Zdeněk Vavřík

Zdeněk Vavřík
Rodné jménoZdeněk Alois Maria Vavřík
Narození21. září 1906
Libhošť
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí29. prosince 1964 (ve věku 58 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníknihovník, básník, prozaik, dramatik, redaktor
Alma materUniverzita Karlova
Významná dílaDobrodružství Marca Pola
RodičeAlois Vavřík, Marie Waltrová
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zdeněk Vavřík (21. září 1906, Libhošť[1]29. prosince 1964, Praha) byl moravský knihovník, básník, prozaik, dramatik a novinář, rovněž autor knih pro děti a mládež.[2]

Život

Pocházel z učitelské rodiny Aloise Vavříka a Marie roz. Waltrové. 21. 3. 1936 se ve Slezské Ostravě oženil s Jarmilou Lipovskou.[3]

Po maturitě roku 1925 na gymnáziu v Ostravě začal studovat práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, ale roku 1928 přestoupil na Filozofickou fakultu, kterou absolvoval roku 1932. Zároveň vystudoval Státní knihovnickou školu v Praze a pak pracoval jako knihovník v Ostravě, Opavě a v Pardubicích.

Od roku 1941 byl dramaturgem činohry pardubického Východočeského divadla. Roku 1944 byl totálně nasazen v továrně na výbušniny Explosia v Semtíně. Po skončení války se k práci knihovníka v Pardubicích vrátil a vykonával jí až do roku 1955. Pak byl až do své smrti redaktorem Literárních novin.[4] V roce 2021 byla u příležitosti 115. výročí narození Zdeňka Vavříka přejmenována místní knihovna v jeho rodišti (nyní Knihovna Zdeňka Vavříka v Libhošti), její součástí je expozice o životě a díle spisovatele.

Tvorba

Debutoval roku 1919 fejetonem v Ostravském večerníku. V různých novinách a časopisech publikoval své verše a divadelní i literární kritiky. Již od studentských let se aktivně účastnil kulturního života a pokračoval v tom ve všech svých působištích. Jeho první vydanou knihou byla roku 1929 sbírka teskných básní Elegie, napsaná pod vlivem teorie čisté poezie (la poésie pure) Henryho Brémonda a zaměřená na zvukové hodnoty slov. Později se věnoval se také milostným veršům i aktuální politické situaci (německá okupace). Většího ocenění se dočkaly jeho práce pro mládež, založené na adaptacích starších předloh. Bohaté zkušenosti z vlastní profese promítl do úvah soustředěných v Knihovníkově zápisníku, vycházejícím v letech 19401942. Psal také divadelní i rozhlasové hry. Jeho dílo doplňuje novinářská činnost a překlady z francouzštiny.[4]

Dílo

Básnické sbírky

  • Elegie (1929) – digitalizovaný dokument (DD)
  • Vesnický hřbitov (1930), bibliofilie
  • Noci (1932)
  • Plakati světlem (1933), bibliofilie
  • Jaro (1933)
  • Klenba (1936), obsahuje též sbírku Plakati světlem, milostné verše – DD
  • Píseň Ostrava (1938) – DD
  • Puklý bronz (1939), bibliofilie – DD
  • Píseň za pomezí (1939), novoročenka
  • Rodná (1940) – DD
  • Poesie (1942), básně let 1928–1940 – DD
  • Truchlorouška (1945), verše z let 1938–1944 – DD

Próza

  • Bard (1937), esej, novoročenka k opavským oslavám sedmdesátin Petra Bezruče
  • Dobrodružství Marca Pola (1942), adaptace cestopisu Milion od Marca Pola pro mládež – DD
  • Kolovrat (1944), pověsti a pohádky z východních Čech s ukázkami dětské lidové poezie
  • Čtení o Janu Želivském (1953), mladým čtenářům určené vylíčení životních příběhů husitského radikálního kazatele Jana Želivského – DD
  • Ostravice (1956), povídky pro mládež odehrávající u řeky Ostravice – DD
  • Dobrodružství Marca Pola (1957), podle jeho Milionu – DD
  • Zelená brána (1958), pověsti a kratochvilné historie – DD
  • Chlapci a hokej (1961), povídka pro mládež, společně s hokejistou Jiřím Tožičkou

Divadelní hry

  • Casanova (1943)
  • Judita (1944)
  • Pohádka o dívce holubici (1951)
  • Šibal Kacafírek (1957), loutková hra pro děti, roku 1958 přepracováno s titulem Kratochvíle s Kacafírkem
  • Stará komedie (1957), burleskní hra, karikující pokrytectví nepřátel všeho nového

Rozhlasové hry

  • Tři úkoly Martina Kaluse (1955), pro děti
  • Bezbožný mnich (1956)
  • O Peronikovi (1963), pro děti
  • Paní ostrova Lok (1964), pro děti

Ostatní

  • Staletí (1940), rozhlasové pásmo – DD
  • Knihovníkův zápisník (1946), knižní vydání souboru poznámek, věnovaných českému veřejnému knihovnictví – DD
  • Dožínková scéna (1950), pásmo
  • Nový zlatý věnec (1967) – antologie české literatury pro mládež z doby mezi dvěma světovými válkami vybrali a uspořádali František Hrubín, Vladimír Kovářík, Eduard Petiška a Zdeněk Vavřík – DD

Překlady

Odkazy

Reference

  1. Digitální archiv ZA v Opavě. digi.archives.cz [online]. [cit. 2022-12-31]. Dostupné online. 
  2. Slovník českých spisovatelů, Praha: Libri, 2000, S. 684
  3. Digitální archiv ZA v Opavě. digi.archives.cz [online]. [cit. 2022-12-31]. Dostupné online. 
  4. a b Slovník českých spisovatelů od roku 1945, 2. díl, Praha: Brána, 1998, S. 606–607

Literatura

  • Sběratelé, vydavatelé a zpracovatelé moravských lidových pověstí – Eva Doupalová. Praha. SPN, 1988

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Zdeněk Vavřík.jpg
Zdeněk Vavřík *1906, člen Moravského kola spisovatelů