Oultrejordain
Panství Oultrejordain Seigneurie d'Outre-Jourdain
| |||||||
Geografie
| |||||||
Obyvatelstvo | |||||||
Národnostní složení | |||||||
Státní útvar | |||||||
feudální monarchie | |||||||
Státní útvary a území | |||||||
|
Oultrejordain (česky Zajordánsko) je archaický frankofónní termín pro území na východ od řeky Jordán. Rozkládá se jihovýchodně přes Negevskou poušť až k Akabskému zálivu. Na severu a východě nejsou, až na Mrtvé moře, žádné přirozené hranice. Na východě vedlo množství karavanních tras, kudy zboží putovalo z Egypta a Arábie do Sýrie a muslimští poutníci do Mekky.
V antických časech se toto území nazývalo Edom a Moáb. V dobách před první křížovou výpravou oblast Zajordánska ovládal Fátimovský chalífát s centrem v Egyptě, avšak egyptská přítomnost zde byla spíše symbolická, pokud nějaká. Když se křižáci zmocnili Palestiny a založili Jeruzalémské království, nedlouho poté se král Balduin I. zmocnil i Zajordánska, kde nechal vybudovat hrady Krak de Montréal, Krak de Moab v Keraku a zřídil vazalské Panství Oultrejourdain (francouzsky Seigneurie d'Outre-Jourdain) neboli Zajordánské panství. Křižáci také ovládali oblast kolem Petry, kde zřídili arcibiskupství podřízení latinskému patriarchátu v Jeruzalémě.
Místní nomádské kmeny se snažily rychle uzavřít s Evropany mír a držet s nimi dobré vztahy. I za křižáků bylo v této oblasti velmi málo křesťanské populace. Oblast byla osídlena hlavně ší'itskými beduínskými kmeny, které se živily chovem velbloudů. Mnoho syrských jakobitů z oblasti na pozvání jeruzalémských králů odešlo z oblasti do Jeruzaléma, kde znovu osídlili vyvražděné židovské čtvrti. Ostatní křesťané, kteří žili v oblasti, vyznávali kočovný, či polokočovný způsob života a západní křižáci jim příliš nedůvěřovali.
Zajordánští páni či baroni
- Romain du Puy (1118–1126)
- Payen le Bouteiller (1126–1147)
- Maurice de Montréal (1147–1161)
- Philippe de Milly (1161–1168)
- Étiennette de Milly (1168–1188)
- Homfroi III. z Toronu (1168-1173), první manžel Étiennette
- Miles de Plancy (1173–1174), druhý manžel Étiennette
- Renaud de Châtillon (1176–1187; antiochijský kníže 1153-1163), třetí manžel
- Homfroi IV. z Toronu (1187–1197)
- Alice Arménská (zřejmě 1197–1199)
- Du Puy
- Milly
- Saint-Omer (páni z Toronu)
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Oultrejordain na anglické Wikipedii.
Literatura
- John L. La Monte, Feudal Monarchy in the Latin Kingdom of Jerusalem, 1100-1291. The Medieval Academy of America, 1932.
- Jonathan Riley-Smith, The Feudal Nobility and the Kingdom of Jerusalem, 1174-1277. The Macmillan Press, 1973.
- RUNCIMAN, Steven. A history of the crusades. Vol. 2, The Kingdom of Jerusalem and the Frankish East : 1100-1187. London: Penguin Books, 1990. 536 s. ISBN 0-14-013704-1. (anglicky)
- Steven Tibble, Monarchy and Lordships in the Latin Kingdom of Jerusalem, 1099-1291. Clarendon Press, 1989.
Související články
- Britské Zajordánsko
- Outremer
- Levanta
- Svatá země
- Galilea
- Mezopotámie
Média použitá na této stránce
Autor: Ec.Domnowall, Licence: CC BY 3.0
Drapeau du Royaume de Jérusalem
Autor:
Please credit this : William Crochot |
Coat of arms unknown.
Autor: Erenow, Licence: CC BY-SA 4.0
The Lordship of Oultrejourdain at its greatest extent. Boundaries approximate.
Autor: MostEpic, Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of arms of the house of Châtillon
White flag with width to height ratio 3:2
Flag of Ayyubid. The Ayyubid dynasty is often represented by the colour yellow.
"The Ayyubids and Mamluks, who succeeded the Fatimids in Egypt and Syria, retained the association of yellow with the ruler." Jane Hathaway, A Tale of Two Factions: Myth, Memory, and Identity in Ottoman Egypt and Yemen, p. 97.