Zdeněk Urbánek
Zdeněk Urbánek | |
---|---|
Narození | 12. října 1917 Praha Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 12. června 2008 (ve věku 90 let) Praha Česko |
Povolání | pedagog, překladatel, novinář, spisovatel, básník, teatrolog, redaktor a literární kritik |
Ocenění | Spravedlivý mezi národy Řád Tomáše Garrigua Masaryka 3. třídy (1991) |
Web | http://www.zdenekurbanek.cz |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Zdeněk Urbánek (12. října 1917 Praha – 12. června 2008 Praha[1]) byl český spisovatel, překladatel, vysokoškolský pedagog a disident-signatář Charty 77.
Život
Po maturitě (1936) studoval na filosofické fakultě UK. Po uzavření vysokých škol se stal redaktorem nakladatelství Evropský literární klub. V roce 1945 se stal redaktorem ve Svobodném slově, a poté pracoval na ministerstvu informací. Od roku 1949 pracoval v Československém státním filmu jako lektor a brzy jako dramaturgický tajemník umělecké rady. Od roku 1957 se zabýval především překlady a přispíval do různých časopisů o divadle, po roce 1968 se stal zakázaným spisovatelem. Z toho důvodu jeho překlady v této době vycházely pod jmény jeho přátel. Po roce 1972 přispíval do samizdatových a exilových literárně zaměřených periodik. Po roce 1989 psal do několika novin (např. Lidové noviny) a byl krátce rektorem AMU.
Zdeněk Urbánek již od konce 30. let sbíral umění a od počátky války se pohyboval v okruhu Jiřího Koláře, skupiny Sedm v říjnu a Skupiny 42. Základ jeho sbírky tvořila díla Jiřího Fuky a Libora Fáry (více než 100 položek), dále díla Jiřího Koláře, Václava Hejny a Kamila Lhotáka. Počátkem normalizace odprodal díla politických oportunistů Arnošta Paderlíka a Františka Jiroudka.[2]
Byl dlouholetým přítelem bývalého českého prezidenta Václava Havla. Ten mu v jedné své politické úvaze vysekl poklonu: „Po desetiletí jsem své texty dával před jejich zveřejněním k posouzení svému celoživotnímu příteli spisovateli Zdeňku Urbánkovi. Zdeněk před časem umřel. Bude-li vám to, co jsem tu napsal, připadat naivní, ne-li přímo hloupé, pak vězte, že za to může ten, kdo Zdeňka povolal do ráje a mne nechal ve světě bez Zdeňka.“[3]
Stát Izrael mu v listopadu 1992 udělil titul Spravedlivý mezi národy.[4]
Dílo
- Jitřenka smutku, 1939
- Úžeh tmou, 1940
- Příběh bledého Dominika, 1941
- Hrdina obou pólů: život Roalda Amundsena, 1943
- Cestou za Quijotem, 1949
- Ztracená země, 1992
- Domy plné událostí: eseje o divadle a dramatu, 1993
- Zvláštní případy, 1993
- Stvořitelé světa, 1995
- Stvořitelé světa pokračují, 1996
- Stvořitelé světa díl třetí, 1997
- Stránky z deníků, 2003
Překlady (výběr)
- Howard Fast : Spartacus, 1951
- Charles Dickens: Příběh dvou měst, 1954
- James Joyce: Dubliňané, 1959
- James Joyce: „A dále tedy…“ (úryvky z Finnegans Wake), in: Světová literatura 1, 1966, s. 200–202
- James Joyce: „Giacomo Joyce“ (úryvky), in: Světová literatura 2, 1970, s. 127–133
- 1964 William Shakespeare: Richard III. rozhlasová adaptace, překlad: Zdeněk Urbánek, rozhlasová úprava a režie: Josef Červinka, dramaturgie: Jaromír Ptáček, hudba: Marek Kopelent. Hrají: král Richard III. (Jiří Adamíra), král Edvard IV. (Miloš Nedbal), vévoda z Clarence (Otakar Brousek), královna Alžběta (Vlasta Chramostová), lady Anna (Jaroslava Adamová), vévodkyně z Yorku (Leopolda Dostalová), vévoda z Richmondu (Luděk Munzar), vévoda z Buckinghamu (Čestmír Řanda), lord Stanley (Josef Větrovec), lord Hastings (Jaromír Spal), hrabě Rivers (Oldřich Janovský), Catesby (Bohumil Křížek), Radcliff (Bohumil Švarc), Brakenburry (Jiří Suk), londýnský starosta (Ladislav Kulhánek), měšťan a písař (Josef Patočka), vypravěč (Josef Červinka) a další.[5]
Překládal především klasická díla britských (např. James Joyce, William Shakespeare) a amerických autorů (např. Francis Scott Fitzgerald).
Reference
- ↑ BEZR, Ondřej. Zemřel spisovatel a chartista Zdeněk Urbánek. iDNES [online]. 2008-06-13 [cit. 2008-06-13]. Dostupné online.
- ↑ Rusinko M, 2018, s. 168-169
- ↑ HAVEL, Václav. Svět bez Zdeňka. S. A12–13. iDnes.cz [online]. 2010-04-23 [cit. 2015-02-18]. S. A12–13. Zveřejněno na osobních stránkách VH. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.
- ↑ [1]
- ↑ William Shakespeare: Richard III. [online]. Čerský rozhlas, 2016-04-02 [cit. 2016-04-02]. Dostupné online.
Literatura
- Marcela Rusinko, Snad nesbíráte obrazy? Cesty soukromého sběratelství moderního umění v českých zemích v letech 1948-1965, MUNI a P&B Publishing, Brno 2018, ISBN 978-80-7485-157-5
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Zdeněk Urbánek
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Stužka: Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy – Česká a Slovenská Federativní Republika (1990-1992).