Zahrada pozemských rozkoší
| Zahrada pozemských rozkoší | |
|---|---|
 | |
| Autor | Hieronymus Bosch |
| Rok vzniku | 1503–1504 |
| Technika | olej na dřevěné desce |
| Rozměry | 220 × 389 cm |
| Umístění | Museo del Prado, Madrid |
Zahrada pozemských rozkoší či Zahrada pozemských slastí, někdy označována jako Tisícileté království, je triptych nizozemského mistra Hieronyma Bosche datovaný mezi lety 1503 a 1504 a od roku 1939 umístěný v madridském Pradu. Je to vůbec nejznámější a nejvýznamnější mistrovo dílo, které vytvořil na vrcholu svých sil. Dosáhl zde vysoké komplexity smyslu a živé představivosti, která se již v jeho díle nikde nevyskytuje. Triptych zachycuje několik biblických scén. Zachycené výjevy lze interpretovat – dle definic soudobých triptychů Hanse Beltinga – jako historii lidského pokolení podle středověkých křesťanských doktrín.
Triptych je vyveden olejomalbou na jedné centrální čtvercové dřevěné desce a dvou souměrných křídlech, která se dají zavřít přes centrální panel a po zavření vyjeví grisailleovou malbu zachycující svět při svém stvoření. Tři vnitřní výjevy triptychu mají nejspíše zachycovat dějiny chronologicky odleva doprava. Levý panel vyobrazuje Boha (respektive Ježíše Krista) s Adamem a nově stvořenou Evou. Střední pak kombinaci nahých lidských bytostí při rozmanitých sexuálních hrátkách, zvířat, přerostlého ovoce a zvláštních kamenných formací. Konečně pravý zachycuje peklo a zatracení. Pro české prostředí je tato část zajímavá také proto, že je na ní vyobrazen tzv. loštický pohár ze severomoravských Loštic.[1]
Kunsthistorici a kritici pokládali většinou dílo za poučné varování před nebezpečím pramenícím z pokušení života. Nicméně výklad se během staletí měnil, především potom u centrálního panelu. Ve 20. století se obec kritiků rozdělila na skupinu, která tvrdí, že se jedná o morální varování a na skupinu s názorem, že se spíše jedná o zachycení ztraceného ráje. Kritik Wilhelm Fraenger šel ještě dále a považoval tento obraz za definitivní důkaz, že byl Bosch adamita.[2]
Bosch namaloval tři triptychy, které se vyznačovaly tím, že každý panel byl nezbytný k pochopení celku, a tím, že si bral náměty historické a z víry. Oproti tomu dobové triptychy jiných umělců obvykle na bočních panelech zachycovaly Eden nebo poslední soud a podtext díla byl umístěn do středové části. Není úplně známo, zda byla Zahrada vytvořena jako oltářní obraz, ale obecné mínění se díky netradičnímu pojetí a výjevům kloní k názoru, že dílo bylo objednáno laickým patronem.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku The Garden of Earthly Delights na anglické Wikipedii.
- ↑ https://dvojka.rozhlas.cz/malir-dabla-aneb-zahadny-pribeh-lostickeho-poharu-8216043#volume (audio dostupné do konce června 2020)
- ↑ Hieronymus Bosch. Největší malíři : život, inspirace a dílo. 2001, čís. 53, s. 16. ISSN 1212-8872.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Zahrada pozemských rozkoší na Wikimedia Commons - Zahrada pozemských rozkoší na stránkách Prada (anglicky)
- Rozbor obrazu (česky)
- Audiovizuální komentovaná prohlídka obrazu (anglicky)
Média použitá na této stránce
En el tríptico abierto se incluyen tres escenas. La tabla izquierda está dedicada al Paraíso, con la creación de Eva y la Fuente de la Vida, mientras la derecha muestra el Infierno. La tabla central da nombre al conjunto, al representarse en un jardín las delicias o placeres de la vida. Entre Paraíso e Infierno, estas delicias no son sino alusiones al Pecado, que muestran a la humanidad entregada a los diversos placeres mundanos. Son evidentes las representaciones de la Lujuria, de fuerte carga erótica, junto a otras de significado más enigmático. A través de la fugaz belleza de las flores o de la dulzura de las frutas, se transmite un mensaje de fragilidad, del carácter efímero de la felicidad y del goce del placer. Así parecen corroborarlo ciertos grupos, como la pareja encerrada en un globo de cristal en el lado izquierdo, en probable alusión al refrán flamenco: “La felicidad es como el vidrio, se rompe pronto”. El tríptico cerrado representa en grisalla el tercer día de la creación del Mundo, con Dios Padre como Creador, según sendas inscripciones en cada tabla: “Él mismo lo dijo y todo fue hecho” y “Él mismo lo ordenó y todo fue creado” Génesis (1:9-13). Obra de carácter moralizante, es una de las creaciones más enigmáticas, complejas y bellas de El Bosco, realizada en la última etapa de su vida. Adquirida en la almoneda del prior don Fernando, hijo natural del gran duque de Alba, Felipe II la llevó a El Escorial en 1593.