Zaměstnanec

Zaměstnanec je jedním z účastníků pracovněprávního vztahu (druhým je zaměstnavatel). Úkolem zaměstnance je vykonávat určitou závislou činnost pro zaměstnavatele, za kterou mu přísluší mzda či plat. Používá se i starší výraz „pracovník“, který však není ze zákonného hlediska totožný s pojmem „zaměstnanec“.

Právní způsobilost být zaměstnancem má osoba, která v den sjednání pracovního poměru dosáhne 15 let věku. Musí však mít ukončenou povinnou školní docházku. Výjimkou jsou jen přiměřené společensky prospěšné práce, které svým charakterem ani rozsahem neohrožují její zdraví a vývoj, ani jí nebrání v přípravě na povolání. Takový zaměstnanec mladší 18 let se pak označuje jako mladistvý. Plnou právní způsobilost (včetně tzv. hmotné odpovědnosti) získá zaměstnanec dovršením 18 let.

Povinnosti zaměstnanců

Dle ustanovení § 301 písm. a) Zákoníku práce jsou zaměstnanci povinni pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a spolupracovat s ostatními zaměstnanci. Protože jedním ze základních znaků závislé práce je její výkon ve vztazích nadřízenosti a podřízenosti, jsou zaměstnanci od vzniku pracovního poměru povinni konat práci dle pracovní smlouvy a podle pokynů zaměstnavatele, a tak musí být povinni plnit pokyny nadřízených. Povinnost zaměstnanců plnit pokyny nadřízených se týká pouze takových pokynů, které jsou vydány v souladu s právními předpisy. Zaměstnanec je povinen pracovní úkoly plnit, irelevantní je zde otázka proč je má plnit, neboť jedním ze základních znaků závislé práce je její výkon ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti. [1]

Reference

  1. ↑ Pokyny a příkazy zaměstnavatele jsou pro zaměstnance „svaté“

Externí odkazy