Zdeněk Příhoda
| Zdeněk Příhoda | |
|---|---|
 Zdeněk Příhoda během základní vojenské služby | |
| Narození | 27. listopadu 1941 Praha  Protektorát Čechy a Morava |
| Úmrtí | 21. srpna 1968 (ve věku 26 let) Praha  Československo |
| Příčina úmrtí | silniční dopravní nehoda |
| Povolání | pracovník a výtvarník |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zdeněk Příhoda (27. listopadu 1941 Praha – 21. srpna 1968 tamtéž) je jednou z obětí invaze vojsk pěti států Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968.
Dětství a mládí
Narodil se jako jako prostřední z dětí prokuristy kožešnické továrny a ženy v domácnosti. Jeho otec zemřel v roce 1952. Po manželově smrti musela matka Zdeňka Příhody nastoupit do zaměstnání, ale před odchodem do penze už nestačila odpracovat požadovaný počet let. Pobírala proto minimální důchod a její děti ji musely hmotně podporovat. Zdeněk Příhoda už od dětství projevoval umělecké sklony. Na základní škole se učil kreslit u profesora Josefa Štefana Malečka, který byl mimo jiné známý svými olejomalbami s pražskou tematikou. Po vychození základní školy Zdeněk Příhoda vystudoval uměleckou průmyslovku na Žižkově. Po jejím absolvování byl povolán na vojnu. Po návratu z armády se živil restaurátorstvím, dělal sochy a vyřezával. Příjmy z této činnosti mu však nestačily k obživě, proto nastoupil k podniku Armabeton jako stavební dělník.[1]
Smrt
Také 21. srpna 1968 vyrazil Zdeněk Příhoda na své motorce do zaměstnání. Vzhledem k mimořádným okolnostem se na stavbě nepracovalo, proto již dopoledne vyrazil zpátky domů na Vinohrady. Na Černokostelecké ulici směrem do centra ho předjížděla kolona sovětských vojenských pásových vozidel. Sesedl z motorky před domem č. p. 117 a odvedl ji ke straně vozovky k chodníku, aby ho sovětská obrněná vozidla mohla bezpečně minout. Několik vozidel kolem něj projelo, ale jedno z nich nečekaně vybočilo z řady a najelo do Zdeňka Příhody. Pak se zařadilo zpátky do kolony a bez zastavení ujelo směrem do centra Prahy. Někteří svědci vypověděli, že manévr řidiče obrněného vozidla na ně působil dojmem úmyslného jednání.[2]
Zdeněk Příhoda byl převezen do Vinohradské nemocnice, kde ještě dopoledne zemřel na krvácení do hrudní dutiny, roztržení plic a mnohačetné zlomeniny žeber. Kromě toho utrpěl ještě zlomeninu pravé stehenní kosti a vymknutí levého klíčku. Rodině smutnou zprávu předala tehdejší přítelkyně jeho staršího bratra, která pracovala ve Vinohradské nemocnici jako lékařka. Viník dopravní nehody zůstal neodhalen.[3]
Pamětní deska
Dne 21. srpna 2018 byla v Černokostelecké ulici na domě číslo 117/17 odhalena pamětní deska věnovaná Zdeňku Příhodovi, kterou instaloval spolek Pomníky obětem bezpráví v rámci své iniciativy s názvem Černé šeříky. Autorem desky je sochař Jakub Grec.
Odkazy
Reference
- ↑ BÁRTA, Milan; CVRČEK, Lukáš a kolektiv. Oběti okupace: Československo 21.8.-31.12.1968. 1. vyd. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2008. 191 s. ISBN 978-80-87211-01-4. S. 62.
- ↑ PROKOP, Tomek; PEJČOCH, Ivo. Černá kniha sovětské okupace: Sovětská armáda v Československu a její oběti: 1968-1991. 1. vyd. Cheb: Svět křídel, 2015. 383 s. ISBN 978-80-87567-73-9. S. 143.
- ↑ BÁRTA, Milan; CVRČEK, Lukáš a kol. Oběti okupace: Československo 21.8.-31.12.1968.. 1. vyd. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2008. 191 s. ISBN 978-80-87211-01-4. S. 62.
Externí odkazy
- https://www.cerneseriky.cz/ – web iniciativy Černé šeříky
Související články
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Cvrček Lukáš, Licence: CC BY-SA 4.0
Zdeněk Příhoda během své vojenské služby na začátku 60. let