Zařízení následné péče

Zařízení následné péče (pochází z anglického slova after-care) je sociální služba spadající do sociální prevence. Zařízení následné péče jsou někdy označována zkratkou TCF (Transitional Convalescent Facilities).[1]

Česká republika

Zákonné ukotvení služeb následné péče je v Česku v § 64 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.[2]

Tyto komplexní služby jsou poskytovány v průběhu léčebného programu nebo po jeho ukončení a například pomáhají klientovi dále abstinovat. Jedná se o klienty, kteří jsou závislí na návykových látkách a kteří absolvují nebo absolvovali některý z léčebných programů, nejčastěji se jedná o ústavní péči, nebo jsou to osoby, které abstinují bez předchozí odborné péče.[3] Cílem této služby je udržení a podpoření žádoucích změn, ke kterým došlo v průběhu léčby. Důležité ovšem je, že klientům se ponechává odpovědnost za vlastní život. Poskytuje se pomoc i v oblasti ubytování, kde na omezenou dobu je klientům umožněné ubytování, popřípadě pomoc s dalšími věcmi, o které si klienti sami požádají.

Programů pro následnou péči je velká řada. Součástí těchto programů mohou být například krátké opakující se terapie, řízené nebo svépomocné skupiny, práce s klientovou rodinou, individuální poradenství, přímá pomoc poskytovaná zacvičeným dobrovolníkem apod.[4]

Cílová skupina

Služby následné péče jsou určeny pro klienty, kteří jsou po léčbě například drogové závislosti. Služby následné péče se mohou provádět i během ústavní nebo psychiatrické léčby.[5]

Místo provádění následné péče

Obce a kraje dbají na vytváření vhodných podmínek pro rozvoj sociálních služeb, zejména zjišťováním skutečných potřeb lidí a zdrojů k jejich uspokojení; kromě toho samy zřizují organizace poskytující sociální služby. Nestátní neziskové organizace a fyzické osoby, které nabízejí široké spektrum služeb, jsou rovněž významnými poskytovateli sociálních služeb.

Ministerstvo práce a sociálních věcí je nyní zřizovatelem pěti specializovaných ústavů sociální péče.[6]

Činnosti

Služby následné péče obsahují tyto základní činnosti:

  1. sociálně terapeutické činnosti,
  2. zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
  3. pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.[6]

Další poskytované činnosti jsou:

  • poskytnutí ubytování,
  • poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy.

Služby následné péče a doléčovací centrum je klientům poskytována bezúplatně.[6]

Reference

  1. ↑ Transitional Convalescent Facilities (TCF): a pilot alternative rehabilitation programme for patients who require a longer term of rehabilitation. The Gerontologist. 2015-10-23, s. 719. Dostupné online. DOI 10.1093/geront/gnv358.02. (anglicky) 
  2. ↑ Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách (dále také jen "zákon o sociálních službách"). [cit. 2016-06-08]. Dostupné online.
  3. ↑ MATOUŠEK, Oldřich. Sociální práce v praxi: Specifika různých cílových skupin a práce s nimi. Praha: Portál, 2014. ISBN 978-80-7367-818-0. 
  4. ↑ MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. Praha: Portál, 2008. 272 s. ISBN 978-80-7367-368-0. 
  5. ↑ www.drogy-info.cz [online]. www.drogy-info.cz [cit. 2016-05-18]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c Sociální služby [online]. Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky, rev. 2016-04-06 [cit. 2016-05-10]. Dostupné online.