Zaalajský hřbet

Zaalajský hřbet Чоң Алай кырка тоосу қаторкӯҳи Паси Олой Заалайский хребет
Zaalajský hřbet při pohledu z Alajské doliny
Nejvyšší bod	7134 m n. m. (Pik Lenina)
Délka	250 km
Střední výška	5500 m n. m.
Nadřazená jednotka	Pamír
Sousední jednotky	Alajská dolina, Hřbet Akademie věd, Hřbet Petra I., Hřbet Saukdara, Kingtau
Světadíl	Asie
Stát	Kyrgyzstán Kyrgyzstán Tádžikistán Tádžikistán
Zaalaský hřbet s vyznačenými nejvyššími vvrcholy jeho jednotlivých částí
Pik Lenina (c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Pik Lenina
Povodí	Amudarja, Karakul, Tarim
Souřadnice	39°20′33″ s. š., 72°52′39″ v. d.
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zaalajský hřbet (kyrgyzsky Чоң Алай кырка тоосу; rusky Заалайский хребет; čínsky 外阿莱山脉; tádžicky қаторкӯҳи Паси Олой) je pohoří v severním Pamíru, na hranicích Kyrgyzstánu a Tádžikistánu; východní okraj leží v Číně. Pohoří je dlouhé asi 250 km, nejvyšší horou je Pik Lenina (7134 m). Hřbet se táhne ze západu na východ od soutoku řek Muksu a Kyzylsu po kyrygyzsko-tadžické hranici a hranici kyrgyzsko-čínské, za jejímž ohybem na sever zaniká. Hřbet tvoří severní hranici Pamíru, ze severu je od Alajského hřbetu Pamíro-Alaje oddělen Alajskou dolinou. Na východě je od hřbetu Kingtau oddělen průlomem řeky Markansu, na jihu je horskými sedly propojen se hřbetem Saukdara a údolí řeky Muksu jej odděluje od hřbetů Akademie věd a Petra I. Pohoří je charakteristické velkým množstvím hlubokých údolí a mnoha ledovci (dohromady jich je asi 550), které pokrývají plochu okolo 1300 km². Pod čarou věčného sněhu jsou louky a horské stepi. Přes průsmyk Kyzylart prochází důležitá silnice M41 (zvaná Pamírský trakt), spojující Ferganskou kotlinu a město Chorog.

Členění

Hřbet se člení na tři části oddělené výraznými sedly Tersagar a Kyzylart:

• Západní část hřbetu se rozkládá na západ od sedla Tersagar. Dosahuje délky 64 km a střední výška hřbetu je zde 5100 m. Nejvyšším vrcholem je Pik Sat s výškou 5900 m, nacházející se v jižní rozsoše hřbetu. Severní svah hřbetu zde pozvolna klesá do Alajské doliny a je rozčleněn pouze mělkými údolími, jižní svah je naopak strmý a skalnatý, s visutými údolími.^[1]
  
• Střední část hřbetu, mezi sedly Tersagar a Kyzylart, je zároveň jeho nejvyšší částí. Délka této části je 92 km, střední výška okolo 6000 metrů. Nejvyšší vrchol Pik Lenina (7134 m) je zároveň nejvyšším vrcholem celého hřbetu.^[1]
• Východní část hřbetu se táhne na východ od sedla Kyzylart. Střední výška této části je kolem 5500 metrů, nejvyšším vrcholem je hora Kurumdy s výškou 6610 metrů.^[1]

Pik Lenina, nejvyšší vrchol pohoří, při pohledu z vesnice Sary Mogul v Alajské dolině

Zalednění

Celé pohoří je vzhledem ke své vysoké nadmořské výšce intenzivně zaledněno. Dohromady zde koncem 80. let bylo 550 ledovců s celkovou plochou 1329,3 km². Nadmořská výška sněžné čáry stoupá od západu k východu a zároveň je významně výše na jižních svazích hřbetu než na svazích severních. Na severních svazích leží sněžná čára ve výšce 4200 - 4500 metrů, na svazích jižních 4500 - 5400 metrů. Výrazný vliv zde mají úhrny srážek, které jsou přinášené od západu a jsou vyšší na severních svazích pohoří obrácených do Alajské doliny.^[1]
V západní části hřbetu je celkem 135 ledovců. Jejich celková plocha je 222 km², z toho 44 ledovců s plochou 94,6 km² na severních svazích a 91 ledovců s plochou 127,4 km² na svazích jižních. Největším ledovcem je zde ledovec Kyzylsu s délkou 13,3 km a plochou 22,5 km², stékající ze severovýchodních svahů vrcholu Sat.^[1]
Nejvíce zaledněná je střední část hřbetu, kde se nachází okolo 60 % plochy všech ledovců hřbetu - 334 ledovců o celkové ploše 803,7 km², z toho 98 ledovců o ploše 361,7 km² na severních svazích a 236 ledovců o ploše 442 km² na svazích jižních. Největší plochu zde zaujímají velké údolní a dendritické ledovce, 16 ledovců s plochou větší než 10 km² má celkovou plochu 504,7 km². K největším ledovcům zde patří ledovce Lenina (13,5 km, 55,3 km²) a Korženěvského na severních svazích a ledovce Ujsu, Oktjabrskij (19 km, 88,2 km²), Velká (20,6 km, 23,5 km²) a Malá Saukdara (14,3 km, 23,5 km²), Dzeržinského (14,9 km, 19 km²) a Bali (7,6 km, 11,9 km²) na svahu jižním.^[1]
Ve východní části hřbetu je celkem 81 ledovců s plochou 303,6 km², z nichž většina (45 s plochou 240,1 km²) je na severních svazích. Největšími ledovci jsou zde ledovce Kyzylsu (15,1 km, 43 km²) a Nura na severních svazích a ledovec Kurumdy na jižním svahu.^[1]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Góry Zaałajskie na polské Wikipedii.

Literatura

• DOLGUŠINA, L. D.; OSIPOVA, G. B. Ledniki. Moskva: Mysl, 1989. 448 s. (rusky) 
• (polsky) Góry Zaałajskie na Encyklopedia PWN

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Zaalajský hřbet na Wikimedia Commons