Zdeněk Pochop

Zdeněk Pochop
Narození	16. dubna 1930 Horní Branná, Československo Československo
Úmrtí	20. srpna 2000 Praha Česko Česko
Povolání	kritik, prozaik, redaktor
Národnost	česká
Alma mater	Filozofická fakulta UK
Žánr	detektivka, román
Významná díla	Marné volání, Mizerné probuzení, Tajemství klíče
Manžel(ka)	Jaroslava Pochopová
Děti	Alena, Pavel
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zdeněk Pochop (16. dubna 1930 Horní Branná – 20. srpna 2000 Praha) byl český literární kritik, redaktor a spisovatel, autor umlčený v době normalizace.

Život

Mládí a studia

Zdeněk Pochop se narodil v Horní Branné do rodiny penzionovaného legionáře Vladimíra Pochopa, později vojáka z povolání a hostinského. Po přestěhování do Lázní Bělohrad navštěvoval Raisův státní koedukovaný ústav učitelský v Jičíně, odkud přestoupil na Lepařovo státní reálné gymnasium v Jičíně, kde v roce 1949 maturoval. Roku 1953, po obhájení diplomové práce Nástin vývojové cesty Vaška Káni, promoval na FF UK (obor čeština – ruština).^[1]

Do roku 1969

Profesní dráhu začínal na Československé akademii věd, později se stal redaktorem nakladatelství Československý spisovatel.^[2]

Od roku 1964 pracoval v redakci Literárních novin až do jejich zákazu (pod jménem Listy na jaře 1969 (do Literárních novin se po roce 1989 vrátil jako zástupce šéfredaktora).^{[3][pozn. 1]}

Normalizace

V dobách normalizace musel Zdeněk Pochop hledat zaměstnání mimo svou odbornost, a tak se živil například jako měřič vydatnosti pramenů v národním podniku Stavební geologie (České Budějovice), jako vrátný v ubytovně nebo jako úředník-provozář v ateliéru pozemních staveb Pragoprojektu.^[5][1]

V roce 1982 zařadila Charta 77 Zdeňka Pochopa na seznam více než dvou set umlčovaných československých spisovatelů.^[6] V roce 1987 spolupodepsal dopis předsedovi vlády České socialistické republiky s požadavkem zrušení „...administrativních opatření, která brání, aby všichni spisovatelé mohli ve vlasti publikovat svá literární díla...“^[7]

Po roce 1989

Mezi lety 1992 a 1995 byl ředitelem nakladatelství Český spisovatel.^[1]

Rodinný život

V roce 1953 se oženil s Jaroslavou Hrnčířovou. Manželé Pochopovi měli dceru Alenu a syna Pavla.

Ve volném čase se věnoval zvelebování chalupy v Červené Třemešné a říční plavbě do doby, než byl zakázán provoz motorových lodí na Vltavě.^[5]

Dílo

Kromě literárních kritik a článků, kterými Pochop přispíval do různých periodik, je autorem novely, románu a povídek.^[1][8][5]

Próza

• Mizerné probuzení (Praha, Československý spisovatel, 1964)^[9] – Pochopovu prvotinu o ztraceném tajném spisu v laboratoři a otázkách čestnosti hodnotilo kladně i tehdejší Rudé právo.^[10] Ivan Klíma označil Mizerné probuzení za jednu z nejhodnotnějších knih tehdejší mladé vlny.^[11]
• Tajemství klíče (Praha, československý spisovatel, 1969) – detektivní příběh^{[12][pozn. 2]}
• Marné volání (Praha, Inverze, 1993) – rukopis vznikl v roce 1974, vydán mohl být, po samizdatovém vydání, až v roce 1993 (oproti samizdatovému vydání přepracováno).^[1]

Samizdat

V době normalizace vydával Ludvík Vaculík v samizdatové edici Petlice díla zakázaných autorů. V této strojně opisované edici se v roce 1974 pod názvem Marné volání objevily tři Pochopovy povídky (Odkaz, Banální záležitost, Marné volání).^[14]

Pro děti

• Dobrodružný výlet veverky Všetičky – pohádka ve sborníku Uzel pohádek, česky 1991.^[15]

Odkazy

Poznámky

Reference