Zavraždění trapistických mnichů z Tibhirine

Zabití trapistických mnichů z Tibhirine
Trapistický klášter Panny Marie v Atlasu v Tibhirine
Trapistický klášter Panny Marie v Atlasu v Tibhirine
Historické obdobíAlžírská občanská válka
Cíltrapističtí mniši z kláštera v Tibhirine
Mrtví lidé7 trapistických mnichů
Důsledkyúnos a smrt mnichů, odchod trapistů z Alžírska
Datumněkdy mezi 27. březnem až 21. květnem 1996[pozn. 1]
MístoTibhirine (severní Alžírsko)
Hlavní podezřelýOzbrojená islámská skupina či alžírská armáda[3]
Kauza dnesneobjasněno
Souřadnice36°17′44″ s. š., 2°42′56″ v. d.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zavraždění sedmi trapistických mnichů z Tibhirine a jemu předcházející pravděpodobný únos těchto mnichů je stále nevyjasněnou událostí, která začala únosem mnichů v noci z 26. na 27. března 1996. Uneseni a zabiti byli převor Christian de Chergé a bratři Christophe, Bruno, Célestine, Paul, Luc a Michael.[4] Podle některých zdrojů byli ještě téže noci mniši zavražděni.[5][6]

Historie trapistů v Alžíru

Zakládající datum kláštera v Tibhirine (7. března 1938)

První cisterciáčtí bratři přišli do Alžírska již v roce 1843 a 20. srpna založili klášter v Staouéli, městu ležícím na pobřeží Středozemního moře asi 20 kilometrů západně od Alžíru. Tento klášter byl v roce 1904 zrušen kvůli zákonu zakazujícímu francouzské náboženské komunity v Alžírsku.[7] O tři desetiletí později se trapisté do země vrátili,[8] nejdříve se usadili v městě Benchicao a v roce 1937 se poté přesunuli do Tibhirine poblíž Médey, kde založili opatství.[7]

Klášter v Tibhirine

Život kláštera významně ovlivnila Alžírská válka za nezávislost, během které byli i nakrátko uneseni dva mniši. Jedním z nich byl i bratr Luc, později jedna ze sedmi obětí zde popisované události. Válka významně snížila počty věřících katolické církve v Alžírsku,[9] a tak generální opat řádu cisterciáků přísné observance na sklonku roku 1963 podepsal dekret o uzavření opatství v Tibhirine i přes nedoporučení alžírského arcibiskupa Duvala.[7]

Klášter v Tibhirine (pohled z polí)

K uzavření nakonec nedošlo kvůli úmrtí opata řádu a změněné situaci z důvodu právě probíhajícího druhého vatikánského koncilu, kdy byl větší tlak na setrvání mnichů v této oblasti. Klášter ovšem ztratil postavení opatství. Komunita bratří se ale průběhu let ustálila, proto si mohou mniši zvolit svého představeného. Převorem kláštera byl v únoru 1984 zvolen bratr Christian de Chergé,[10] který byl následně znovu zvolen v roce 1990.[7]

Předcházející události

Bezpečnostní situace v celé zemi se výrazně zhoršila v lednu 1992, kdy alžírská armáda provedla státní převrat a zrušila výsledky prosincových voleb, ve kterých zvítězila Islámská fronta spásy.[11][12] Ta byla následně zrušena a její členové přešli do ilegality a vytvořili ozbrojené islamistické skupiny, mezi nimi i Ozbrojenou islámskou skupinu (GIA).[13]

O rok později 17. listopadu 1993 byla představenému kláštera otci Christianovi nabídnuta policejní ochrana kláštera, kterou však odmítl. Bylo ale dohodnuto, že klášter bude na noc zamykán. Tentýž rok o Vánocích několik ozbrojenců klášteru osobně vyhrožovalo a bratři se tak rozhodli postupně klášter opustit a ponechat jej jen s minimálním fungováním. Situace se nicméně časem stabilizovala, a tak mniši od tohoto rozhodnutí upustili.[14]

Únos a zabití mnichů

Hřbitov klášteře v Tibhirine, kde jsou pohřbeny i hlavy mnichů, zavražděných v roce 1996

K únosu bratří došlo v noci z 26.–27. března 1996, přesněji v brzkých ranních hodinách ve středu 27. března.[15][16] Uneseno bylo sedm z devíti mnichů kláštera, protože dva bratři z nedostatku místa přespávali v přístěnku u kláštera a nebyli únosci objeveni.[14] Těmito bratry byl Jean-Pierre Schumacher (1924–2021) a bratr Amédée Noto (1920–2008),[17] oba poté přešli do marockého kláštera ve Fezu a následně do nově vzniklého kláštera Panny Marie v Atlasu poblíž Mideltu v Maroku. 16. dubna dostalo marocké rádio Medi fax podepsaný hlavním velitelem GIA abú Abdar Rahmán Amín přezdívaným jako Džamal Zitúní, komuniké GIA č. 43: „Chcete-li zachránit životy mnichů, neohrožujte mého emisara, který přijde 30. dubna na francouzskou ambasádu v Alžíru. Propustíte-li vy, propustíme i my, avšak odmítnete-li, my podřízneme. Chvála Boží…“

V uvedený den se na francouzskou ambasádu dostavil zprostředkovatel, který nabídl propuštění zadržovaných mnichů, pokud Francie propustí vězněné islamisty. K výměně však nedošlo a francouzský prezident Jacques Chirac další vyjednávání oficiálně odmítl: „S teroristy nikdy nediskutujeme, poněvadž nemluvíme stejným jazykem jako oni. Je-li nám na rozdíl od nich vlastní mravnost, byli bychom navíc stále v ústupné pozici.“[4]

Stejné rádio 23. května obdrželo komuniké GIA č. 44, které vyčítá Francii toto odmítnutí a zároveň informuje, že 21. května byli mniši zavražděni. Ráno 30. května objevil jeden alžírský obchodník před městem Médea strom ověšený lidskými hlavami. Pietní akt za sedm trapistů proběhl 2. června v bazilice Notre Dame d'Afrique v Alžíru.[4]

Zavraždění

JménoDatum a místo narozeníDatum složení věčných slibůŽivotopisné detaily
o. Christian de Chergé18. leden 1937, Colmar1. říjen 1976Převor v klášteře v Tibhirine od roku 1984. V letech 1972–1974 studoval v Římě, velmi podporoval mezináboženský dialog. Jeho závěť napsaná více než rok před smrti, se stala významným moderním křesťanským dílem.[18]
o. Christophe Lebreton11. květen 1950, Blois1. listopad 1980V klášteře byl novicmistrem a podpřevorem kláštera. Psal básně, jejichž výbor společně s jeho deníkem byly posmrtně publikovány.[18]
o. Bruno Lemarchand1. březen 1930, St. Maixent21. březen 1990Od roku 1956 byl kaplanem a k trapistům vstoupil jako novic v roce 1981, v roce 1989 pak odešel do alžírského kláštera. Ačkoli byl od roku 1992 přeložen do kláštera v Maroku, v době únosu pobýval v klášteře v Tibhirine z důvodu volby převora tohoto kláštera naplánované na 31. březen.[18].
o. Célestin Ringeard27. červenec 1933, Touvois1. květen 1989Od roku 1960 byl kaplanem a do řádu trapistů vstoupil v roce 1983. O čtyři roky později odešel do kláštera v Alžírsku.[18].
br. Luc Dochier31. leden 1914, Bourg-le-Péage15. srpen 1949Nejstarší člen komunity, který odešel do kláštera Panny Marie v Atlasu již na sklonku roku 1941. Byl vystudovaným doktorem a tuto profesi vykonával i v klášteře, díky níž byl velmi vážený u místních obyvatel.[18].
br. Michel Fleury21. květen 1944, Ste Anne28. srpen 1986V klášteře zastával funkci kuchaře a zahradníka. Byl znám pro svou prostotu a ducha modlitby. [18].
br. Paul Favre-Miville17. květen 1939, Vinzier20. srpen 1991Před vstupem do kláštera pracoval jako instalatér. Do řádu vstoupil v roce 1984 a do Alžírska odešel o tři roky později. V komunitě pomáhal s různými manuálními pracemi.[18].

Vyšetřování události

Panují podezření, že za zavražděním mnichů stojí alžírská armáda. To v roce 2009 podepřela výpověď, uveřejněná nejdříve v deníku Le Figaro,[19] tehdejšího francouzského vojenského atašé v Alžíru generála Francoise Buchwaltera. Ten prohlásil, že již tehdy mu jeho informátor z řad alžírských bezpečnostních sil prozradil pravdu o tom, že mniši byli zabiti omylem vládními vojáky z helikoptéry při útoku na domnělý tábor islamistů. Dokonce existuje verze, že akce byla provedena tajnými službami s cílem obvinit z útoku islamisty a získat tak další prostředky na boj proti terorismu.[3][5]

V říjnu 2014 se do Alžírska vypravila dvojice francouzských vyšetřovatelů a exhumovala lebky zavražděných mnichů pohřbených v Tibhirine. Alžírská vláda však zamítla převoz jakýchkoli ostatků do Francie pro další zkoumání.[20] Následné vyšetřování vedené protiteroristickým soudcem Marcem Trévidicem se přiklonilo k tomu, že mniši byli zabiti několik týdnů před 21. květnem, oficiálně oznámeným datem zabití zadržovaných, asi mezi 25.–27. dubnem. Dále na exhumovaných hlavách zavražděných nebyly objeveny stopy po střelách, což oslabuje výpověď generála Buchwaltera, že mohli být zabiti při náletu alžírské armády. Jeden ze závěrů ale také poznamenává, že z důvodu neobjevených těl není možné určit přesnou příčinu úmrtí ani s jistotou označit datum smrti.[2] Výsledky tohoto vyšetřování byly založeny jen na nákresech a fotografií pořízených při exhumaci ostatků zavražděných, kvůli nemožnosti cokoli z Alžírska odvézt.[21]

Nicméně vyšetřování dále pokračují a je snaha dobrat se k závěrečné odpovědi k tomuto případu, jak zdůraznila francouzská ministryně spravedlnosti Christiane Taubira při své prosincové návštěvě Alžírska v prosinci 2015.[22] K významnému kroku v celé historii případu došlo v červnu 2016, kdy alžírská vláda povolila převezení ostatků.[23] Patrick Baudouin právní zástupce pozůstalých rodin mnichů si od tohoto zlomového kroku vlády slibuje vnesení více podrobností i pravdy do celého případu.[21]

Souhrn teorií o zavraždění mnichů

Existují tak vesměs tři teorie, jak se odehrála celá tragédie. První verze oficiálně šířená Alžírskou vládou tvrdí, že za útokem stojí Ozbrojená islámská skupina, tuto verzi ale nikdy pozůstalí příbuzní nepřijali. Druhá verze se zakládá na výpovědi generála Buchwaltera z roku 2009, jenž tvrdil, že vraždy má na svědomí útok alžírské armády, provedený na domnělý tábor teroristů dne 27. března. Třetí verze zakládající se na fotografiích ostatků mnichů, exhumovaných v roce 2014, má za to, že k vraždě došlo pravděpodobně na konci dubna a zároveň z důvodu nenalezených stop po kulkách v lebkách zabitých mnichů popírá letecky vedený útok.[2]

Nejasnosti

Dodnes nebyla nalezena těla mnichů. Není jasné, zda v době, kdy Ozbrojená islámská skupina nabízela výměnu unesených trapistických mnichů za propuštění svých zadržovaných členů, byli řeholní bratři ještě naživu.[2] Teroristé z této organizace nebrali rukojmí, výjimkou předtím byli jen tři unesení pracovníci francouzského konzulátu v říjnu 1993.[14][24] Je také možná, že ač mnichy unesli teroristé z GIA a mohli být také jejich vrahy, ve skutečnosti šlo o skupinu infiltrovanou vládou. Celá akce tak mohla být vyprovokována vládními jednotkami s cílem připsat útok islamistům.[25]

Odkazy k události

Od roku 1998 se řád cisterciáků přísné observance pokouší vrátit do Tibhirine, ale alžírská vláda zatím vždy odmítla povolit návrat z bezpečnostních důvodů. Od roku 2001 obývá klášter malá církevní komunita pod vedením kněze Jean-Marie Lassausse z Mission de France.[26][27] K 15. srpnu 2016 dostala klášter do správy katolická komunita Chemin Neuf.[28] V květnu 2006, k pomyslnému 10. výročí smrti mnichů, byl na diecézní úrovni zahájen beatifikační proces.[29] Na konci března 2016 ohlásil postulátor Thomas Georgeon, že v nejbližších týdnech předá do Vatikánu 7000 stran dokumentů, v nichž jsou podklady pro blahořečení 19 kněží a řeholníků zabitých v Alžírsku v letech 1994–1996 včetně 7 mnichů z Tibhirine. Otec Georgeon zároveň poznamenal, že kvůli diplomatickým a politickým důsledkům, nemusí v současné době dojít k uznání mučednictví těchto osob.[30]

V roce 2010 byl do kin uveden francouzský snímek O bozích a lidech (orig. 'Des hommes et des dieux') režírovaný Xavierem Beauvoisem. Film získal mnohá ocenění, například Velkou cenu a Cenu ekumenické poroty na mezinárodním Filmovém festivalu v Cannes.[31] Papež František napsal předmluvu k tematické knize Tibhirine l'héritage, která vyšla 6. dubna 2016.[32] V jedenáctém pařížském obvodu byl v červnu 2016 pojmenován po sedmi trapistech zavražděných v alžírském Tibhirine městský park.[33]

Dne 26. ledna 2018 podepsal papež František dekret o jejich mučednictví. Blahořečeni byli ve skupině alžírských mučedníků dne 8. prosince 2018. Obřadu předsedal jménem papeže Františka kardinál Giovanni Angelo Becciu.

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Okolo data usmrcení mnichů i pravé identity pachatelů panuje stále nejistota.[1][2]

Reference

  1. ↑ LUŠTINEC, Vít. Zabití sedmi francouzských mnichů v Alžírsku je stále záhadou. Christnet.eu [online]. Spolek Christnet, 2014-05-30 [cit. 2016-05-12]. Dostupné online. ISSN 1213-0877. 
  2. ↑ a b c d Les moines de Tibhirine ont-ils été décapités après leur mort?. Le Point. 2015-07-02. Dostupné online [cit. 2016-06-12]. ISSN 0322-9629. (francouzsky) 
  3. ↑ a b NOVÁK, Martin. Francouzský skandál: Vláda kryla smrt mnichů v Alžírsku. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2009-07-07 [cit. 2016-05-14]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c Z čeho vyrůst a koho oslovit. Respekt. 1997-02-10, roč. 8, čís. 7, s. 14. Dostupné online. ISSN 0862-6545. 
  5. ↑ a b POSPÍŠIL, Ignác. Kdo skutečně zabil mnichy z Tibhirine?. Christnet.eu [online]. Spolek Christnet, 2009-07-10 [cit. 2016-05-15]. Dostupné online. ISSN 1213-0877. 
  6. ↑ BRONKOVÁ, Johana. Katolíci založili v Alžíru lidovou univerzitu. Česká sekce Vatikánského rozhlasu [online]. Radio Vaticana, 2016-04-28 [cit. 2016-06-12]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c d Les trappistes en Algérie [online]. Association des Ecrits des 7, 2013? [cit. 2016-05-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. (francouzsky) 
  8. ↑ Les Trappistes en Algérie: Notre-Dame de l'Atlas. La Croix. 24. duben 1934, roč. 55, čís. 15698. Dostupné online. ISSN 0242-6056. (francouzsky) 
  9. ↑ PACI, Francesca. Dove muoiono i cristiani: Dall'Egitto all'Indonesia, viaggio nei luoghi in cui il cristianesimo è una minoranza perseguitata. Itálie: Mondadori, 2011. 194 s. (Strade blu). Dostupné online. ISBN 978-88-0460-692-5. (italsky) 
  10. ↑ DERWAHL, Freddy. Poslední mnich z Tibhirine: Svědectví trapisty, který přežil. Překlad Petr Babka. Český Těšín: Portál, 2013. Dostupné online. ISBN 978-80-262-0357-5. S. 61. 
  11. ↑ TELIČKA, Marek. Alžírsko: V zajetí minulosti. 100+1 zahraniční zajímavost. 2013-04-12, roč. 50. Dostupné online. ISSN 0322-9629. 
  12. ↑ MINISTERSTVO ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ ČR. Stručný přehled historie Alžírska [online]. MZV ČR, 2013-04-26 [cit. 2016-06-12]. Dostupné online. 
  13. ↑ DANIEL, Jan. Alžírská občanská válka (1991 – ) [online]. Sekuritaci.cz (Centrum pro bezpečnostní a strategická studia), 2012-03-05 [cit. 2016-06-12]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  14. ↑ a b c BRATR ELIÁŠ, M. Život a smrt křesťanů na Blízkém východě. Souvislosti – Revue pro křesťanství a kulturu. 1998, čís. 3–4. Dostupné online. 
  15. ↑ Únos dětí a mnichů!. Lidové noviny. 1996-03-28. ISSN 0862-5921. 
  16. ↑ V Alžírsku bylo uneseno sedm francouzských řádových mnichů. Mladá fronta DNES. 1996-03-28. ISSN 1210-1168. 
  17. ↑ MALZAC, Marie. Le cardinal Barbarin visite le dernier survivant de Tibhirine. La Croix. 2016-11-01, roč. 136. Dostupné online. ISSN 0242-6056. (francouzsky) 
  18. ↑ a b c d e f g The Martyrs of Atlas [online]. Řád cisterciáků přísné observance: OCSO [cit. 2016-05-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-06. (anglicky) 
  19. ↑ DUBOIS, Christophe. Tibéhirine : un témoin dénonce une «bavure». Le Figaro [online]. 2009-07-05, rev. 2009-07-06 [cit. 2016-06-13]. Dostupné online. ISSN 0182-5852. (francouzsky) 
  20. ↑ PIEL, Simon; BÉGUIN, François. Moines de Tibéhirine : les familles dénoncent une « confiscation des preuves ». Le Monde [online]. 2010-23-10, rev. 2010-24-10 [cit. 2016-06-18]. Dostupné online. ISSN 0182-5852. (francouzsky) 
  21. ↑ a b BOZONNET, Charlotte. Ce que la justice attend des prélèvements des têtes des moines de Tibéhirine. Le Monde [online]. 2016-06-10 [cit. 2016-06-18]. Dostupné online. ISSN 0182-5852. (francouzsky) 
  22. ↑ Tibéhirine: «urgent d'avoir une réponse». Le Figaro [online]. 2015-12-21 [cit. 2016-06-18]. Dostupné online. ISSN 0182-5852. (francouzsky) 
  23. ↑ ALILAT, Farid. Affaire de Tibhirine : l’Algérie remet des prélèvements des moines à la France. Jeune Afrique [online]. 2016-06-10 [cit. 2016-06-19]. Dostupné online. ISSN 1950-1285. (francouzsky) 
  24. ↑ FOLEY, Frank. Countering Terrorism in Britain and France: Institutions, Norms and the Shadow of the Past. Madrid: Cambridge University Press, 2013. 352 s. Dostupné online. ISBN 9781107029699. Kapitola French counterterorrist operations: an invasive campaign, s. 282. (anglicky) 
  25. ↑ Otazníky nad vraždou sedmi trapistů v Alžíru. E-republika.cz [online]. spolek eRepublika, 2012-12-21 [cit. 2016-06-14]. Dostupné online. ISSN 1805-5559. 
  26. ↑ POZZI, Anna. A living inheritance, from Tibhirine to Midelt. MissiOnLine.org [online]. Mondo e Missione, 2011-03-20 [cit. 2016-07-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-04-01. (anglicky) 
  27. ↑ GLASER, Milan. Trapisté chtějí zpátky do Alžírska. Česká sekce Vatikánského rozhlasu [online]. Radio Vaticana, 2007-03-27 [cit. 2016-07-04]. Dostupné online. 
  28. ↑ SCHEINOSTOVÁ, Alena. Chemin Neuf má nové vedení. Katolický týdeník. 2016-08-16, roč. XXVII, čís. 34, s. 3. ISSN 0862-5557. 
  29. ↑ Příprava beatifikačního procesu sedmi trapistů. Česká sekce Vatikánského rozhlasu [online]. Radio Vaticana, 2006-05-22 [cit. 2016-07-04]. Dostupné online. 
  30. ↑ 20th anniversary of slaying of Trappist monks in Algeria. CatholicCulture.org [online]. Trinity Communications, 2016-03-29 [cit. 2016-07-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. ↑ O bozích a lidech [online]. POMO Media Group [cit. 2016-06-19]. Dostupné online. 
  32. ↑ Pope writes preface to book on Trappists slain in Algeria. CatholicCulture.org [online]. Trinity Communications, 2016-04-07 [cit. 2016-08-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. ↑ BRONKOVÁ, Johana. Pocta mnichům z Tibhirine. Česká sekce Vatikánského rozhlasu [online]. Radio Vaticana, 2016-06-02 [cit. 2016-06-12]. Dostupné online. 

Literatura

  • BAUMER, Iso. Trapisté z Tibhirine: Novodobí mučedníci z Alžírska. Překlad Alžběta Nekulová. Havlíčkův Brod: Karmelitánské nakladatelství, 2012. 103 s. (Osudy). Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-24. ISBN 978-80-7195-601-3.  Archivováno 24. 3. 2016 na Wayback Machine.
  • DERWAHL, Freddy. Poslední mnich z Tibhirine: Svědectví trapisty, který přežil. Překlad Petr Babka. Český Těšín: Portál, 2013. 200 s. Dostupné online. ISBN 978-80-262-0357-5. 
  • CHENU, Bruno (ed.). Silnější než nenávist: sedm životů pro Boha a pro Alžírsko. Praha: Paulínky, 2012. 247 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7450-055-8. 
  • KISER, John W. The Monks of Tibhirine: Faith, Love, and Terror in Algeria. New York: St. Martin's Griffin, 2003. 352 s. Dostupné online. ISBN 978-0-3122-5317-2. (anglicky) 
  • RIVOIRE, Jean-Baptiste. Le crime de Tibhirine. Francie: LA DECOUVERTE, 2011. 336 s. Dostupné online. ISBN 978-27-0717-072-9. (francouzsky) 
  • SALENSON, Christian. Christian De Cherge: A Theology of Hope. Překlad Nada Conic. Kentucky: Cistercian Publications, 2012. 224 s. Dostupné online. ISBN 978-08-7907-247-6. (anglicky) 
  • BARBARIN, Philippe; TRÉVIDIC, Marc; CHENG, François, et al. Tibhirine l'héritage. Francie: Bayard, 2016. 150 s. Dostupné online. ISBN 978-2227488700. (francouzsky) 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Monastère de Tibhirine vue des champs.jpg
Autor: Ps2613, Licence: CC BY-SA 3.0
Monastère de Tibhirine vu des champs
Monastère de Tibhirine 1.jpg
Autor: Ps2613, Licence: CC BY-SA 3.0
Cistercian monastery of Tibhirine in Algeria.
Date de creation du monaster.png
The Tibhirine Monastery's founding date (March 7, 1938)
Cimetery of the monastery of Tibhirine Algeria.jpg
Autor: Ps2613, Licence: CC BY-SA 3.0
Cimetière du monastère de Tibhirine en Algérie où sont enterré les sept moines assassinés en 1996.