Zdeněk Krybus

Zdeněk Krybus
Narození21. srpna 1923
Kojetín
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí3. ledna 2007 (ve věku 83 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Povolánísochař
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Zdeněk Krybus (21. srpna 1923 Kojetín3. ledna 2007 Praha[1] či Klášterní Skalice[2]) byl český akademický sochař, zasloužilý umělec.

Pomník sovětského maršála Ivana Stěpanoviče Koněva v Praze, 1980
Tabulka s vysvětlujícím textem na pomníku Ivana Stěpanoviče Koněva v Praze, 2018

Život

V raném mládí ztratil otce a brzy poté i matku.[1]

V dětství projevoval kreslířské nadání[1]. V roce 1942 vstoupil do Školy umění ve Zlíně, aby se stal malířem.[1] Jeho kresby se vyznačovaly jistotou linie a správným postřehem formy.[1]

Profesor Vincenc Makovský jej přijal za svého žáka.[1] V letech 1944–1945 Krybus pracoval v sochařsko-štukatérských dílnách filmových ateliérů na Barrandově.[1] V letech 1945–1949 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze, a to ve speciální škole monumentálního sochařství profesora Karla Pokorného.[1] V letech 1951–1954 byl u Karla Pokorného uměleckým aspirantem a v letech 1954–1955 byl jeho asistentem.[1]. Spolupracoal s ním na realizaci jeho pomníku Sbratření. Brzy po roce 1945 vstoupil z přesvědčení chudého levicově orientovaného člověka do KSČ. Prostřednictvím kádrového prověření se pak dostal i k monumentálním zakázkám, které v soutěžích vítězily jako dovršení realistického sochařství tradice Myslbek-Pokorný. V letech 1972–1975 pracoval jako docent pro modelování na katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Karlovy univerzity v Praze a v Brandýse nad Labem.[1]. Podle jiných pramenů učil až do roku 1977.

V roce 1956 začal v Praze samostatnou uměleckou dráhu.[1] Od roku 1976 se věnoval pouze sochařství.[1] Tvořil v sádře, hlíně, bronzu i kameni.[1] V roce 1974 byl jmenován zasloužilým umělcem.[3]

Jeho manželství bylo bezdětné. Přátelil se s hudebníky a herci, byl oblíbeným vtipným vypravěčem[4]. Poslední léta žil v Klášterní Skalici.[5]

Díla

Politicky angažovaná díla:

  • Bronzový pomník Klementa Gottwalda, Gottwaldov, nám. Rudé armády, společně s Milošem Zetem, zakázka 1956, dokončeno 1961, odstraněn 1990,[6] památkové ochrany zbaven 1991, poté socha přes 20 let ležela na zádech v depozitáři, resp. v garáži zlínského archivu v Klečůvce, a uvažovalo se o prodeji, dražbě i roztavení.[7] V roce 2014 ředitele archivu těšilo, že socha nebyla zničená, roztavená, a označil ji za důležitý artefakt, který dokumentuje tehdejší dobu. Zmínil možnost jejího využití v expozici o historii města.[8]
  • Pomník Revolučním bojovníkům, 1967, Třešť[1]
  • Pomník Osvobození, 1970, Kojetín[1]
  • Plastika Svépomoc, 1971, prostor před družstevními domy v Tyršově ulici, Kojetín[1]
  • Hladový pochod nezaměstnaných 1931, 1972, Kojetín[1]
  • Pomník Antonína Zápotockého, 1977, v Praze na Žižkově, na náměstí W. Churchilla (v letech 1977-1990 nazývané Náměstí A. Zápotockého), odstraněn 1990
  • Skica nerealizovaného pomníku Osvobození Prahy Rudou armádou, hliněný model 1:10, 1980 (vítězný návrh ze soutěže SČVU k 35. výročí osvobození ČSSR, nerealizován z důvodu finanční náročnosti)
  • Pomník maršála Koněva v Praze, 1980, Praha 6-Bubeneč[1]
  • Poprsí K. Marxe, B. Engelse a V. I. Lenina pro Vysokou školu politickou v Praze - Vokovicích, bronzové reliéfy v nadživotní velikosti, odlity v listopadu 1989, neosazeny

Pomníky vědcům a umělcům:

Vytvořil též plastiky mnoha umělců, např. Antonína Dvořáka, Marie Tauberové, Jana Kubelíka, Leoše Janáčka, Vítězslava Vejražky, Jaroslava Kociana.[1]

Témata každodenního života a poetiky:

Jeho dílům se věnovala řada výstavních katalogů a sborníků.[9]

Reference

  1. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa Zdeněk Krybus, Galerie rodáků, Městské kulturní středisko Kojetín
  2. Kláterní Skalice, Cesty a památky, Roman Šulc
  3. Malá československá encyklopedie. 3. svazek. Praha: Academia, 1986. 903 s. cnb000125650. S. 620.
  4. Martin Kučera, Jaroslav Krombholc, drama dirigenta v osidlech doby, Karolinum Praha 2018, s. 485
  5. Archív: Zemřel sochař Zdeněk Krybus, Kolínský týdeník Pres, 23. 2. 2007
  6. Pomník Klementa Gottwalda ve Zlíně (Gottwaldově), Publicart, Galerie výtvarného úmění Cheb, autor hesla neuveden
  7. Gottwald překáží na seznamu i v garáži, Česká televize, 25. 3. 2010
  8. Milan Libiger: Gottwaldova socha v Gottwaldově stála i vedle Masaryka, teď leží v garáži, iDnes.cz, 17. 11. 2014
  9. Krybus Zdeněk, Informační systém abART - full verze, 2005–2006 Archiv výtvarného umění, o.s.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Zdeněk Krybus, Pomník Ivana Stěpanoviče Koněva v Praze 01.jpg
Autor: Dobroš, Licence: CC BY-SA 4.0
Zdeněk Krybus, Pomník sovětského maršála Ivana Stěpanoviče Koněva v Praze 6 - Bubenči, náměstí Interbrigády, bronz 1980
Tabulka s vysvětlujícím textem na pomníku Ivana Stěpanoviče Koněva v Praze , 2018.jpg
Autor: Dobroš, Licence: CC BY-SA 4.0
Nápisová tabulka na pomníku sovětského maršála Ivana Stěpanoviče Koněva v Praze 6 - Bubenči, náměstí Interbrigády, bronz 2018