Zamie

Zamie
Zamia integrifolia v mimořádné kompozici v Botanické zahradě Liberec
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	cykasorosty (Cycadophyta)
Třída	cykasy (Cycadopsida)
Řád	cykasotvaré (Cycadales)
Čeleď	zamiovité (Zamiaceae)
Rod	zamie (Zamia) L., 1763
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zamie^[1] (Zamia), česky též keják, je rod rostlin z čeledi zamiovité (Zamiaceae). Rod obsahuje přibližně 58^[2] druhů cykasů ze Severní, Střední a Jižní Ameriky. Zamie často rostou ve vlhčích lesích. Rod byl česky pojmenován již v roce 1846 Janem Svatoplukem Preslem.^[3]

Do rodu patří řada menších zamií, včetně vůbec nejmenšího cykasu, kubánského kejáku trpasličího (Zamia pygmaea) s listy 30–70 cm dlouhými a větvenými podzemním kmeny, každým 2–4 cm širokým.^[4] Mezi menší rostliny patří například keják otrubnatý (Zamia furfuracea) z Mexika, nazývaná pro tvrdost listu chybně „kartonová palma“.

Na druhé straně ovšem stojí např. kolumbijská zamie Roezlova (Zamia roezlii), která patří mezi největší cykasy. Je považovaný za vůbec nejprimitivnější zamii a dorůstá výšky až 7 m. Jedná se o jeden z mála cykasů dobře snášejících mokro. Roste v brakickém bahně přilehlém k mangrovům a některé z nich jsou schopny přežít zaplavování slanou vodou při přílivu.^[5] Jako jediný z cykasů je tato rostlina pojmenována po českém botanikovi – Benediktu Roezlovi.

Vědecké jméno Zamia pochází z řečtiny, kde řecké slovo „azaniae“ označuje šišku borovice.

Český název rodu Zamia není ustálen. Ve starší literatuře lze nalézt první české pojmenování „keják“.^[6] Tento název označuje zhruba totéž jako latinský název: šišku na stonku, tedy „kyj“. Toto české jméno vzniklo v 19. století především díky úsilí J. S. Presla, jinak autora i známějších jmen jako např. bledule, kukuřice či kopretina. Prvním pojednáním o tomto rodu v češtině byl text ve Wšeobecném rostlinopise z roku 1846. Presl zde pojmenoval i tři z jedenácti rodů cykasů.^[3] Ve zmíněné knize byl pojmenován i první druhy z rodu Zamia – keják otrubnatý (Zamia furfuracea).

V botanickém slovníku, vydaném v roce 2012, je jako doporučený český název uvedeno jméno zamie.^[1]

(c) I, Jeffdelonge, CC BY-SA 3.0

Rod zahrnuje cykasy s nadzemním (Zamia roezlii, 7m), podzemním (Zamia integrifolia) nebo částečně nadzemním kmenem. Z kmene vyrůstají zpeřené listy. Jeden druh zamií roste epifytně, tj. přisedlý na stromech podobně jako bromélie či orchideje (Zamia pseudoparasitica).

Na rozdíl od cykasovitých nemají listy zamií středovou žílu, pouze řadu rovnoběžných žilek. Nové listy vyrůstají z kmene buď po jednom, nebo ve vrzích více listů najednou, jsou buď zelené nebo zbarvené, často hnědě (Zamia roezlii).

Samčí šišky v počtu jedna až mnoho jsou vztyčené nebo sklánějící se, krátce chlupaté. Samičí šiška je jedna, občas několik, oválné až soudkovité, krátce chlupaté.

Šupiny šišek zamií (sporofyly) jsou typicky krátce chlupaté, bez ostnů, rohů či jakékoliv další ozdoby.

Zamie jsou podobně jako všechny cykasy dvoudomé rostliny, které se rozmnožují semeny, případně i oddělením kmenových výhonků. Samčí rostlina tvoří šišky, samičí rostlina tzv. megasporofyly. Opylování je v přírodě vázáno na specifický druh hmyzu (např. u druhu Zamia integrifolia je to nosatec Rhopalotria mollis z čeledi Curculionidae^[7])). V zajetí je možné umělé opylování.

Zamie jsou rozšířeny od Severní Ameriky (Z. integrifolia je jediný druh původně z USA a dosahuje zde až po stát Georgie) až po Boliívii v Americe Jižní (zde druh Zamia boliviana). Z fosilních nálezů však vyplývá, že areál tohoto rodu zasahoval dříve až po Argentinu.^[8]

Druhy zamií rostou v řadě různých prostředí. Většina z nich je nicméně vázána na deštné pralesy, kde se nevyskytují pravidelné požáry a vody je dostatek. Další skupina roste v otevřených suchých prostranstvích, nebo řídkých lesích, savanách a křovinatých oblastech.

Nejvíce zamií je pěstováno v soukromých sbírkách. Z veřejných sbírek vlastní vzrostlé rostliny Botanická zahrada Liberec, kde veřejně rostou druhy Zamia pumila, integrifolia, pygmaea a furfuracea, v Praze ve skleníku Fata Morgana či v Teplicích.

Když v roce 1763 popsal a publikoval Carl Linné rod Zamia v časopise Species Plantarum, jako typ použil druh Zamia pumila pocházející z karibské oblasti. Jedná se o konzervované jméno. V současnosti zahrnuje tento rod 58 uznaných druhů.^[2] Jsou to:

Zamie je nutné odlišit od další běžně prodávané rostliny podobného názvu – kulkas zamiolistý (Zamioculcas zamiifolia)[1], která má oproti zamii voskové a lesklé listy a chybí ji středový kmínek. Jak již název napovídá, má podobný tvar zpeřených listů. Jedná se nicméně o zcela odlišnou rostlinu, která není cykasem. Pochází z Madagaskaru a patří mezi áronovité (Araceae).

Počet zamií ve volné přírodě klesá. Všechny z nich jsou chráněné a jsou zařazeny na seznam ohrožených druhů CITES II. Obchod s nimi je tedy kontrolován, jejich semena regulaci obchodu nepodléhají. Příčinou poklesu stavů jsou nejen změny na životním prostředí, ale například i průmysl. Americkou zamii celolistou (Zamia integrifolia) dostala do kategorie chráněných rostlin průmyslová výroba škrobu^[9] – z jejího kmene v letech 1845–1925 se získávala tato látka (až 60 % škrobu, nejvíce ze všech cykasů).^[10]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu zamie na Wikimedia Commons
• Taxon Zamia ve Wikidruzích
• česky
  • Encyklopedické heslo Zamia v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
  • Presl J. S.: Wšeobecný rostlinopis – Kronberger & Řivnáč, Praha 1846 je jedinou českou publikací obsahujících odbornější text věnovaný rodu zamie
  • Bureš Petr: Oddělení Cycadophyta – (Cykasy) – souhrnná prezentace doc. Petra Bureše z Ústavu botaniky a zoologie Přírodovědecké fakulty MU v pdf o všech cykasech
  • Josef Chalupský: Nemoc z ostrova Guam a cykasy neplatí? časopis Vesmír 73, 210, 1994/4

• anglicky
  • encyklopedie zamií PACSOA na stránce Australské společnosti palem a cykasů^{[nedostupný zdroj]}
  • souhrnný popis rodu Zamia Archivováno 23. 3. 2015 na Wayback Machine.
  • Kult cykasů – článek v New York Times
  • Článek Zamia