250
Světlá výška	330 mm
Pohotovostní hmotnost	6 700
Celková hmotnost	11 925
Užitečná hmotnost	5 000
Spotřeba	49,5
Motor
Motor	V8, benzínový, chlazený kapalinou, typ ZIL-131
Objem	5,969
Počet válců	8
Výkon	110 kW
Převodovky
Převodovka	manuální 5+1
Počet převodových stupňů	5
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ZIL-131 (rusky ЗИЛ-131) je vojenský nákladní automobil se zvýšenou průchodivostí, vyráběný od roku 1967 sovětským výrobcem ZIL (Zavod imeni Lichačova, rusky Завод имени Лихачёва). Díky dobrým jízdním vlastnostem v terénu byl určen především pro vojenské účely. V civilním sektoru byl využíván pro různé speciální nástavby. V některých armádách bývalého východního bloku byl společně s vozem Ural-375D standardním vozidlem. Souběžně existovala také civilní verze ZIL-133 bez pohonu všech kol a nízkotlakých pneumatik.

Vývoj

Počátek vývoje vozu ZIL-131 spadá do poloviny padesátých let dvacátého století. Jeho předchůdce ZIL-157 byl jen modernizací vozu ZIS-151. ZIL-131 byl od počátku koncipován jako zcela nový třínápravový vůz pro vojenské využití. Vývoj začal pod označením ZIS-131 a první prototyp byl prezentován v roce 1956. Tehdy měl ještě hodně shodných rysů s dvounápravovým ZIL-130.

O tři roky později, v roce 1959 bylo testování prototypů úspěšně dokončeno a v rámci destalinizace byl vůz přejmenován na ZIL-131. Výrobní závod byl totiž přejmenován z původního názvu Zavod imeni Stalina na Zavod imeni Lichačova. Počátek výroby byl plánován na rok 1961 nebo 1962, ale výrobu se nepodařilo začít. Teprve v roce 1964 začala sériová produkce dvounápravových vozů ZIL-130 a v roce 1967 začala výroba komplikovanějších vozů ZIL-131. Některé konstrukční skupiny, jako například nápravy nebo navijáky byly vyráběny v pobočném závodě v Brjansku (Brjanský automobilový závod).

V roce 1986 byl ZIL-131 přepracován a dále označován jako ZIL-131N. O rok později začala výroba identických vozů v Uralském automotorovém závodě (UAmZ) ve městě Novouralsk Sverdlovské oblasti.

V moskevském závodě ZIL skončila produkce v roce 1990. Do té doby bylo vyrobeno dohromady 998 429 kusů různých provedení. V UAmZ pokračovala produkce beze změny do roku 2002. V tomto roce závod změnil název na AMUR a vůz byl přejmenován na AMUR-531340. Vůz zůstal v nabídce až do roku 2010, kdy výrobce upadl do insolvence. Byl tedy vyráběn 43 let. Moskevský ZIL vyráběl od roku 1994 typ ZIL-4334 jako nástupce typu ZIL-131.

Armády některých zemí Varšavského paktu používaly ZIL-131 například jako nosič raketometu BM-51 (obměna raketometu BM-21 Grad).

Konstrukční modifikace

Za 43 let, po které byl ZIL-131 vyráběn, vzniklo mnoho modifikací.

• ZIL-131 – základní verze, vyráběná 1967–1986 v Moskvě,
• ZIL-131A – verze s nestíněnou elektrickou výzbrojí (obdobně jako ZIL-130), drobné změny oproti základnímu modelu, hloubka brodění byla menší, jen 90 cm, vyráběn od počátku roku 1971.
• ZIL-131V – sedlový tahač pro návěsy do celkové hmotnosti 12 tun, výroba 1968–1986,
• ZIL-131D – podvozek pro sklápěč, zhotoven pouze prototyp, nedostal se do sériové výroby,
• ZIL-131D – stejné označení bylo použito od roku 1993 v závodě UAmZ pro variantu s dieselovým motorem Caterpillar,
• ZIL-131N – modernizovaná varianta, vyráběná od roku 1986 v Moskvě a od roku 1987 v UAmZ,
• ZIL-131NA – modernizovaná verze ZIL-131A, vyráběná od roku 1986,
• ZIL-131NV – modernizovaná verze ZIL-131V, vyráběná od roku 1986,
• ZIL-131S – vozy byly už z výroby upraveny pro provoz v severských podmínkách, byly použitelné do −60 °C, vybaveny dvojitým zasklením, dodatečným utěsněním a výkonnějším topením; byly vyráběny v letech 1980 až 1986 mimo moskevský závod,
• ZIL-137 a ZIL-137B – vozidla vybavená dodatečným vývodem, který umožňoval pohánět i nápravy příslušného návěsu.

Vybraná technická data

• motor: zážehový, V8
• typ motoru: ZIL-131
• výkon motoru 110 kW
• objem válců: 5996 cm³
• objem palivových nádrží: 2× 170 l
• spotřeba paliva: 40 l/100 km
• dojezd: 850 km
• nejvyšší rychlost: 80 km/h
• brzdná dráha ze 30 km/h: 12 m
• formule pohonu: 6 × 6

Galerie

• 

  ZIL-131 se skříňovou nástavbou bývalé Národní lidové armády NDR

• 

  Požární automobil AC-3,0-40 (131) M9-AR-01 na podvozku ZIL-131

• 

  Valníkové provedení ZIL-131 ukrajinské armády

• 

  ZIL-131 s cisternovou nástavbou ruské armády

• 

  Systém 9P138 "Grad-1" na voze ZiL 131

• 

  (c) ShinePhantom, CC BY-SA 3.0

  Tahač Zil 131 s raketou R-17 Elbrus (Scud)

Odkazy

Literatura

• Tanková a automobilová technika v české a slovenské armádě. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 2003. 331 s. ISBN 80-206-0684-X. Kapitola Nákladní terénní automobil ZIL 131, s. 218–223. 
• DÜNNEBIER, Michael. Lastwagen und Busse. 1. vyd. Berlin: Transpress, 1988. 228 s. ISBN 3-344-00272-4. 
• ŠUGUNOV, Lev Michajlovič. Avtomobili Strany Sovetov. 2. vyd. Moskva: DOSAAF, 1983. 128 s. 

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků ЗИЛ-131 na ruské Wikipedii a ZIL-131 na německé Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu ZIL-131 na Wikimedia Commons