Zdeněk Hobzík
| Zdeněk Hobzík | |
|---|---|
| Narození | 8. května 1900 Hovorčovice  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 8. dubna 1969 (ve věku 68 let) Praha  Československo |
| Pseudonym | Zeno Haral, Jiří Verat |
| Povolání | překladatel |
| Národnost | česká |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Zdeněk Hobzík (9. května 1900 Hovorčovice[1] – 8. dubna 1969 Praha) byl český překladatel především z angličtiny a francouzštiny.[2]
Život a dílo
Pocházel z rolnické rodiny. Roku 1919 maturoval na gymnáziu v pražské Libni, následná studia na Právnické fakultě Univerzity Karlovy nedokončil kvůli otcově smrti. Od roku 1923 proto pracoval jako poštovní úředník, po válce byl zaměstnán na Ministerstvu pošt. Roku 1957 odešel do invalidního důchodu.[3]
Celé jeho literární dílo (až na několik časopiseckých článků a kritik) tvoří překlady. Nejprve přeložil prózy i básně několika významných francouzských spisovatelů (Rabelais, Musset, Barbey d’Aurevilly). Od počátku třicátých let se však zaměřil na překládání dobrodružné literatury pro mládež, přičemž věnoval pozornost zejména Kiplingovi a Vernovi (z jeho díla převedl do češtiny třináct knih). Své překlady často pojímal velmi volně (upravoval zastaralé předlohy) a některé texty přímo převyprávěl. Řadu svých i cizích překladů doprovodil doslovy.[3]
Překlady
Překlady z francouzštiny
- 1925 – Louis Claude de Saint-Martin: Ejhle člověk!, pod pseudonymem Zeno Haral.
- 1926 – Jules Barbey d'Aurevilly: Básně, společně se Stašou Jílovskou.
- 1927 – François Rabelais: Hrůzostrašná historie velkého Gargantuy, otce Pantagruelova, kdysi sepsaná panem Alkofribasem, mistrem quintesence.
- 1928 – Jules Barbey d'Aurevilly: Dábelské (novely).
- 1928 – Jules Barbey d'Aurevilly: O dandysmu a Jiřím Brummellovi; Dandy z doby předdandyů.
- 1929 – Jules Barbey d'Aurevilly: Ryšavá milenka.
- 1929 – Jules Barbey d'Aurevilly: Čtyři básně.
- 1929 – Alfred de Musset: Výbor z básní.
- 1936 – Arnould Galopin: Skautova dobrodružství na cestě kolem světa, pod pseudonymem Jiří Verat.
- 1936 – Jules Verne: Dva roky prázdnin.
- 1937 – Jules Verne: Dvacet tisíc mil pod mořem.
- 1937 – Arnould Galopin: Patnáctiletý letec. pod pseudonymem Jiří Verat.
- 1938 – Arnould Galopin: Lovec šelem, pod pseudonymem Jiří Verat.
- 1938 – Jules Verne: Patnáctiletý kapitán.
- 1939 – Jules Verne: Tajuplný ostrov.
- 1940 – Jules Verne: Děti kapitána Granta.
- 1941 – Jules Verne: Nový hrabě Monte Christo.
- 1942 – Jules Verne: Tajemství pralesa.
- 1948 – Jules Verne: Hvězda jihu.
- 1948 – Jules Verne: Zemí šelem.
- 1951 – Jules Verne: Podivuhodná dobrodružství výpravy Barsacovy.
- 1955 – Jules Verne: Vynález zkázy.
- 1959 – Jules Verne: Na vlnách Orinoka.
- 1951 – Jules Verne: Maják na konci světa.
- 1961 – Maurice Carême: Království květin, společně s Annou Kučerovou.
- 1962 – André Laurie: Dědic Robinsonův
- 1969 – André Laurie: Magnetová hora
Překlady z italštiny
- 1928 – Luigi Motta: Maják na ostrově Racků.
- 1929 – Luigi Motta: Plenitelé Polynésie.
Překlady z angličtiny
- 1930 – Otto Willi Gail: Raketou do měsíce, román německého autora přeložený z angličtiny.
- 1931 – Thomas Mayne-Reid: Bělouš prérie.
- 1931 – Hugo Wast: Kamenitá poušť, román argentinského autora přeložený z angličtiny.
- 1931 – Rudyard Kipling: Knihy džunglí. upravený překlad Viktora Messiho.
- 1935 – Percy F. Westerman: Bílý Arab.
- 1947 – Rudyard Kipling: Mauglí.
- 1948 – Rudyard Kipling: Knihy džunglí, vlastní překlad.
- 1948 – Rudyard Kipling: Stateční kapitáni.
- 1958 – Rudyard Kipling: Bajky i nebajky.
Ostatní překlady
- 1932 – Otfrid von Hanstein: Tureček Ali.
- 1933 – Camillo Branchi: Černý aeroplán.
- 1935 – Ferenc Molnár: Hoši z naší ulice
- 1940 – Georg Schwarz: Karavana do Santa Fé
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu (farnost Líbeznice)
- ↑ Zdeněk Hobzík – Obec překladatelů
- ↑ a b Lexikon české literatury 2/I H–J, Praha: Academia 1993. S. 214–215.
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Zdeněk Hobzík
- Zdeněk Hobzík – Databáze českého uměleckého překladu
- Zdeněk Hobzík na webu Databazeknih.cz
- Jiří Verat na webu Databazeknih.cz
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“