Zaide

Zaida
Zaïde
Žánrsingspiel
SkladatelWolfgang Amadeus Mozart
LibretistaJohann Andreas Schachtner
Počet dějství2
Originální jazykněmčina
Premiéra27. ledna 1866, Frankfurt nad Mohanem, Nationalbühne
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zaide (někdy též psáno Zaïde) je nedokončená opera o dvou jednáních, kterou psal Wolfgang Amadeus Mozart v letech 1779-1780.

Vznik

V Salcburku 1779 začal Mozart na opeře nově pracovat, aby ji dokončil, ale práci přerušil kvůli opeře Idomeneo a k Zaïdě se už nikdy nevrátil. Práce byla ztracena až do doby po jeho smrti, kdy ji našla jeho manželka Constanze. Fragmenty byly vydány v roce 1838 a první představení se konalo 27. ledna 1866. Kritikové byli operou nadšeni a říkali, že by to bylo mistrovské dílo.

Obsah

Mezi otroky tureckého sultána je jistý Gomatz, který vykonává tu nejtěžší práci. Celý strhaný a unavený usne v zahradě, kde jej najde Zaïda, která se do něj zamiluje. Nechce ho budit, a tak vedle něj položí svůj obrázek. Když se Gomatz vzbudí a uvidí její podobiznu zamiluje se. Allazim, jeho přítel, mu sežene převlečení, ve kterém se Zaïdou mohou utéct.

Jejich útěk sultána rozzlobí, protože je do Zaïdy zamilovaný. Velitel stráže mu slibuje, že uprchlíky najde. Oba jsou dostiženi a v poutech předvedeni před sultána, který je chce odsoudit k smrti. Nevíme, jestli se nechal sultán ovlivnit hněvem a jak nakonec rozhodl.

Role

  • Zaïde (soprán)
  • Gomatz (tenor) – otrok, její milý
  • Allazim (bas) – jeho přítel
  • Sultan Soliman (tenor)
  • Osmin (bas)
  • Zaram (mluvená role) – kapitán stráže
  • Čtyři otroci (tenoři)

Árie

1. jednání
  • Herr und Freund, wie dank ich dir! – Gomatz
  • Nur mutig, mein Herze – Allazim
  • Rase, Schicksal – Gomatz
  • Ruhe sanft, mein holdes Leben – Zaïde
2. jednání
  • Der stolze Löw' lässt sich zwar zähmen – Sultan Soliman
  • Ich bin so bös als gut – Sultan Soliman
  • Ihr Mächtigen seht ungerührt – Allazim
  • Tiger! Wetze nur die Klauen – Zaïde
  • Trostlos schluchzet Philomele – Zaïde
  • Wer hungrig bei der Tafel sitzt – Osmin

Ruhe sanft

Ruhe sanft nebo též Ruhe sanft, mein holdest Leben (volně přeloženo něžně odpočívej, (můj milý)) je árie z této opery, kterou zpívá Zaïde Gomatzovi. Vyznačuje se nádhernou melodičností a nechává vyniknout soprán hlavní hrdinky. Text je relativně krátký, ale árie přesto trvá kolem 5 minut, neboť Zaïde mnohé části opakuje.

Ruhe sanft, mein holdes Leben,
schlafe, bis dein Glück erwacht!
da, mein Bild will ich dir geben,
schau, wie freundlich es dir lacht:
Ihr süßen Träume, wiegt ihn ein,
und lasset seinem Wünsch am Ende
die wollustreichen Gegenstände
zu reifer Wirklichkeit gedeihn.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Wolfgang-amadeus-mozart 1.jpg

This posthumous portrait of Wolfgang Amadeus Mozart was painted by Barbara Kraft at the request of Joseph Sonnleithner in 1819, long after Mozart died. Sonnleithner, who was making a "collection of portraits in oils of well-known composers" (Deutsch) wrote to Mozart's still-living sister Maria Anna ("Nannerl"), asking her to lend a picture to Kraft (a well-known artist working in Salzburg). Here is part of Nannerl's reply:

... [her friend ] Councillor von Drossdick ... sent the artist to me to see all 3 [of my] pictures [of Mozart], the one that was painted when he came back from the Italian journey is the oldest, he was then just 16 years old, but as he had just got up from a serious illness, the picture looks sickly and very yellow; the picture in the family portrait when he was 22 years old is very good, and the miniature, when he was 26 years old, is the most recent I have, I therefore shewed this one to the painter first; it seemed to me from her silence that is would not be very easy to enlarge it, I therefore had to shew her the family portrait and the other one, too. ... she wants to take her copy from the family portrait and introduce only those features from the small picture which make him look somewhat older than in the big picture."

Deutsch identifies the three pictures as:

  1. "Perhaps" the portrait by Knoller, Milan 1773. [1]
  2. The family portrait by della Croce.
  3. A lost small version of the famous portrait by Joseph Lange.
For present purposes, this implies that Kraft painted this with some basis to go on (and not completely out of her head, as the painter of this ridiculous picture did). Also, it tells us that Nannerl thought that the della Croce picture was "very good".