Zdeněk Lev z Rožmitálu

Zdeněk Lev z Rožmitálu
Zdeněk Lev z Rožmitálu starší (B. Paprocký, Zrcadlo slavného Markrabství moravského, 1593)
Nejvyšší purkrabí Českého království
Ve funkci: 1525 – 1530
Panovník	Ludvík Jagellonský, Ferdinand I. Habsburský
Předchůdce	Jan z Vartemberka (poprvé)
Nástupce	Jan z Vartemberka (podruhé)
Ve funkci: 5. březen 1508 – 13. únor 1523
Panovník	Vladislav Jagellonský, Ludvík Jagellonský
Předchůdce	Jindřich IV. z Hradce
Nástupce	Jan z Vartemberka (poprvé)
Nejvyšší zemský sudí Českého království
Ve funkci: 1504 – 1507
Panovník	Vladislav Jagellonský
Předchůdce	Půta Švihovský z Rýzmberka
Nástupce	Petr II. Holický ze Šternberka
Nejvyšší dvorský sudí Českého království
Ve funkci: 1503 – 1503
Panovník	Vladislav Jagellonský
Nástupce	Jindřich Krakovský z Kolovrat
Karlštejnský purkrabí za panský stav
Ve funkci: 1498 – 1504
Panovník	Vladislav Jagellonský
Předchůdce	Albrecht Libštejnský z Kolovrat
Narození	před 1470
Úmrtí	14. července 1535 (ve věku 64–65 let) Blatná Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Místo pohřbení	katedrála svatého Víta
Národnost	Čech
Choť	Kateřina Švihovská z Rýzmberka
Rodiče	Jaroslav Lev z Rožmitálu Eliška z Kolowrat
Děti	Anna, Adam Lev, Jan, Zdeněk
Příbuzní	Zachariáš z Hradce, Jáchym z Hradce a Eliška z Hradce[1] (vnoučata)
Zaměstnání	politik
Profese	šlechtic
Náboženství	římskokatolické
Commons	Zdeněk Lev z Rožmitálu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zdeněk Lev z Rožmitálu (před 1470 – 14. července 1535 Blatná) byl český katolický aristokrat, stavovský politik, dvořan a donátor umění doby jagellonské a raně habsburské.

Život

Zdeněk Lev z Rožmitálu pocházel z významného českého rodu Buziců. Jeho otec Jaroslav Lev z Rožmitálu proslul jako dvořan a diplomat králů Jiřího z Poděbrad a Vladislava Jagellonského, v letech 1467–1480 zastával úřad nejvyššího hofmistra Českého království. Jeho matkou byla Eliška z Kolovrat. Zdeňkova teta Johana z Rožmitálu byla českou královnou, druhou manželkou Jiřího z Poděbrad. Díky otci a tetě mohl Zdeněk Lev brzy zasedat v Českém zemském sněmu.

Strmou politickou kariéru zahájil sňatkem s Kateřinou Švihovskou, dcerou Půty Švihovského z Rýzmberka, nejvyššího zemského sudího Českého království, po jehož smrti získal jeho úřad. Současníky byl popisován jako muž zpupný a lakotný.

V letech 1498–1504 zastával úřad karlštejnského purkrabího, v roce 1503 dvorského sudího a v letech 1504–1507 nejvyššího zemského sudího. Vzal na sebe úlohu správce veškerých králových důchodů a králova věřitele, a tak se stal nejmocnějším mužem v zemi. Od roku 1508 zastával nepřetržitě 15 let úřad nejvyššího purkrabí. V čele katolické strany a ve spojení s Petrem z Rožmberka vytvořil vládu stavovské oligarchie v zemi, v Praze přenechal vůdčí úlohu Janu Paškovi z Vratu.

Sňatkem a politikou se domohl značného majetku. Podle berního rejstříku z roku 1523 byl po Pernštejnech a Rožmbercích třetím nejbohatším šlechticem v zemi.

Žil životním stylem renesančního velmože. Po Bavorech ze Strakonic zdědil panství s hradem ve Strakonicích, k nimž připojil panství Blatná, kde zbudoval vodní hrad. Od Hanuše II. z Kolovrat koupil hrad Zbiroh a panství Hořovice. Neúspěšně se snažil vyjmout z jihočeského dominia Český Krumlov. Na zásah krále Ludvíka Jagellonského roku 1523 musel odstoupit z úřadů. V čele zemské vlády ho nahradil Karel I. Minstenberský.^[2]

Vrátil se však s nástupem krále Ferdinanda I. Habsburského v letech 1524–1526, nicméně po třech letech opět rezignoval. Ač vládl značnými penězi a půjčoval desetitisíce zlatých mnoha šlechticům i českým králům, svá panství zatížil dluhy a musel je rozprodávat. Patřil tedy současně k největším dlužníkům i věřitelům své doby. Jeho synové museli zadlužená panství podstoupit věřitelům, včetně rodného sídla Rožmitálu a poté odešli z Čech a uchýlili se na Moravu.^[3]

Úmrtí a hrob

Zemřel ve vysokém věku a byl pohřben pod znakový náhrobek v katedrále sv. Víta v Praze, zatímco jeho rodiče byli pohřbeni v presbytáři městského farního chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Blatné, stejně jako Zdeňkova žena Kateřina († 1540). Jejich pískovcové náhrobní desky s ošlapaným rodovým erbem a nápisem se dochovaly vsazeny do chrámové zdi.

Jeho náhrobní kámen byl vytvořen z červeného mramoru. Původně byl zapuštěn do podlahy, od počátku 20. století visí na severovýchodní zdi kaple Navštívení Panny Marie. Měří 1,06 x 1,94 metrů. Jeho střed zdobí kartuš se čtvrceným štítem. V prvním a čtvrtém poli je hlava kance, ve druhém a ve třetím stojící lvice. Nad kartuší je přilba s přikryvadly a korunou, klenotem je koruna s kančí hlavou. Po obvodě desky erb doplňuje nápis LETA MDXXXV ZE STRZEDY NA CZTWRTEK PO SVATE MARKYTIE VMRZEL GEST VROZENY PAN PAN // ZDENIEK LEW Z ROZMITALA A Z BLATHNE &⊂ KTERYZ GEST BYL V TRZECH KRALVOW CZIESKYCH // KRALE WLADISLAWA KRALE LUDWIKA A KRALE FERDINANDA ⊃⊂ GEGICH MILOSTI NEYWYZSSYM // PVRKRABY PRAZSKYM. PAN BVOH RACZ SE NAD NYM SMILOWATI.^[4]

Rodina

Zdeněk Lev se oženil s Kateřinou Švihovskou, s níž měl čtyři děti:

• Anna (1500–1563) – provdala se za pozdějšího nejvyššího kancléře Českého království Adama I. z Hradce (1494–1531) a žila na zámku Jindřichův Hradec
• Adam Lev († 1564) – oženil se s Annou Haugvicovou z Biskupic, měl dvě dcery a dva syny, spolu s bratry po ztrátě rodového majetku odešli na Moravu, kde se stali dvořany olomouckého biskupa Jana Dubrávia. Dostali lenní statek Blansko u Brna^[3]
• Zdeněk
• Jan

Objednávky umění

Velmož, který se na místě nepřítomného krále stal skutečným vládcem Čech, kladl důraz na skvělou reprezentaci dvorským uměním. Stal se tak nejvýznamnějším donátorem umění jagellonské doby.

K přestavbě hradu Blatná povolal asi roku 1508 královského hradního architekta a kameníka Benedikta Rejta, který již od roku 1505 pracoval na stavbě jeho tchána na hradě Švihově. Zbudoval v Blatné nádherný vodní hrad s velkolepým palácem, dokončeným roku 1523. Z jeho prostor je nejvýznamnější tzv. Zelená světnice s nástěnnými malbami, jež na převládajícím zeleném pozadí zpodobují lovecké a krajinné motivy, stejně jako portrét Zdeňka Lva s jeho synovci. Týž architekt pokračoval ve stavbě dvoulodního kostela Nanebevzetí Panny Marie se zvonicí v Blatné, kterou založil Zdeňkův otec Jaroslav Lev roku 1444; chrám byl vysvěcen roku 1515. Z jeho vybavení se dochoval gotický krucifix, dřevořezba madony z doby kolem roku 1516, a dále reliéfy českých zemských patronů z blatenského oltáře, později přenesené do kostela v Kadově u Blatné.

Pro Zdeňka Lva pracoval jeden z nejvýznamnějších řezbářů podunajské školy, Mistr Johann alias Honzlis, podle své signatury nazývaný Monogramista IP. Kromě dřevěné plastiky řezal pravděpodobně také kadluby (formy) pro kamnové kachle.

Jedním z jeho nejoddanějších finančníků byl Žalman Munka Horovic, bohatý měšťan Židovského města pražského, stavitel dodnes zachované Pinkasovy synagogy.

Erb

Zdeněk Lev užíval čtvrcený štít, v 1. a 3. poli měl rodový erb Buziců po svém dědovi a pradědovi: černou kančí (sviní) hlavu z profilu, s vyplazeným jazykem, ve zlatém poli, ve 2. a 4. modrém poli je vpravo jdoucí zlatá lvice. Zlatý zajíc ve skoku doprava,rovněž modrém poli, ji nahrazuje v nástěnné malbě Zelené světnice v Blatné.

Odkazy

Reference

Literatura

• SLAVÍK, František Augustin. Rožmitál pod Třemšínem a jeho okolí. Město Rožmitál pod Třemšínem: Rožmitál pod Třemšínem, 2005. 294 s. ISBN 80-239-4958-6. 
• HOMOLKA, Jaromír; KRÁSA, Josef; MENCL, Václav; PEŠINA, Jaroslav; PETRÁŇ, Josef. Pozdně gotické umění v Čechách 1471 - 1526. Praha: Odeon, 1978. 532 s. 
• MACEK, Josef. Jagellonský věk v českých zemích 1. Praha: Academia, 1992. 342 s. ISBN 80-200-0300-2. 
• MACEK, Josef. Víra a zbožnost jagellonského věku. Praha: Argo, 2001. 490 s. ISBN 80-7203-265-8. 
• VINAŘ, Otakar. Zdeněk Lev z Rožmitálu. Heraldika a genealogie. 1994, roč. 27, čís. 3–4, s. 129–152. 
• KOTLÁROVÁ, Simona. Páni z Rožmitálu. České Budějovice: Veduta, 2008. ISBN 978-80-86829-37-1. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Zdeněk Lev z Rožmitálu na Wikimedia Commons

Seznam prací o Zdeňkovi Lvu z Rožmitálu v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)