Zdeněk Dítě

Zdeněk Dítě
Narození	19. listopadu 1920 Praha Československo Československo
Úmrtí	11. prosince 2001 (ve věku 81 let) Kralupy nad Vltavou Česko Česko
Místo pohřbení	Vyšehradský hřbitov
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zdeněk Dítě (19. listopadu 1920 Praha – 11. prosince 2001 Kralupy nad Vltavou) byl český herec.

Život a dílo

Po gymnáziu vystudoval obchodní akademii a stal se účetním v mezinárodním zasilatelství. Nicméně měl rád divadlo, chodil fotografovat herce. Herectví začal studovat soukromě za okupace u Loly Skrbkové a líčení u Miloše Lišky. Od roku 1941 působil v umělecké skupině Ruch. Skrbková jej doporučila Zdeňku Řehořovi a ten jej přivedl k Josefu Šmídovi do výstavního salónu U Topičů, kde v bývalém Divadélku pro 99 působilo od roku 1941 divadlo Větrník. Zde poprvé vystoupil v roli Kašpárka (vodil marionetu kašpárka) v silvestrovské premiéře roku 1943 v kratochvilné veselohře dle textů Matěje Kopeckého Pan Franc ze zámku aneb Vyhraná nevěsta ^[1]. Zde si zahrál i Pana Ponrepa, který se proměnil v pistolníka Grimpa ve hře Limonádový Joe v premiéře hry v březnu roku 1944 ^[2]. V pražském Větrníku hrál až do konce roku 1944, teprve pak začal působit plně profesionálně:

• 1944 až 1945 v Divadle na Vinohradech ^[3]
• 1945 až 1948 v Divadle E.F.Buriana D 46
• 1948 až 1958 v Divadle na Vinohradech ^[4]
• 1958 až 1980 v angažmá v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého (což je dnešní Švandovo divadlo), zde pak vystupoval po odchodu do důchodu na částečný úvazek až do roku 1990 ^[5]

Jednu z výrazných divadelních rolí získal v divadelní hře Dva na koni, jeden na oslu, kde vystupoval v Realistickém divadle společně s Josefem Vinklářem a Jiřím Adamírou.^[6][7]

Byl znám svojí elegancí, uhlazeností, noblesním stylem, velmi dobrou mimikou a vytříbenou výslovností, často hrál muže noblesně nonšalantní. Jeho gentlemanství ilustrovala jeho kolegyně Ivanka Devátá na situaci, kdy kolem ní Dítě procházel a poznamenal: "Ty jsi pro muže bonboniéra, ty bys měla být převázaná sametkou."^[7] Uměl i hezky zpívat, což předvedl v několika českých filmech. Za svůj život vytvořil v televizi a filmu desítky různých rolí, ke konci života se ale často jednalo o role menší až epizodní. Na počátku své herecké dráhy hrál často vojáky, kriminalisty nebo mladé muže-budovatele. Ve stáří zapomínal divadelní texty a na divadle se dostával do určité křeče. Podle jeho přítele Dalimila Klapky se mu tehdy ale naopak poměrně dařilo v tvorbě pro televizi, rozhlas i film.^[7]

Své hlavní filmové role si paradoxně zahrál na počátku své herecké kariéry. Jednalo se především o film Prstýnek Martina Friče z roku 1944, dále o nedokončený film Předtucha z roku 1944 a o film Polibek ze stadionu z roku 1947. V posledně jmenovaném hrál s herečkou Janou Dítětovou, což zavdalo příčinu k mylné domněnce, že se v jejich případě jedná buď o sourozence, nebo o manžele. Jednalo se však pouze o shodu jmen. Společně si zahráli ve vedlejší roli manžele i ve filmu Májové hvězdy z roku 1959. Poté se Zdeněk Dítě objevil v celé řadě dalších filmů.

Za svoji životní roli označil houslistu Pavla Sedloně v parodii Pytlákova schovanka. Vzpomínal, jak bylo jeho unyle pitomého výrazu docíleno vložením zubolékařských válečků do úst a po delším přemýšlení mu nechal režisér oholit obočí.

Oženil se až po smrti své matky. Manželství se Zdenou Grossovou Dítětovou bylo bezdětné, žena zemřela v prosinci 1989.^[8][7] Herec po ovdovění žil osamoceně, v ústraní a v chudobě. Trpěl Alzheimerovou chrobou.^[9] Zemřel v léčebně pro dlouhodobě nemocné v Kralupech nad Vltavou.^[8] Jeho tělo bylo zpopelněno v mělnickém krematoriu bez obřadu a bez možnosti účasti příbuzných a přátel.^[7] Jeho popel byl nakonec pietně uložen 6. dubna 2002 i za účasti kamarádů.^[7] Je pochován na Vyšehradském hřbitově s dalšími známými umělci (Vlasta Fabianová, Ljuba Hermanová či Zita Kabátová) ve společném hrobu označovaném jako „Pomník českým hercům“, který byl odhalen v roce 1999 a je ve společné péči Herecké asociace a Nadace Život umělce.^[10]

Ocenění

• 1993 Cena Senior Prix

Divadelní role, výběr

• 1966 William Shakespeare: Komedie omylů, Vévoda Efezský, Realistické divadlo, režie Karel Palouš
• 1970 Francois Campaux: Někdo zvoní, René Boussot, Realistické divadlo, režie František Laurin
• 1971 Oldřich Daněk: Dva na koni, jeden na oslu, Realistické divadlo, režie Ivan Glanc
• 1985 Vasilij Šukšin: Čáry na dlani, ředitelčin muž, strejc, děda, Realistické divadlo, režie Miroslav Krobot

Film

• 1944 Prstýnek – role: Robert, mladý kníže
• 1944 Předtucha (práce na filmu byla zastavena. Filmové materiály jsou pokládány za ztracené.)
• 1945 Rozina sebranec – role: tovaryš u Karfa
• 1947 Polibek ze stadionu – role: MUDr. Jan Vaněček
• 1949 Pytlákova schovanka – role: Sedloň
• 1952 Divotvorný klobouk – role: Křepelka
• 1953 Kavárna na hlavní třídě
• 1954 Byl jednou jeden král – role: zahradník
• 1959 Májové hvězdy – role: otec
• 1968 Rakev ve snu viděti... – role: lupič a dirigent jazzového orchestru Rudolf Vengloš
• 1971 Dívka na koštěti – role: ředitel
• 1975 Cirkus v cirkuse – role: Ital
• 1976 Honza málem králem – role: vojevůdce
• 1977 Adéla ještě nevečeřela – role: ředitel hotelu
• 1979 Hodinářova svatební cesta korálovým mořem – role: Fišárek
• 1980 Kalamita – role: lesník
• 1984 Láska z pasáže – role: vedoucí prodejny
• 1986 Smrt krásných srnců – role: starosta

Televize

• 1974 Chytrost má děravé šaty (TV pohádka) – role: kovář Básim
• 1979 O chudém královstvíčku (TV pohádka)^[11] – role: král Antonín Lojza XI.
• 1979 Božská Ema (životopisný film) – role: okresní hejtman v Prachaticích

Odkazy

Reference

Literatura

• Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 80
• Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1930–1945, Orbis, Praha, 1966, str. 227, foto 622
• František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 255
• Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 213, 292, ISBN 978-80-200-1502-0
• Zdeněk Hedbávný: Divadlo Větrník, Panorama, Praha, 1988, str. 113, 122–5, 132, 173, 179, 190
• Jaromír Kazda: Realistické divadlo 1945–1991, Pražská tisková kancelář, Praha, 2005, str. 94–5, 182
• Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 529
• František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 260, 261
• V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 179
• Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 122. 
• Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 65, 83, 192, ISBN 978-80-239-9604-3
• Ondřej Suchý, Oldřich Dudek: Ljuba jako vystřižená, Melantrich, Praha, 1986, str. 125
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 236. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Zdeněk Dítě na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Zdeněk Dítě
• Zdeněk Dítě v Česko-Slovenské filmové databázi
• Zdeněk Dítě na Kinoboxu.cz
• Zdeněk Dítě ve Filmové databázi
• Zdeněk Dítě na Dabingforum.cz