Zdeněk Fibich

Zdeněk Fibich
Zdeněk Fibich
Základní informace
Narození	21. prosince 1850 poblíž Všebořic Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	15. října 1900 (ve věku 49 let) Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtí	zápal plic
Místo pohřbení	Vyšehradský hřbitov
Žánry	opera, symfonie a klasická hudba
Povolání	hudební skladatel
Nástroje	varhany
Významná díla	Bouře Šárka Nevěsta messinská
Ocenění	Čestné občanství Moravských Budějovic (1884)
Manžel(ka)	Betty Fibichová
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zdeněk Fibich (21. prosince 1850, myslivna u Všebořic^[1] – 15. října 1900 Praha^[2]) byl český hudební skladatel 19. století. Vedle Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka byl nejvýznamnějším představitelem generace české hudby 2. poloviny 19. století. Na rozdíl od Dvořáka byl typickým představitelem hudebního romantismu. Jeho první manželkou byla Růžena Hanušová (1851–74), po její smrti se oženil s její starší sestrou Barborou (Betty), českou operní zpěvačkou (alt). Spolu měli syna Richarda, pojmenovaného tak na paměť hudebního skladatele Richarda Wagnera.

Život

Narodil se v myslivně ve středočeských Všebořicích do rodiny auerspergského lesního rady Jana Fibicha a jeho ženy Marie, rozené Römischové. Hudební nadání projevoval již od raného dětství, což záhy rozpoznala právě jeho hudbymilovná matka. Dostalo se mu nejprve klasického vzdělání na veřejné obecně vzdělávací škole ve Vídni, odkud pocházela jeho matka. Tam studoval mezi lety 1859–1862, pak přestoupil na malostranské gymnázium. Mimoto začal soukromě studovat u varhaníka a skladatele Zikmunda Kolešovského, který platil za zastánce pokrokových tendencí ve formující se pomyslné české národní hudební škole. První Fibichův skladatelský pokus – chrámový sbor pochází z roku 1862 a v následujících letech byl i nadále velmi kompozičně činný. Například již v roce 1865 napsal celkem 64 skladeb, mj. i (později zničenou) symfonii Es dur. Téhož roku veřejně vystoupil v Chrudimi, kde také dirigoval předehru ke své zpěvohře Médea. V roce 1865 také zkontaktoval básníka Karla Sabinu, jehož požádal o vytvoření libreta pro zamýšlené operní dílo. Sabina mladému „zázračnému dítěti“ vyhověl a vytvořil libreto Bukovín, jehož Fibich zhudebnil ale až daleko později. Později studoval v Lipsku, Paříži a Mannheimu. Větší část života působil v Praze, kde se věnoval komponování a výuce hudby. Kromě hudby se zajímal i o literární dějiny a malířství.

V letech 1876 až 1877 byl druhým kapelníkem a sbormistrem Prozatímního divadla, od roku 1899 do své smrti operním dramaturgem v Národním divadle. Řádným členem České akademie věd a umění se stal 18. října 1900,^[3] zemřel ve 49 letech v Praze.

Je pochován na Vyšehradském hřbitově v Praze, spolu se svojí druhou ženou Betty, v samostatné hrobce (č. 6H-137) s pomníkem navrženým Josefem Fantou.

Díla

V mladších letech bojoval za nové umění, jak je reprezentovali Ferenc Liszt, Richard Wagner a Bedřich Smetana. Skladatelský Fibich navázal na německý romantismus, když na počátku své skladatelské dráhy tvořil pod vlivem klavírních skladeb Roberta Schumanna. Skladby obohatil o baladické prvky, snový lyrismus i tragický patos. Fibichovo dílo je věnováno nejrozmanitějším oborům. Obsahuje intimní písně, lyrické klavírní cykly (Nálady, dojmy, upomínky), komorní práce. Orchestrální tvorba zahrnuje všechny dobové útvary – tři symfonie, ouvertury a symfonické básně (Toman a lesní panna). Nezanedbatelnou součástí jeho tvorby je opera, která jej lákala již od chlapeckých let (Bukovín, Blaník, Nevěsta messinská, Bouře ad.).

Stal se tvůrcem melodramatické hudební formy. Vytvořil technikou příznačných motivů dosud v celé světové literatuře největší a umělecky nejdokonalejší scénický melodram „Hippodamie“. V rámci své pedagogické činnosti vydal „Velkou teoretickou a praktickou školu hry na klavír“.

Opery

• Bukovín
• Blaník
• Nevěsta messinská
• Bouře
• Hedy
• Šárka
• Medea
• Pád Arkuna

Melodramy

• Hippodamie – trilogie na námět Jaroslava Vrchlického
• Vodník
• Polednice
• Štědrý den
• Pomsta květin
• Věčnost
• Královna Emma

Symfonické básně a symfonie

• Toman a lesní panna
• Othello
• Komenský
• Slavoj, Záboj a Luděk
• Noc na Karlštejně
• Veseloherní předehra
• Symfonie č. 1 F dur, op. 17
• Symfonie č. 2 Es dur, op. 38
• Symfonie č. 3 e moll, op. 53

Orchestrální a vokálně instrumentální skladby

• Missa brevis, op. 21
• Jarní romance op. 23 – kantáta na slova Jaroslava Vrchlického
• Poema, op. 41
• Suita pro orchestr, op. 54

Klavírní tvorba

• cyklus Nálady, dojmy a upomínky
• cyklus Malířské studie

Fibichovi žáci

• Karel Kovařovic
• Franz Lehár
• Zdeněk Nejedlý
• Otakar Ostrčil

Zajímavosti

• Po Fibichovi byl v roce 2015 pojmenován jeden pár vlaků dopravce České dráhy v trase: Praha – Brno – Břeclav.

Odkazy

Reference

Literatura

• František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 25
• Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 29, 31, 112, 122, 127, 132, 154, 486, 512, 601, 609, 641
• Ladislav Novák: Stará garda Národního divadla – Opera a Balet, Vyd. Jos. R. Vilímek, Praha, 1938, str. 53–7
• ŠLECHTOVÁ, Alena; LEVORA, Josef. Členové České akademie věd a umění 1890–1952. 2. vyd. Praha: Academia, 2004. 443 s. ISBN 80-200-1066-1. 
• JIRÁNEK, Jaroslav. Zdeněk Fibich. Praha: Akademie múzických umění, 2000. 307 s. ISBN 80-85883-51-1. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Zdeněk Fibich na Wikimedia Commons
• Osoba Zdeněk Fibich ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Zdeněk Fibich
• Autor Zdeněk Fibich ve Wikizdrojích
• Soupis pražského obyvatelstva 1830-1910 (1920), Fibich Zdenko *1850
• Kompletní nahrávka orchestrálních děl Zdeňka Fibicha
• Zdeněk Fibich v databázi Archivu Národního divadla
• Zdeněk Fibich na Kinoboxu
• Zdeněk Fibich ve Filmové databázi
• Zdeněk Fibich v Českém hudebním slovníku osob a institucí
• Volně přístupné partitury děl od Z. Fibicha v projektu IMSLP