Zdeněk Adla
Zdeněk Adla | |
---|---|
Narození | 1. června 1910 Záryby Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 29. srpna 1990 (ve věku 80 let) Praha Československo |
Povolání | spisovatel, malíř, novinář a autor dětské literatury |
Choť | Věra Adlová |
Děti | Martin Lom Světlana Adlová-Spiwoková |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Zdeněk Adla, vlastním jménem Zdeněk Dlouhý (1. června 1910 Záryby[1] u Brandýsa nad Labem – 29. srpna 1990 Praha), byl český spisovatel, novinář, knižní grafik a ilustrátor.
Život
Zdeněk Adla se narodil v roce 1910 a pocházel z rodiny košíkáře. Měšťanskou školu navštěvoval v Kostelci nad Labem. Od roku 1925 se v Praze učil písmomalířem. O tři roky později začal studovat na střední Státní grafické škole v Praze, již ale nedokončil, aby se mohl věnovat politice a novinářství. Od roku 1929 pracoval jako organizační tajemník sekretariátu Komunistického svazu mládeže pro Pražský kraj, od roku 1931 do rozpuštění svazu zastával funkci v agitpropu, tj. byl agitačním pracovníkem propagace.[2]
Ve 30. letech pracoval jako grafik pro KSČ, navrhoval plakáty, obálky brožur a ilustrace knih K. Boreckého. Vlastním nákladem vydával básnické sbírky mladých komunistů (Ilja Bart, Jan Dolina). Roku 1934 nastoupil jako reklamní grafik do obchodního domu Teta.[2]
Hned počátkem druhé světové války roku 1939 byl zatčen a do roku 1945 vězněn v Dachau a Buchenwaldu. I zde vedl skupinu mladých komunistů Bohema. Po osvobození se věnoval mnohostranné novinářské práci. Pracoval v sekretariátu ÚV KSČ a založil časopis Hlas osvobozených. Od června 1945 byl redaktorem a po roce 1948 až do roku 1951 i šéfredaktorem časopisu Svět sovětů. Roku 1949 se oženil se spisovatelkou Věrou Adlovou rozenou Studenou. V letech 1952–1955 působil jako dopisovatel ČTK v Moskvě. Po návratu se nejprve stal zástupcem šéfredaktora časopisu Květy a přispíval do mnoha dalších periodik (Obrana lidu, Rudé právo, Oheň, Rozsévačka, Literární noviny, Tramp, Vlasta, a jiných). Mezi lety 1962 a 1970 přispíval do časopisu Ohníček a zastával místo šéfredaktora časopisu Mateřídouška. Roku 1967 založil časopis Sluníčko, který poté ještě dva roky redigoval.[2] V letech 1961–1962 a od roku 1971 až do své smrti se věnoval literatuře pro děti a mládež jako spisovatel z povolání. Roku 1963 s Bedřichem Foltýnem uspořádal učebnici Čítanka pro 5. ročník ZDŠ.[3] Roku 1973 vydal s T. Mackem Čítanku pro 4. ročník ZDŠ. Roku 1982 napsal s Jiřím Černým svou poslední knížku Obrázky z českých dějin a pověstí. Zemřel v roce 1990.
Rodina
Jeho manželkou byla spisovatelka Věra Adlová. Má dceru Mgr. Světlanu Spiwokovou, která je zlatnicí-šperkařkou a restaurátorkou, a nemanželského syna Martina Loma.[4]
Dílo
Zdeněk Adla se věnoval psaní především dětské literatury. Vydával nejenom leporela a didaktické verše, které si často ilustroval, ale také pohádky a prozaické i umělecko-naučné knihy pro dospívající mládež. Ve svých dílech obvykle mísil racionální a fantaskní prvky (Pejskovy pohádky, Můj prolhaný kůň). Někdy však využíval spíše detektivní postupy (Kleopatra v kytaře) nebo tajemné zápletky (Vlče, Je to světový táto). Jedná se většinou o jednoduché vyprávění, v němž figurují kladné postavy mladých hrdinů zvládajících těžkosti života. V umělecko-naučné literatuře, kterou psal s manželkou Věrou i samostatně, se snažil popularizovat ideje socialismu, ale i historická a zeměpisná fakta. Zároveň se v nich pokoušel rozvíjet obrazotvornost a vědomosti dětí předškolního věku. Napsal i jeden román s autobiografickým pozadím pro dospělé V mrazech jabloně nekvetou. [2]
Výběrová bibliografie
- Cirkus, 1937
- Kouzelná skříňka, 1960
- Krásná a slavná, 1961, s Věrou Adlovou
- To neznáte Jiřinu, 1962
- První výlet, 1962
- Péťa, Ašot a Nina, tvoji kamarádi ze Sovětského svazu, 1963
- Šedesát kapek, 1964,
- Trpaslík Čičorka a Pepík Herkules, 1964
- Zvířátka, 1965
- Kleopatra v kytaře, 1967
- Pejskovy pohádky, 1969
- Kuchař a moucha čili Jak vznikají války, 1969
- Tomášek a trpaslík Ondřej, 1969
- 100 kapek, 1971
- Jak šel žiraf k moři, 1971
- Pohádky pro všední dny i pro svátky, 1973
- Hvězdy nad samotou, 1974
- Kouzelníkova zahrada, 1976
- Koukej bráško, 1976
- Obrázky z českých dějin a pověstí (spoluautor Jiří Černý), 1982
- Můj prolhaný kůň, (výbor z díla), 1985
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Kostelec nad Labem
- ↑ a b c d HÁJKOVÁ, Alena. Adla, Zdeněk. In: Slovník českých spisovatelů od roku 1945. Díl 1, A–L. Praha: Brána, 1995. ISBN 80-85946-16-5. S. 13–14.
- ↑ https://www.antikavion.cz/kniha/citanka-pro-5-rocnik-zakladni-devitilete-skoly-bedrich-foltyn-1966-477326
- ↑ Karl Abeles, Vilma Iggersová, Adolf Ornstein: Sto let jedné židovské rodiny na českém venkově. Karolinum Praha 2022, rodokmen s. 16, obr. 4
Literatura
- Čeští spisovatelé 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1985. S. 12–13.
- Čeští spisovatelé literatury pro děti a mládež / redakce Otakar Chaloupka. Praha: Albatros, 1985. S. 25–28.
- FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A-G.. Praha: Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0. S. 37–38.
- Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 10.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 1. sešit : A. Praha: Libri, 2004. 155 s. ISBN 80-7277-215-5. S. 38.
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Zdeněk Adla
- Zdeněk Adla v souborném katalogu Akademie věd ČR
- Zdeněk Adla ve Slovníku české literatury po roce 1945
- Zdeněk Adla v Biografický slovník českých zemí
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“