Zdeněk Kriebel

Zdeněk Kriebel
Narození29. dubna 1911
Brno
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí28. prosince 1989 (ve věku 78 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníTišice
Povoláníbásník, redaktor
Alma materMasarykova univerzita
Manžel(ka)Marie Podvalová
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Zdeněk Kriebel (29. dubna 1911 Brno[1] – 28. prosince 1989 Brno) byl moravský básník a redaktor, autor občanské a milostné lyriky a veršů a próz pro děti a mládež.[2]

Život

Pocházel z právnické rodiny zemského oficiála Zdeňka Kriebela a jeho manželky Otilie, rozené Tesařové.

Po maturitě roku 1930 začal studovat na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a studium ukončil roku 1938 získáním titulu doktora práv. V letech 1935–1939 pracoval jako advokátní koncipient v Brně a 1939–1940 v Praze. Pak zde do roku 1956 působil jako právník a obhájce. Od roku 1956 byl redaktorem Státního nakladatelství dětské knihy. Roku 1961 se vrátil do Brna a až do odchodu do důchodu v roce 1972 pracoval v literárním oddělení brněnského Československého rozhlasu.[3] V letech 1938–1948 byl členem Moravského kola spisovatelů.

Hrob v Tišicích kde je i Marie Podvalová

Jeho manželkou byla v letech 1936–1956 a znovu v letech 1986–1989 operní pěvkyně Marie Podvalová.[4]

Dílo

Počátek jeho tvorby byl ovlivněn příslušností k brněnskému okruhu levicově orientovaných autorů, soustředěných kolem Bedřicha Václavka. Proto je jeho první vydaná básnická sbírka Hořící keř (1931) napsána v duchu proletářské poezie. Druhá sbírka Polytonfox (1932) vychází z poetismu. Tématem dalších básníkových předválečných sbírek je úzkostné prožívání života a smrti (200 chryzantém) a osobitá milostná a přírodní lyrika (Proutěná píšťala).[2]

V poválečných sbírkách se projevilo autorovo zaujetí pro ideál sociálně spravedlivé společnosti (Alarm) a pro intimní lyriku (Kniha milosti). Od poloviny padesátých let se autor zabýval také literaturou pro děti a mládež,[2] za kterou byl roku 1960 zapsán na Čestnou listinu Hanse Christiana Andersena Mezinárodního sdružení pro dětskou knihu (IBBY).[5] Koncem padesátých let byly časopisecky zveřejňovány jeho verše občanské poezie s názvem Listy z Prahy, které pak autor až do konce života průběžně doplňoval, třebaže věděl, že jsou pro nekonformní postoj knižně nepublikovatelné.[4]

Bibliografie

  • Hořící keř (1931), wolkrovsky laděná sbírka proletářská poezie.
  • Polytonfox (1932). sbírka básní, inspirujících se výboji básnické avantgardy a poetismu.
  • 200 chryzantém (1938), panychida za zemřelého přítele, expresionistického básníka Josefa Chaloupku.
  • Proutěná píšťala (1938), přírodní a milostná lyrika.
  • S erbem lipového listu (1940), verše, prodchnuté vzpourou a nadějí, vydané na začátku nacistické okupace.
  • Alarm (1947).
  • Píšťalička (1955), básnická sbírka pro děti, doplněné vydání 1958, později vydáno ve sbírce Koulej se, sluníčko, kutálej.
  • Kniha milosti (1956, přepracováno 1970), intimní lyrika zabývající vývojem milostného (od zrodu lásky, přes milostnou závrať, krizi, až po bolestný rozchod).
  • Symfonie o Dyji (1959), hledání místa člověka v lidských vztazích a v přírodě.
  • Ptám se, ptám se, pampeliško (1959), později vydán o ve sbírce Koulej se, sluníčko, kutálej, sbírka básní pro děti. Autor v nich propojil tradiční témata dětské poezie s moderním světem dětí.
  • Koulej se, sluníčko, kutálej (1961), obsahuje básně Píšťalička a Ptám se, ptám se, pampeliško. Za tuto sbírku byl autor roku 1960 zapsán na Čestnou listinu Hanse Christiana Andersena Mezinárodního sdružení pro dětskou knihu (IBBY) a roku 1962 Cenu Marie Majerové.[6]
  • Za oknem laterna magika (1963), rozšířeno pod titulem Duhová brána (1977), soubor lyrizovaných próz pro děti.
  • Co dělá v parku sluníčko (1963), básně pro děti.
  • Stradivárky z neonu (1964), sbírka experimentálních básní pro mládež, za kterou obdržel roku 1965 druhou Cenu Marie Majerové.[6]
  • Posměšky na plot (1964), sbírka básní pro mládež.
  • Dvě stě chryzantém, Symfonie o Dyji (1971), společné vydání dříve samostatně vydaných básní.
  • Duhová brána (1977), rozšířené vydání souboru próz Za oknem laterna magika.
  • Etudy pro dceru (1988), básnická výpověď o rodinných vztazích.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriky - ACTA PUBLICA. www.mza.cz [online]. [cit. 2022-04-02]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c Slovník českých spisovatelů, Praha: Libri, 2000, S. 376
  3. ↑ Lexikon české literatury 2/II., Praha: Academia 1993, S. 974–976
  4. ↑ a b Slovník českých spisovatelů od roku 1945, 1. díl, Praha: Brána, 1995, S. 447–448
  5. ↑ Čestná listina IBBY (Honour list) – Česká sekce IBBY. www.ibby.cz [online]. [cit. 2018-04-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-04-12. 
  6. ↑ a b Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i. | Česká literární bibliografie - Literární ceny. service.ucl.cas.cz [online]. [cit. 2022-04-02]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“