Zdenko Krakowský z Kolowrat

Zdenko Kolowrat-Krakowský
Zdeněk Kolovrat-Krakovský (ÚČL AV ČR)
Zdeněk Kolovrat-Krakovský (ÚČL AV ČR)
2. hlava rodu Kolowrat-Krakowský-Liebsteinský
(Theodorova – mladší – rychnovská linie rodu)
a majitel velkostatku Rychnov nad Kněžnou a Černíkovice
Ve funkci:
12. května 1875 – 24. října 1892
PředchůdceTheodor Kolowrat-Krakowský
NástupceBohuslav Kolowrat-Krakowský-Liebsteinský
Dědičný člen Panské sněmovny
rakouské Říšské rady
Ve funkci:
9. ledna 1884[1] – 24. října 1892
PanovníkFrantišek Josef I.
NástupceBohuslav Kolowrat-Krakowský-Liebsteinský
Poslanec Českého zemského sněmu[1]
Ve funkci:
1883 – 24. října 1892
PanovníkFrantišek Josef I.
C. k. komoří
Ve funkci:
1878[2] – 24. října 1892
PanovníkFrantišek Josef I.
Stranická příslušnost
ČlenstvíStrana konzervativního velkostatku
Narození6. února 1836
Prešpurk (Bratislava)
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí24. října 1892 (ve věku 56 let)
Gaweinstal-Pellendorf
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtíinfarkt myokardu
Choť(1875) Olga Khevenhüller-Metsch (1850–1932)
RodičeTheodor Kolowrat-Krakowský (1806–1875) a Marie Louisa Niczky de Niczk (1811–1842)
DětiZdeněk Kolowrat-Krakowský-Liebsteinský
Egon Kolowrat-Krakowský
Hanuš Kolowrat-Krakowský-Liebsteinský
Otomar Kolowrat-Krakowský-Liebsteinský
Bohuslav Kolowrat-Krakowský-Liebsteinský
Profesepolitik
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zdenko Kolovrat-Krakovský (6. února 1836 Prešpurk (Bratislava)[3] – 24. října 1892 Pellendorf / část obce Gaweinstal, Dolní Rakousy / pokřtěn jako Maria Zdenko Ludovicus Christina Fridericus Chystophorus[4])[5] byl český šlechtic z rodu Kolowrat-Krakowských-Liebsteinských, velkostatkář, dramatik, historik a politik. V letech 1870–1875 psal divadelní hry, které byly uváděny mj. v Prozatímním divadle, a účastnil se činnosti archeologického sboru Národního muzea. Po smrti otce v roce 1875 převzal rodový majetek v Rychnově nad Kněžnou a Černíkovicích a většinu času věnoval jeho správě.[6] Roku 1883 byl zvolen poslancem českého zemského sněmu za Stranu konzervativního velkostatku a potvrzen byl i ve volbách v roce 1889. Roku 1884 byl jmenován dědičným členem Panské sněmovny. Byl oceňován jako vzdělaný vlastenecký šlechtic a spisovatel.

Životopis

Narodil se 6. února 1836 v Bratislavě, kde jeho otec Theodor sloužil v armádě u kyrysníků. První léta strávil v Uhrách, pak v Haliči (1842–1849), pak znovu v Uhrách u Balatonu. Roku 1850 se přestěhovali do Josefova a o dva roky později do Budkova na Moravě.[7] Gymnázium studoval ve Znojmě[8] a po maturitě roku 1855 odešel do Vídně na právnickou fakultu.[7] Tam žil i v následujících letech; například roku 1867 byl uváděn jako předseda vídeňského českého pěveckého souboru.[9] Roku 1868 se přestěhoval do Prahy, kde se zapojil do kulturního a společenského života.[7] V archeologickém sboru Národního muzea například roku 1870 přednášel o zbytcích hradiště u osady Točná[10] (Oppidum Závist). V dubnu následujícího roku byl zvolen za dopisujícího člena tohoto sboru.[11] Roku 1875 věnoval muzeu římskou cihlu z města Carnuntum.[12] Také psal populární divadelní hry (viz Dílo).

Dne 13. května 1875 zemřel ve Vídni generál Theodor Kolowrat-Krakowsky a Zdeněk jako nejstarší syn zdědil jeho velkostatky v Rychnově nad Kněžnou a Černíkovicích.[13] Od té doby se věnoval převážně péči o rodový majetek, což ho přinutilo k ukončení literární činnosti.[7] Krátce po nástupu zvýšil svým lesníkům platy o polovinu.[14]

Ve Vídni se 27. listopadu 1875 oženil s hraběnkou Olgou Khevenhüller-Metsch.[15][16] Měl s ní deset dětí.[7]

Po roce 1875 zpravidla trávil léto v Černíkovicích a zimu v Rychnově a v Praze.[7] Roku 1886 koupil nynější Kolovratský palác ve Valdštejnské ulici na Malé Straně, přestavěl ho v novobarokním stylu a umístil do něj svou obrazárnu, knihovnu a sbírku mincí.[17] Bavil se cestováním, četbou české a světové literatury, studiem archivních dokumentů a návštěvami divadla (v Národním měl předplacenou lóži).[7] Roku 1887 se stal členem historického spolku,[18] v roce 1891 byl zvolen za člena výboru Společnosti musea království českého (tj. Národního muzea).[19] Roku 1886 přijal čestné předsednictví sjezdu studentského spolku Krakonoš, který se toho roku konal v Rychnově, a poskytl mu zámeckou jízdárnu pro divadelní představení.[20]

Byl také politicky činný. Před volbami roku 1878 se připojil k prohlášení Strany konzervativního velkostatku, jehož šlechtičtí signatáři vyzývali k volební účasti s cílem dosáhnout státních práv Českého království.[21] Do českého zemského sněmu byl zvolen roku 1883[22] a mandát obhájil i roku 1889,[23] v obou případech se státoprávním programem. V lednu 1884 byl jmenován dědičným členem Panské sněmovny.[24]

Dne 23. října 1892 odjel s manželkou do dolnorakouského Pellendorfu (část obce Gaweinstal) na návštěvu švagra, hraběte Khevenhüllera. Následujícího dne se zúčastnil honu, během nějž ho nejprve postihla srdeční slabost a krátce poté zemřel na infarkt myokardu.[25] Jeho tělo bylo převezeno do Rychnova a tam 31. října pohřbeno v rodinné hrobce.[5][26] Dědicem panství se stal nezletilý syn Bohuslav[25] (1876–1934).

Byl oceňován jako nadaný spisovatel, obětavý vlastenec a vzorný šlechtic, který se vždy řídil heslem své rodiny: „Věrně a stále“.[27]

Dílo

Proslavil se převážně jako dramatik – autor populárních veseloher a dalších divadelních her, uváděných zejména v letech 1870–1875 mj. v Prozatímním divadle.[7] Např.:

  • Libuše (1870) pod pseudonymem Z. K. z K. Byla oceňována jako originální umělecké ztvárnění známého příběhu české mytologie s psychologickým zpracováním lásky dvou hlavních postav, nedostatkem naopak byl přílišný patos a nedostatek poetičnosti.[28]
  • Na rozcestí (1870)[7]
  • Zmeškal hodinu (1871), rovněž přeloženo do ruštiny[7]
  • Trosky (1873)[7]
  • Domácí prostředek (1875)[7]
  • Dva sousedé (1875),[7] podle M. E. Bandella[29]
  • Starouškové (1886), rovněž přeloženo do němčiny[7]

Rodina

Dne 27. listopadu 1875 se ve Vídni oženil s hraběnkou Olgou Khevenhüller-Metsch (10. 11. 1850 Budapešť – 3. 9. 1932 Rychnov nad Kněžnou).[2][15][16][7] Hraběnka Olga byla dcerou Othmara hraběte Khevenhüller-Metsche a Leontiny svobodné paní Kress von Kressenstein, později se stala c. k. palácovou dámou a v roce 1877 dámou Řádu hvězdového kříže.[2] Z jejich manželství pocházelo jedenáct dětí:[30]

  • 1. Maria Bohuslav Karel Zdenko (1876–1934), dědičný člen rakouské Panské sněmovny, poslanec českého zemského sněmu, c. k. komoří, rytíř Maltézského řádu, hudební skladatel a mecenáš ∞ 1927 Antonie hraběnka Khevenhüller-Metsch (1897–1986, II. ∞ 1939 Vilém Jaroslav Krakovský z Kolovrat, Bohuslavův mladší bratr)
  • 2. Marie Leontina Cyrila Luisa Olga (1878–1965), ∞ 1905 Oktavián Heřman baron Kopfinger z Trebbineau (1878–1925), JUDr., rada na ministerstvu zemědělsrví, dvorní rada, rytíř Řádu Františka Josefa
  • 3. Maria Hanuš Zikmund Otmar Theodor Ignác František (1879–1955), c. k. komoří, rytmistr, diplomat, ∞ 1918 Huberta hraběnka von Wurmbrand-Stuppach (1892–1967)
  • 4. Maria Zdeněk Anatol František Ignác (1881–1941), c. k. komoří, rytmistr, rytíř Řádu Marie Terezie a Řádu železné koruny, ∞ 1920 Marie Anna hraběnka Thun-Hohenštejnová (1889–1983)
  • 5. Maria Albík August Ignác (1884–1956), c. k. komoří, rytmistr, držitel Vojenského záslužného kříže
  • 6. Marie Edina Sophie Ferdinandina (1885–1959), dáma Řádu hvězdového kříže, ∞ 1911 Franz svobodný pán von und zu Franckenstein (1879–1943), c. k. komoří, rytmistr, majitel velkostatků v Horním Rakousku
  • 7. Maria Norbert Jindřich Ignác (1887–1950), c. k. komoří, rytmistr, rytíř Maltézského řádu, ∞ 1933 Herta Rudolphová (1908–1996)
  • 8. Maria Vilém Jaroslav Josef Ignác (1888–1965), c. k. komoří, rytmistr, držitel Vojenského záslužného kříže, ∞ 1939 Antonie hraběnka Khevenhüller-Metsch (1897–1986, I. ∞ 1927 Bohuslav Krakovský z Kolovrat, Vilémův starší bratr)
  • 9. Egon Emil Theodor Ignác (1889–1971), c. k. komoří, rytmistr, ∞ 1940 Eugenie hraběnka Baillet-Latour (1911–1941)
  • 10. Maria Otmar Konstantin Alfred (1891–1966), státní úředník, rytíř Maltézského řádu
  • 11. Marie Zdeňka Dolores Olga Melanie Josefa (1893–1958), ∞ 1926 Pierre Renouf

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Kolowrat-Krakowsky (-Liebsteinsky seit 1889), Zdenko (Zdeněk) Graf [online]. Parlament der Republik Österreich [cit. 2023-10-25]. Dostupné online. (německy) 
  2. ↑ a b c POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 222. 
  3. ↑ Family Search, Matrika narozených Bratislava - Sv. Martin 1836-38, inv. č. 32, s. 9. Dostupné online (vyžaduje bezplatnou registraci).
  4. ↑ KALENDA, Daniel. Rodové pohřebiště pánů z Kolowrat v Rychnově nad Kněžnou (1651–2012). [s.l.]: Technická univerzita v Liberci, 2014. S. 60. 
  5. ↑ a b SOA Zámrsk, Matrika zemřelých Rychnov nad Kněžnou, sign. 142-6064, ukn 8410, s. 10. Dostupné online.
  6. ↑ Přehled majetku Zdeňka Krakovského z Kolovrat in: PROCHÁZKA, Johann: Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen, Praha, 1891; s. 294–297 dostupné online
  7. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o A. P. Zdeněk hr. Krakovský-Libšteinský z Kolovrat. Zlatá Praha. 1892-11-11, roč. 9, čís. 52, s. 619. Dostupné online [cit. 2018-09-15]. 
  8. ↑ Todesfall. Znaimer Wochenblatt. 1892-10-29, roč. 43, čís. 87, s. 5. Dostupné online [cit. 2018-09-15]. 
  9. ↑ Výstavní kronika. Čechové ve Vídni. Národní listy. 1895-06-12, roč. 35, čís. 160, s. 5. Dostupné online [cit. 2018-09-15]. 
  10. ↑ Zprávy spolkové. Archaeologický sbor Musea král. českého. Národní listy. 1870-06-24, roč. 10, čís. 168, s. 3. Dostupné online [cit. 2018-09-15]. 
  11. ↑ Osobní. Národní listy. 1871-04-30, roč. 11, čís. 117, s. 2. Dostupné online [cit. 2018-09-15]. 
  12. ↑ Archaeologický sbor musejní. Národní listy. 1875-06-21, roč. 15, čís. 168, s. 2. Dostupné online [cit. 2018-09-15]. 
  13. ↑ Osobní. Národní listy. 1875-05-21, roč. 15, čís. 138, s. 2. Dostupné online [cit. 2018-09-15]. 
  14. ↑ Nový držitel panství. Národní listy. 1875-12-10, roč. 15, čís. 339, s. 2. Dostupné online [cit. 2018-09-15]. 
  15. ↑ a b Vermälung. Das Vaterland. 1875-11-28, roč. 16, čís. 328, s. 3. Dostupné online [cit. 2018-09-15]. 
  16. ↑ a b Matricula Online, Trauungsbuch 01 Wien - St. Stephan 1873-1880, Sign. 02-091, S. 173. Dostupné online. (Svatba se konala v kostele řádu německých rytířů (Deutschordenskirche), ale do matriky byla zapsána při katedrále sv. Štěpána.)
  17. ↑ Kolovratský palác (www.senat.cz)
  18. ↑ O vůkolí pražském v 15. století. Národní listy. 1887-05-12, roč. 27, čís. 130, s. 3. Dostupné online [cit. 2018-09-15]. 
  19. ↑ Společnosť musea království českého. Národní listy. 1891-12-16, roč. 31, čís. 346, s. 4. Dostupné online [cit. 2018-09-15]. 
  20. ↑ Sjezd „Krakonoše“ v Rychnově nad Kněžnou. Národní listy. 1886-08-23, roč. 26, čís. 233, s. 2. Dostupné online [cit. 2018-09-15]. 
  21. ↑ K volbám sněmovním. Národní listy. 1878-08-30, roč. 18, čís. 211, s. 2. Dostupné online [cit. 2018-09-15]. 
  22. ↑ Volby sněmovní ve velkých statcích. Národní listy. 1883-07-04, roč. 23, čís. 157, s. 2. Dostupné online [cit. 2018-09-15]. 
  23. ↑ Zemské volby ve skupině velkostatků. Národní listy. 1889-07-16, roč. 29, čís. 194, s. 2. Dostupné online [cit. 2018-09-15]. 
  24. ↑ Noví členové panské sněmovny. Národní listy. 1884-01-13, roč. 24, čís. 13, s. 5. Dostupné online [cit. 2018-09-15]. 
  25. ↑ a b K úmrtí Zdeňka hraběte Kolovrata-Krakovského. Národní listy. 1892-10-29, roč. 32, čís. 299, s. 3. Dostupné online [cit. 2018-09-15]. 
  26. ↑ MAREK, Miroslav. Rodokmen Kolowratů 6 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2009-06-20 [cit. 2023-10-25]. Dostupné online. 
  27. ↑ Hrabě Zdeněk Kolovrat-Krakovský †. Národní politika. 1892-10-27, roč. 10, čís. 297, s. 3. Dostupné online [cit. 2018-09-15]. 
  28. ↑ Literatura a umění. Divadlo. Národní listy. 1870-10-07, roč. 10, čís. 273, s. 3. Dostupné online [cit. 2018-09-15]. 
  29. ↑ Král. zemské české divadlo. Národní listy. 1875-01-08, roč. 15, čís. 7, s. 3. Dostupné online [cit. 2018-09-15]. 
  30. ↑ Rodina Zdenka Krakovského z Kolovrat in: Gothaisches Genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser, Gotha, 1929 dostupné online

Literatura

  • POUZAR, Vladimír: Almanach českých šlechtických rodů 2011, Praha, 2011; s. 240–243 ISBN 978-80-85955-39-2

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Habsburg Monarchy.svg

↑↑ Civil flag or Landesfarben of the Habsburg monarchy (1700-1806)
↑↑ Merchant ensign of the Habsburg monarchy (from 1730 to 1750)
↑↑ Flag of the Austrian Empire (1804-1867)
↑↑ Civil flag used in Cisleithania part of Austria-Hungary (1867-1918)
House colours of the House of Habsburg
Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Zdenek Kolovrat Krakovsky 1892.png
Portrait of Zdeněk Kolovrat-Krakovský (1836-1892), Czech nobleman, historian and playwright