Zdeněk Sternberg

Zdeněk Sternberg
Erb Šternberků
Hlava českošternberské linie Leopoldovy větve konopišťských Sternbergů
Ve funkci: 27. července 1965 – 19. ledna 2021
Předchůdce	Jiří Douglas Sternberg
Nástupce	Filip Sternberg
Narození	15. srpna 1923 Praha Československo Československo
Úmrtí	19. ledna 2021 (ve věku 97 let) Český Šternberk Česko Česko
Místo pohřbení	Šternberská hrobka (Stupno)
Choť	Alžběta, roz. Hrubá-Gelenj (1929–2021)
Rodiče	Jiří Douglas Sternberg (1888–1965) a Kunhuta Mensdorff-Pouilly (1899–1989)
Děti	Filip Sternberg (* 1956)
Příbuzní	bratr: Emanuel Sternberg (1927–2013) bratr: Filip Sternberg (* 1929) bratr: Kašpar Sternberg (1935–2010) bratr: Jan Bosco Sternberg (1936–2012) sestra: Terezie Sternbergová, provd. Hrubá-Gelenj (1934–2012) sestra: Anna Sternbergová, provd. Seutter von Lötzen (1922–2011) sestra: Karolina Sternbergová, provd. Wratislavová (z Mitrowicz; 1924–2021) sestra: Marie Viktorie Sternbergová, provd. Kopečková (* 1941) vnučka: Anastasia Sternbergová (* 1999) děd: Filip Sternberg (1852–1924) babička: Karolína z Thurnu a Valsássiny-Como-Vercelli (1863–1944) praděd: Zdeněk Sternberg (1813–1900) prababička: Marie Žofie, rozená Stadion-Thannhausenová (1819–1873) synovec: Jiří Sternberg (* 1968) prasynovec: Vojtěch Václav Sternberg (* 1996) praneteř: Isabela Sternbergová (* 1999)
Profese	podnikatel a odbojář
Ocenění	medaile Za zásluhy II. stupeň (2005)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zdeněk Filip Maria Emanuel Jiří Ignatius Sternberg (15. srpna 1923 Praha^[1] – 19. ledna 2021^[2] Český Šternberk^[3]) byl potomek starobylého šlechtického rodu Sternbergů (Šternberků). V době tuhé komunistické totality byl perzekvován a v roce 1968 odešel do emigrace. Po Sametové revoluci se z Rakouska vrátil a restituoval hrad Český Šternberk a zámek Březina na Rokycansku.

Narodil se 15. srpna 1923 v Praze jako druhé dítě a nejstarší syn Jiřího hraběte ze Sternbergu (1888–1965) a jeho manželky Kunhuty (Kunigundy) hraběnky Mensdorff-Pouilly (1899–1989).^{[pozn. 1]} Měl osm sourozenců (čtyři sestry a čtyři bratry), čtyři sourozenci a matka neemigrovali ani po roce 1968.^[4] Do jeho 14 let ho na hradě Český Šternberk vyučoval domácí učitel, zkoušky skládal na obecní škole v Českém Šternberku, později na Arcibiskupském gymnáziu v Praze-Bubenči.^[5]

Ve školním roce 1938/1939 nastoupil do kvarty na smíchovském Vančurově gymnáziu,^{[pozn. 2]} kde za války odmaturoval.^[6] Bydlel v bytě na Malé Straně. Přátelil se tehdy s Josefem Czerninem (9. srpna 1924 Praha – 13. dubna 2015), který bydlel v Thunovské ulici. Po maturitě nastoupil jako referent v Ústředním svazu řemesel v Paláci Koruna na Václavském náměstí. Tam bylo jeho úkolem organizovat odstraňování škod po náletech Spojenců.^[6][7]

Po 2. světové válce se přihlásil na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde studoval do roku 1949, ale nebyl z politických důvodů připuštěn k promoci. Ve středu 25. února 1948 se zúčastnil pochodu studentů na Pražský hrad k prezidentovi Edvardu Benešovi, kteří protestovali proti komunistickému postupu. Aktivně se účastnil nejen druhého, ale i třetího odboje. Pomáhal při organizování nelegálního překračování hranic a odchodu svých sourozenců a přátel na Západ. Na vojnu nastoupil 1. října 1950. Základní výcvik u dělostřeleckého pluku v Litoměřicích trval pouze několik týdnů, poté byl přeřazen k Pomocnému technickému praporu (ve filmu Černí Baroni jej ztvárnil Václav Vydra). Pět let, nejdříve v rámci PTP a později jako civilista na Dole Prezident Gottwald v Hrdlovce u Duchcova a později na Velkodole Čs. armády v Karviné. Nejprve pracoval jako horník, poslední tři roky byl už jako civilista řidičem mamutího bagru na povrchu dolu v Karviné.^[8] Od roku 1956 působil dvanáct let jako kulisák a zástupce jevištního mistra v Hudebním divadle v Karlíně.

Dne 10. května 1955 se oženil s Alžbětou Hrubou-Gelenj. V kostele svatého Mikuláše na Malostranském náměstí v Praze je oddával Hansobald Czernin. Na svatební cestu jeli vlakem z Prahy do Jeseníků, nocovali v Grandhotelu v Hradci Králové. Dne 29. října 1956 se jim narodil syn Filip. Mezi lety 1957 až 1961 působil z donucení jako agent StB, aniž by jí ovšem sdělil cokoliv užitečného, takže s ním nakonec spolupráci sama zrušila.^[9]

Po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 emigroval s manželkou a synem nejprve do Vestfálska ke svým bratrům a následně do Vídně, kde od 1. prosince 1968 pracoval v potravinářském koncernu; z prokuristy (1973) se vypracoval na zástupce generálního ředitele.^[10] Po odchodu do exilu byl odsouzen ke třem letům vězení nepodmíněně. Požádal o prominutí trestu a ten mu byl prominut v roce 1982.^[11]

(c) I, Krokodyl, CC BY 2.5

Po sametové revoluci v roce 1989 se vrátil do Československa a v roce 1992 už jako důchodce restituoval hrad Český Šternberk a s ním i v jeho okolí přes dva tisíce hektarů polí a luk (zemědělský podnik Šternov). Asi dva tisíce hektarů zrestituoval také na Rokycansku. Získal zpět a zrekonstruoval také vodní elektrárnu v Ratajích nad Sázavou. Kromě správy svého majetku se dále věnoval ochraně a propagaci českých kulturních památek doma i v zahraničí a v rámci rodinné tradice také podpoře českého muzejnictví. Byl čestným členem muzejní rady benešovského Muzea umění a designu, které užívalo sternbergskou "hvězdu poznání" ve své grafické značce.

Dne 28. října 2005 ho prezident republiky Václav Klaus vyznamenal medailí Za zásluhy II. stupně.

Zdeněk Sternberg se oženil 10. května 1955 v kostele svatého Mikuláše na Malostranském náměstí v Praze s účetní v Kovoslužbě Alžbětou Hrubou-Gelenj (28. února 1929 Červené Pečky – 6. února 2021 Český Šternberk),^[12][13] dcerou Josefa Hrubého z Gelenj (1866–1943) a jeho manželky Karoly Bukuwkové z Bukuwky (1889–1952).^{[pozn. 3]} Po emigraci v Rakousku pracovala pro charitu v táboře pro uprchlíky.^[10] Její bratr Bedřich Hrubý-Gelenj (* 8. října 1927 Červené Pečky) se 12. září 1960 v Českém Šternberku oženil se Zdeňkovou sestrou Terezií (1934–2012). Zdeněk a Alžběta Sternbergovi spolu měli jednoho syna:^[1]

• Filip (* 29. 10. 1956 Praha)
  • 1. ∞ (31. 12. 1992 Praha, rozvedeni 1996) Kateřina Vávrová (* 6. 3. 1971 Praha)
  • 2. ∞ (8. 4. 1998 Vídeň) Susanne Friederike von Berg (* 20. 7. 1956 Mnichov), jejich dcera:
    • Anastasia Anna Maria (* 8. 1. 1999 Vídeň)

Syn JUDr. Filip Sternberg vystudoval na právnické fakultě ve Vídni a na právnické fakultě v Salcburku práva a provozuje ve Vídni advokátní kancelář. Z Vídně zajížděl na Český Šternberk minimálně třikrát měsíčně.

Toto schéma představuje příbuzenské vztahy Zdeňka Sternberga, Diany Franzisky Sternbergové Phipps a Jana Boska Sternberga,^[15][16] kteří jsou zvýrazněni červeně. Všichni pocházeli z Leopoldovy větve konopišťských Sternbergů. Modře jsou vyznačeni přímí mužští předkové. Zeleně je vyznačen Josef Leopold (Leopold I.; asi 1770–1858), společný předek všech tří a vnuk zakladatele Leopoldovy větve. Oranžově je navíc vyznačena současná hlava rodu. Římské číslice představují pořadí manželky nebo manžela, pokud se některý příslušník oženil nebo příslušnice vdala více než jednou. Vzhledem k účelu se nejedná o kompletní rodokmen.

• Aubrecht, Radek a kol. autorů: 130 let a osobností smíchovského gymnázia (1883-2013), Gymnázium Na Zatlance, Praha 2014, ISBN 978-80-260-6169-4, s. 39
• JUŘÍK, Pavel. Šternberkové: panský rod v Čechách a na Moravě. 1. vyd. Praha: Euromedia Group, k. s. - Knižní klub, 2013. 208 s. ISBN 978-80-242-4065-7. S. 115–118. 
• VOTÝPKA, Vladimír. Aristokrat: život Zdeňka Sternberga. Praha a Litomyšl: Paseka, 2010. 308 s. ISBN 978-80-7432-051-4. 
• VOTÝPKA, Vladimír. Příběhy české šlechty. 3. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, (1995, 2001), 2002. 408 s. ISBN 80-7185-507-3. 
• GÁLIS, Radek. Moje stoleté Československo. [s.l.]: [s.n.], 2018. ISBN 978-80-907024-8-6. S. 147–175. 

• Modrá krev

• Rodokmen Šternberků na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)
• Grafický rodokmen Šternberků s erby
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Zdeněk Sternberg
• Modrá krev – pořad ČT
• pořad GEN – elita národa
• Osudy Zdeňka Sternberga na ČRo Vltava