Zahrada Holehird

Zahrada Holehird
(c) Carl Bendelow, CC BY-SA 2.0
Lokalita	Holehird, Windermere, Spojené království Spojené království
Zeměpisné souřadnice	54°23′57,48″ s. š., 2°54′34,56″ z. d.
Rozloha	10 akrů (4 ha)
Založeno	1885
Architekt	Thomas Mawson
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zahrada Holehird (anglicky Holehird Gardens) je botanická zahrada na ploše deseti akrů (čtyři hektary) nedaleko Windermere v hrabství Cumbria v Severozápadní Anglii a je sídlem společnosti Lakeland Horticultural Society (LHS), která ji spravuje , a oceněnou partnerskou zahradou RHS.^[1] V zahradě byla vysazena velká škála rostlin, zejména těch, které jsou vhodné pro místní klima s vysokými srážkami.^[2][3] Zahradu tvoří skalky, suťové zahrady, vřesoviště a obezděna zahrada s bylinnými záhony.

Historie

Sídlo

V 17. století byl majitelem Holehirdu Thomas Hird a jeho rodina. Holehird byl postaven v roce 1865 jako soukromý dům podle návrhu J. S. Crowthera, architekta manchesterské katedrály.^[4] Rozlehlé gotické sídlo v tudorovském stylu s dlouhými a štíhlými proporcemi je postaveno na kopci s výhledy na jezero Windermere. Dvoupatrový dům postavený z místní břidlice je členěn štíty, okna v kamenných šambránách jsou klenutá nebo arkýřovitá, komíny jsou šestiboké.^[5]

Dům je od roku 1973 kulturní památkou II. stupně zapsanou pod číslem 1332573. Od roku 1969 dům využívá charitativní společnost Leonard Cheshire Disability.^[5]

Zahrada

Zahrada byla vytvořena na konci devatenáctého století třemi po sobě jdoucími majiteli sídla. V roce 1885 John Macmillan Dunlop založil formální zahradu a nechal postavit obezděnou zahradu s vyhřívanými skleníky u severní zdi. V roce 1897 se do Holehirdu nastěhovala rodina Groves, která pokračovala v rozvoji zahrady, nechala vybudovat skalku, četné vodní prvky včetně přehrazení potoků, které vytvořily jezero pod panským sídlem. Rodina Groves vlastnila dům od roku 1897 do roku 1945.^[5]

Zahradní architekt Thomas Mawson zahradu rozšířil v roce 1902,^[4] avšak do roku 1945 se její údržba stala příliš nákladnou a byla fakticky opuštěna a zcela zarostla.

V roce 1969 byla založena Lakeland Horticultural Society (LHS), která začala s obnovou opuštěné zahrady.^[6] Po vyčištění dvou akrů sadu, odkrytí starých cestiček a vybudování nových cest byla zahrada koncem sedmdesátých let zpřístupněna veřejnosti. V roce 1980 převzala LHS do péče ohrazenou zahradu. Byly vyklizeny skleníky a u severní zdi postavena knihovna, místnost pro členy LHS a v devadesátých letech 20. století nová recepce. Hospodářské budovy byly rekonstruovány pro využití jako kůlny pro uskladnění květináčů a množírny. Na dalších zakoupených prostorech byly zřízeny pěstební rámy, pokusné záhony a byla založena Stezka hortenzií. V roce 2001 byly propojeny pozemky staré viktoriánské zahrady s nově získanými pozemky (pět akrů) kolem domu. A také byla vytvořena Lesní stezka. V roce 2017 byl otevřen nový výstavní dům.^[5][7]

O zahradu pečují dobrovolníci z LHS, kteří sází a plejí záhony, propagují a navrhují zahradu a spravuji zahradu (správci).^[6] Průvodce The Best of Britain ji popisuje jako zahradu s „mnoha různými oblastmi k prozkoumání, včetně skalních vřesovišť a obezděné zahrady a bylinných záhonů, které všechny hýří barevnými rostlinami a jsou obohaceny nádhernými výhledy.“^[8]

V zahradě je Národní sbírka rostlin rodu astible, dabeocia, meconopsis, polystichum a hydrangera.^[9][10]

V Holehirdu pobývala v létě roku 1889 a 1895 se svými rodič Beatrix Potterová.^[4][5]

Galerie

• 

  (c) Peter, CC BY-SA 2.0

  Sídlo Holehird

• 

  (c) Jonathan Billinger, CC BY-SA 2.0

  Jezírko s gunnerou

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Holehird Gardens na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Zahrada Holehird na Wikimedia Commons