Zašlapané projekty
Zašlapané projekty | |
---|---|
Žánr | dokument |
Námět | Jaroslav Skalický, Karel Bělohlavý, Martin Červenka, Lenka Carbolová |
Scénář | Pavel Janošec |
Režie | Petr Lokaj, Jindřich Procházka |
Moderátor | Jaroslav Skalický |
Skladatel znělky | Apollo 440 |
Úvodní znělka | Krupa (skladba) |
Závěrečná znělka | Krupa (skladba) |
Země původu | Česko |
Jazyk | čeština |
Počet dílů | 41 |
Produkce a štáb | |
Vedoucí produkce | Simona Nováčková |
Producent | David Boháč |
Kamera | Patrik Hoznauer, Petr Bodnár, Pavel Vildomec, Karel Kajfosz |
Střih | Ján Novák |
Premiérové vysílání | |
Stanice | ČT2, ČT1 |
Formát obrazu | barva, 16 : 9 |
Formát zvuku | stereo 2.0 |
Vysíláno | 8. ledna 2009 – 17. prosince 2009 |
Posloupnost | |
Související | Retro |
Oficiální webové stránky Zašlapané projekty na ČSFD, SZ Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Zašlapané projekty jsou cyklus České televize z roku 2009, který se věnoval především objevům, vynálezům a nápadům českých osobností z oblasti vědy, techniky, architektury nebo sportu, ke kterým došlo před rokem 1989 a které z nejrůznějších důvodů nedošly uznání, byť by si je podle tvůrců pořadu zasloužily. Pořadem provázel Jaroslav Skalický, spoluautor pořadu a redaktor Českého rozhlasu. Jeden díl trval cca 18 až 19 minut. V roce 2010 byla některá témata zpracována do stejnojmenné knihy.[1]
Motto pořadu je „Cyklus o unikátních nápadech, projektech a objevech, které za minulého režimu nesměly spatřit světlo světa.“ – objektivně je tento slogan sám o sobě nepravdivý, neboť ony projekty většinou „světlo světa spatřily“.
Seznam odvysílaných dílů
(v závorce uvedeno datum prvního odvysílání konkrétního dílu)
- Pražské metro (8. 1. 2009)
- Pod značkou ČSA (15. 1. 2009)
- Lokomotiva „u ledu“ (22. 1. 2009)
- Kontaktní čočky profesora Wichterleho (29. 1. 2009)
- Nežádoucí architekti (5. 2. 2009)
- Památník Vítkov (12. 2. 2009)
- Stop pro „čezetu“ (19. 2. 2009)
- Pistole CZ 75 (26. 2. 2009)
- Zapomeňte na škodovku (5. 3. 2009)
- Los Angeles 1984 (12. 3. 2009)
- Pohřbená dálnice (19. 3. 2009)
- Příběh zvaný flexareta (26. 3. 2009)
- Vrtulník HC-4 (2. 4. 2009)
- Kinoautomat (9. 4. 2009)
- Kauza Tatraplan (16. 4. 2009)
- Kombajn pro muzeum (23. 4. 2009)
- První byla EMA (30. 4. 2009)
- Mikroskop, který předběhl dobu (7. 5. 2009)
- Případ MEVRO (14. 5. 2009)
- Minor – sláva a pád (21. 5. 2009)
- Babeta nešla do světa (28. 5. 2009)
- Vltava šanci neměla (4. 6. 2009)
- Piana pana Kořána (11. 6. 2009)
- Motorák alias Chrochtadlo (18. 6. 2009)
- Karosu pokořil Ikarus (25. 6. 2009)
- Zánik továrny EMBO (3. 9. 2009)
- Folkový kolotoč (10. 9. 2009)
- Dálník pana Andrleho (17. 9. 2009)
- Hlubinné objevy (24. 9. 2009)
- Tunel na Jadran (1. 10. 2009)
- Stadion Odborářů (8. 10. 2009)
- Kabriolet pro Stalina (15. 10. 2009)
- Vzkříšení Moravského teplokrevníka (22. 10. 2009)
- Hurikan šanci nedostal (29. 10. 2009)
- Vesničky SOS (5. 11. 2009)
- Nevítaný odkaz ševcovské dynastie (12. 11. 2009)
- Mopedu Stadion odzvonilo (19. 11. 2009)
- Emigrace kardiologa Poupy (26. 11. 2009)
- Osud restaurátora Makeše (3. 12. 2009)
- Zapomenutý epidemiolog Raška (10. 12. 2009)
- ETAREA – sen o bydlení (17. 12. 2009)
Kritika
Na diskusní stránce k pořadu je autorům pořadu u mnoha dílů vytýkána značná nepřesnost, tendenčnost a vynechávání faktů, které nezapadají do jejich koncepce pořadu. Diváci v diskusi zpochybňují neutralitu autorů pořadu mj. proto, že ve všech dílech se jako jediný viník onoho „zašlapání projektu“ přímo i nepřímo uvádí anonymní komunistický režim a autoři nepřipouštějí možnost, že by za tím mohli být i konkrétní lidé (např. u projektu Karosa ŠM 16,5), objektivní příčiny (např. u Dálnice D1) nebo projekt sám o sobě (např. Stadion Odborářů). Faktická neúplnost dílu Minor – sláva a pád byla kritizována i jeho externím spolupracovníkem.[2]
Reference
- ↑ Česká televize: V Ostravě se křtily Zašlapané projekty v knižní podobě – zpráva vydaná 16. 11. 2010
- ↑ KRÁLÍK, Jan. Zašlapaný Aero Minor v Zašlapaných projektech. Motor Journal. 2009, čís. 9, s. 14–18. ISSN 1213-2527.
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“