Zdeněk Štybar

Zdeněk Štybar
(c) Nicola, Wikimedia Commons, CC-by-sa 4.0 Zdeněk Štybar během Grand Départu na Tour de France 2017
Osobní informace
Datum narození	11. prosince 1985 (39 let)
Místo narození	Planá
Stát	Česko Česko
Výška	183 cm
Hmotnost	68 kg
Choť	Ine Vanden Bergh (od 2014)[1]
Web	http://www.zdenekstybar.com/
Týmové informace
Současný tým	neaktivní
Disciplína	silniční cyklistika cyklokros
Role	závodník
Typ jezdce	klasikář
Profesionální týmy
2005–2011 2011–2022 2023	Telenet–Fidea Quick–Step Team Jayco–AlUla
Úspěchy
Grand Tours Tour de France Vítěz 6. etapy (2015) Vuelta a España Vítěz 19. etapy (2013) Etapové závody Celkový vítěz Eneco Tour (2013) Jednodenní závody a klasiky Národní šampion v silničním závodu (2014, 2017) Vítěz Strade Bianche (2015) Vítěz Omloop Het Nieuwsblad (2019) Vítěz E3 BinckBank Classic (2019) Cyklokros Národní šampion do 23 let (2005) Národní šampion (2008, 2009, 2010, 2011, 2012, 2013) Ocenění Král cyklistiky (2014, 2015) medaile Za zásluhy I. stupně
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zdeněk Štybar (* 11. prosince 1985 Planá), přezdívaný Štyby, je bývalý český profesionální silniční cyklista a cyklokrosař, který po sezoně 2023 ukončil kariéru silničního cyklisty. Jeho úplně posledním závodem pak byl cyklokrosový závod mužů Elite na domácím mistrovství světa v cyklokrosu v únoru 2024.

Je trojnásobným cyklokrosovým mistrem světa v kategorii Elite (2010, 2011 a 2014) a dvojnásobným cyklokrosovým mistrem světa v kategorii do 23 let (2005 a 2006)

V roce 2024 byl oceněn medailí Za zásluhy I. stupně, za zásluhy v oblasti sportu.

S cyklistikou začínal na bikrosovém kole a dosáhl úspěchů i na mezinárodní úrovni (včetně vítězství v závodě mistrovství světa své věkové kategorie v roce 1993). Poté se začal věnovat cyklokrosu.

V roce 2005 se poprvé stal mistrem světa v cyklokrosu do 23 let. Od roku 2006 závodil za belgický Fidea Cycling Team a v jeho barvách světový titul do 23 let obhájil. 21. října 2007 v belgickém Kalmthoutu poprvé v životě vyhrál závod Světového poháru. V sezóně 2008/09 obsadil celkové 3. místo ve Světovém poháru v cyklokrosu. V sezóně 2009/2010 vyhrál závody Světového poháru v Koksijde, Igorre a Roubaix, čímž si zajistil celkové první místo v konečně klasifikaci.

31. ledna 2010 se konalo mistrovství světa v cyklokrosu v Táboře. Štybar měl sice krátce po startu defekt, ale poměrně brzy na zledovatělé dráze ztrátu dohnal a sám si vypracoval náskok. Cílem projel bezpečně na prvním místě před Belgičany Klaasem Vantornoutem a Svenem Nysem.^[2]

Po špičkové sezóně Štybar v následujícím roce poněkud ustoupil do pozadí a vyhrál jediný závod série Superprestige, na mistrovství světa v německém Sankt Wendelu ale znovu přijel ve výborné formě. Ujel soupeřům s Belgičanem Nijsem a později setřásl i něho a vyhrál s náskokem 19 sekund. Po vítězství označil obhajobu za jednodušší než zisk předchozího táborského titulu.^[3]

Je sedminásobným mistrem ČR v cyklokrosu kategorie elite (2005, 2008, 2009, 2010, 2011, 2012, 2013), čímž vyrovnal rekord Radomíra Šimůnka staršího.^[4]

V roce 2014 se po pouhých několika absolvovaných závodech v terénu rozhodl zúčastnit mistrovství světa v nizozemském Hoogerheide. Ačkoli startoval až z páté řady, brzo se dostal do čela závodu. Po bitvě s Svenem Nysem nakonec vyhrál svůj třetí duhový trikot v kategorii Elite.^[5]

Zpočátku se věnoval silniční cyklistice jen při přípravě na cyklokrosovou sezónu. V té době ale už dosáhl menších vítězství, jako v sedmé etapě závodu Kolem Lleidy v roce 2006, ve stejném roce v etapě závodu Tour des Pyrénées nebo v prologu Kolem Slovenska 2010. Po zisku druhého cyklokrosařského titulu mistra světa ale přestal cítit motivaci k dalšímu pokračování v této disciplíně a postupně se přeorientoval ryze na silniční kariéru.

V roce 2011 došlo k fúzi dvou stájí Omega Pharma Lotto a belgického týmu Quick-Step českého miliardáře Zdeňka Bakaly a vznikl silný tým Omega Pharma – Quick-Step, jehož členem se stal i Štybar.

V následujícím roce dosáhl Štybar prvních vítězství v silně obsazených silničních závodech, když vyhrál poslední dějství závodu Čtyři dny v Dunkerque a třetí etapu závodu Kolem Polska. Pro silniční závod s hromadným startem na Letních olympijských hrách 2012 v Londýně měla Česká republika zajištěná dvě místa. Roman Kreuziger vyjádřil názor, že by s ním měl v Londýně startovat právě Štybar, přednost ale nakonec dostal zkušenější Jan Bárta.^[6] Na podzim absolvoval start na Vueltě a v závěru roku obsadil 10. místo v klasickém závodě Paříž - Tours.^[7]

Průlomový ale byl pro silniční Štybarovu kariéru rok 2013. Na jaře dosáhl na z českého pohledu historicky nejlepší šesté místo v závodě Paříž - Roubaix, přestože ho zbrzdila kolize s neopatrným divákem.^[8] V srpnu se posunul na ještě vyšší úroveň, když vyhrál dvě etapy a hlavně i celkovou klasifikaci závodu kolem zemí Beneluxu Eneco Tour, který patří do prestižní série WorldTour. Úspěch posunul Štybara na 24. místo ve světovém žebříčku silničářů.^[9] Výsledky ho podruhé v životě vytáhly i do nominace na první z tzv. Grand Tour – na Vueltu. Přestože ji nakonec nedokončil, když odstoupil v průběhu náročné 15. etapy,^[10] před tím ale všechny překvapil v sedmé etapě do Mairena de Aljarafe, ve které se vydal do úniku společně s mistrem světa Philippem Gilbertem, v cíli ho přespurtoval a zvítězil.^[11][12]

Doposud nejúspěšnější silniční sezonu zažil Štybar v roce 2015, kdy dokázal vyhrát závod Strade Bianche, skončit druhý na Paříž–Roubaix, vyhrát 6. etapu Tour de France do Le Havru a stát se tak po čtrnácti letech druhým českým cyklistou, kterému se tento triumf podařil.^[13]

V březnu 2019 se mu konečně povedlo dosáhnout na velké klasikářské vítězství, když týden po triumfu z portugalského Algarve rozhodl svým nástupem dva kilometry před finišem klasiku Omloop Het Nieuwsblad.^[14]

Výsledky na Grand Tours
Grand Tour	2011	2012	2013	2014	2015	2016	2017	2018	2019	2020	2021	2022
Giro d'Italia	—	—	—	—	—	—	—	80	—	—	—
Tour de France	—	—	—	—	103	—	102	—	—	—	—
Vuelta a España	—	76	DNF	—	—	63	—	—	55	102	133
Výsledky na etapových závodech
Závod	2011	2012	2013	2014	2015	2016	2017	2018	2019	2020	2021	2022
Paříž–Nice	—	—	—	15	—	—	—	—	—	20	—	DNF
Tirreno–Adriatico	—	—	44	—	DNF	7	48	40	36	—	50	—
Critérium du Dauphiné	—	—	—	82	—	—	—	—	70	—	—
Tour de Suisse	45	DNF	—	—	83	81	70	70	—	NS	—
// Eneco Tour	26	—	1	DNF	—	7	—	13	15	23	—

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Zdeněk Štybar na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky
• Zdeněk Štybar na FirstCycling
• Zdeněk Štybar na ProCyclingStats
• Zdeněk Štybar v databázi Olympedia (anglicky)