Zbyněk Zajíc z Hazmburka (1368)

Zbyněk Zajíc z Hazmburka
Úmrtí1368
DětiVilém Zajíc z Hazmburka[1]
Jan Zajíc z Hazmburka[2]
RodičeOldřich z Žebráku[2][1]
PříbuzníOldřich Zajíc[2] (sourozenec)
Zbyněk Zajíc z Hazmburka[2], Vilém Zajíc z Hazmburka[2], Jitka Zajícová z Hazmburka[2], Eliška Zajícová z Hazmburka, Anna Zajícová z Hazmburka a Mikuláš z Hazmburka[1] (vnoučata)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Zbyněk Zajíc z Hazmburka († 1368[3]), zvaný Zámořský, byl zakladatelem rodu Zajíců z Hazmburka, kteří byli vedlejší větví pánů Zajíců z Valdeka pocházející z rozrodu Buziců. Byl vysokým královským úředníkem, nejvyšším mistrem královské komory a nejvyšší číšník Českého království.[4] Tento dvorský úřad se pro rod Zajíců z Hazmburka poté stal dědičným.

Životopis

Zbyňkovým otcem byl Oldřich Zajíc ze Žebráka († 1304).[5] Zbyněk Zajíc ze Žebráka patřil k věřitelům české krále Jana Lucemburského jako řada jiných šlechticů Českého království.[6] Dne 26. prosince 1335 koupil od krále Jana Lucemburského hrad Klapý, který přejmenoval na Hazmburk[7] a v roce 1343 začal používat přídomek „z Hazmburka“.[6] V roce 1336 získal od krále dvorský úřad nejvyššího stolníka dědičně pro svůj rod.[8] V roce 1337 odešel spolu s kralevicem Karlem budoucím Karlem IV. do Italie. Králevic se následně vrátil do Čech a přenechal zde Zbyňka Zajíce se 400 rytíři jako velitelem českého vojska a místodržícího lombardský měst do roku 1341.[4][8] Své přízvisko Zámořský získal po své cestě do Palestiny.[3] V roce 1350 byl jmenován nejvyšším mistrem komory Českého království.[8]

Zbyňkovou první manželkou byla Adla. Podruhé se oženil s Rynkou z Landštejna.[9] Měl tři syny, z nichž Jan a Zbyněk († 1357) zemřeli dříve než otec. Zbyňkův majetek tak zdědil nejmladší syn Viléma a vnuk Mikuláš.[3]

Majetek

Hrad Žebrák byl do roku 1322 v držení Zbyňka a jeho bratra Oldřicha, který poté přesídli na hrad Zbiroh. Koupě hradu Hazmburka v roce 1335 získal do vlastnictví městečko Libochovice s tvrzí a vesnice Radověsice, Poplze, Lhota. Následnou výměnou s českým králem za svůj svůj hrad Žebrák (včetně vsí Hředle, Chodouň, Tlustice, Bíleč, Zábdiší, Bavoryně, Praskolesy) získal hrad v Budyně (Žabovřesky, Písty, Břežany, Vrbka, Roudníček[10]).[8] Smlouva o směně byla podepsaná 21. ledna 1336, oproti jiným listinám kde je uveden „ze Žebráka“, je zde uveden „z Valdeka“. Směnou získal Zbyněk zemědělský úrodnou oblast, oproti okolí Žebráku.[6] V roce 1352 obdržel od krále do lénem hrad Kamýk.[8]

Reference

  1. ↑ a b c Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  2. ↑ a b c d e f Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. 1984.
  3. ↑ a b c SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XIV. Litoměřicko a Žatecko. Praha: Šolc a Šimáček, 1923. 502 s. Dostupné online. S. 4. 
  4. ↑ a b SPĚVÁČEK, Jiří. Jan Lucemburský a jeho doba 1296–1346. Praha: Svoboda, 1994. ISBN 80-205-0291-2. S. 657. Dále jen Spěváček (1994). 
  5. ↑ MENCLOVÁ, Dobroslava. Žebrák a Točník. Praha: Sportovní a turistické nakladatelství, 1956. 41 s. S. 4. 
  6. ↑ a b c GERLEOVÁ, Jana. Počátky a vzestup pánů z Házmburka. Praha, 2018 [cit. 2022-01-14]. 125 s. Diplomová práce. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Josef Žemlička. Dostupné online.
  7. ↑ Spěváček (1994) a 526.
  8. ↑ a b c d e Nedobytný Házmburk – Libochovice [online]. [cit. 2022-01-14]. Dostupné online. 
  9. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. S. 599. 
  10. ↑ SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek VI. Podbrdsko. Praha: František Šimáček, 1889. 411 s. Dostupné online. Kapitola Žebrák a Točník, s. 148.