Z města cesta
Z města cesta | |
---|---|
Jiný název | Pět receptů na život blažený |
Země původu | Česko |
Jazyk | čeština |
Délka | 106 min. |
Žánr | dokument |
Předloha | Cesta z města |
Scénář | Tomáš Vorel |
Režie | Tomáš Vorel |
Obsazení a filmový štáb | |
Hlavní role | Eva Holubová Petr Čtvrtníček Jiří Hruška Bolek Polívka Marko Čermák Honza Vyčítal a další... |
Produkce | Tomáš Vorel Dagmar Suchomelová |
Hudba | Michal Vích |
Kamera | Tomáš Vorel |
Střih | Vladimír Barák |
Zvuk | Jiří Melcher |
Výroba a distribuce | |
Premiéra | 15. října 2002 |
Distribuce | Warner Bros. VOREL FILM s.r.o. |
Z města cesta na FP, ČSFD, Kinoboxu, FDb, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Z města cesta je dokument režiséra Tomáše Vorla z roku 2002, jenž navazuje na Vorlův film Cesta z města z roku 2000.
Děj
Dokument režiséra Tomáše Vorla Z města cesta je pandán k jeho snímku Cesta z města z roku 2000[1], ve kterém režisér vyjadřuje svůj názor na moderní civilizační problémy ve prospěch klidného a zdravějšího života na venkově. Dokument obsahuje pět samostatných filmů o těchto protagonistech:
Z města cesta trampa Kima
Kim vyráží vlakem do Berouna. Táboří v jeskyni a začíná mluvit o trampech. Povídá o tom, jak se po listopadu 1989 navrátil z emigrace a začal v Česku hledat ty pravé trampy. Místo toho ale narazil na kluky, kteří si o víkendu hrají na americké vojáky. Putuje krajinou českou v létě, v zimě. Najednou se zastaví v jednom z nejstarších trampských srubů, kde pobývá legenda banja a zpěvu, Marko Čermák. Kim dovolí, že mu kytaru může podepsat jen ten, kdo mu jí dokáže naladit. Marko k nim patří.
Z města cesta Evy Holubové
Herečka Eva Holubová z Divadla Na Zábradlí sbírá houby se svými dětmi, Karolínou a Adamem a se psem Růženkou. Mluví s nimi o životě ve městě a na venkově. Chce po nich, aby si v sobě měly samostatnost, pokoru a sebeúctu. Sama herečka žila ve velkém, ale napůl opraveném stavění na venkově tři čtvrtě roku. Podle herečky vesničané v sobě sále nosí nějaký ten řád, který lidé z města postrádají.
Z města cesta Petra Čtvrtníčka
Za nevlídného počasí přichází Petr Čtvrtníček v pražském přístavišti ke své chajdě, kterou nazývá "boudabót", kde má místnost s kamínky a kde údajně "garážuje" motorový člun. Herec si před pěti lety koupil svou první loď a začal žít život na vodě. Začíná povídat o svých lodích a jede na člunu kolem své ohromné touhy: velké zchátralé lodi.
Z města cesta Jiřího Hrušky
Hruška ve snímku tahá se svými koňmi klády dříví v lese. Poté se v církevním obleku účastní procesí. Už jako malý byl ministrantem. Na to vzpomínají různí církevní činitelé. Dokonce to dotáhl tak daleko, že byl kostelníkem v hradčanském svatovítském chrámu. Údajně měl i svou „uniformu“, kterou si ještě občas obleče a střídá jí s oblečením kovboje. V něm se vydává na místo, kde dávno působil a zastaví se i u sochy sv. Václava. Hruška říká, že se po autohavárii musel stát agentem StB. Z tohoto důvodu odešel z města na venkov. Hlavní příčinou pádu jeho pádu na dno byl alkohol.
Z města cesta Bolka Polívky
Oblíbený herec Bolek Polívka předvádí valašskou obdobu jógy, tzv. "joža". Ukazuje konírnu na své Olšanské farmě. Učí na jednom z koní jezdit i svého syna Vladimíra. Bolek mluví o tom, že podle stavu vesnice se dá lehce poznat stav státu. Splnil si svůj sen o vlastní farmě, kterou budoval od základů. Farma ale musí vydělávat. Vystupuje tu např. v hostujícím cirkuse.
Zajímavosti
- Ve snímku jsou použity záběry z představení Grand manéž Bolka Polívky, Malý říjen Ladislava Smoljaka a Variace na chlast Bolka Polívky[1]
- Jedná se o první český film, který byl kromě 35mm vydán na nosičích Betacam, VHS kazetách a DVD discích. Ovšem za předpokladu, že bylo kino vybaveno velkoplošným dataprojektorem
Odkazy
Reference
- ↑ a b Z města cesta (2002) – Filmový přehled. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“