Zdeněk Záhoř

Zdeněk Záhoř
Narození10. července 1881
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí16. srpna 1931 (ve věku 50 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povolánílékař, pedagog, spisovatel, dramatik a učitel
ChoťMarie Záhořová-Němcová
RodičeJindřich Záhoř
PříbuzníAlexej Záhoř (sourozenec)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Zdeněk Záhoř (10. července 1881 Praha[1] – 16. srpna 1931 Praha[2]) byl český středoškolský profesor, literární historik a kritik, spisovatel a dramatik. Byl autorem studií o Boženě Němcové a Julesu Laforguovi. Proslavil se učebnicemi, příručkami a články o sexuální výchově.

Život

Narodil se 10. července 1881[3] v rodině pražského lékaře[4] Jindřicha Záhoře.[5] Studoval moderní filologii, poté působil jako středoškolský profesor.[6] Jeho manželkou byla Marie Záhořová-Němcová, vnučka Boženy Němcové.[4]

Hrob Zdeňka Záhoře na Olšanských hřbitovech v Praze

16. srpna 1931 vyskočil v sebevražedném úmyslu z okna svého bytu v Janovského ul. 1116 v Holešovicích a následkem zranění zakrátko zemřel v nemocnici.[4] Jako možná příčina se uváděly zdravotní problémy (bolesti hlavy),[6] popřípadě deprese z přepracování a ze smrti manželky.[4] Pohřben byl na Olšanech.[7]

Byl oceňovaný jako ušlechtilý idealista[6] a obětavý učitel zanícený pro zdravou výchovu mládeže.[4]

Dílo

Do literatury vstoupil ještě za studií r. 1903 jako humorista, autor knihy drobných próz Člověk, jenž nevydal básně. Po ní následovaly frašky ze studentského života, Pereat láska a Uzel. Jeho beletristickou tvorbu uzavřel proverb[p 1] Fata morgana z roku 1909.[6]

Poté se věnoval literární historii a kritice. K jeho oblíbeným autorům patřili Jules Laforgue, jehož Hamleta porovnával se Shakespearovým, a především Božena Němcová. Napsal také esej o Otokaru Březinovi.[6] Knižně vyšly:[8]

  • Výbor z korespondence Boženy Němcové (1917, 1922)
  • Božena Němcová a Václav Bolemír Nebeský : na památku stého výročí narozenin Boženy Němcové (1920)
  • Božena Němcová : hlasy o osobnosti a díle (1927)
  • Otokar Březina : Essaye (1928)
  • Dva Hamleti : srovnání Hamleta Laforgova se Shakespearovým (1931)

Nejvíce se proslavil publikacemi v oboru sexuální výchovy (výchovy k mateřství a otcovství), určených dospívajícím, rodičům i vychovatelům.[6] K jeho pracím v tomto oboru patří:[8]

  • Pohlaví - láska - mateřství : Pro dívčí dorost od 14 let (1918, s řadou reedic)
  • Pohlaví - láska - otcovství : Pro mužský dorost od 15 let (1918, rovněž s několika reedicemi)
  • Pohlavní výchova (1920)
  • Jak vzniká život (1925), významná pětidílná čítanka pohlavní výchovy, rozdělená podle věku čtenáře (pro rodiče a vychovatele, pro děti do 10 let, 10–12 let, 12–15 let). Roku 1930 byla přeložena do němčiny pod názvem Wie das Leben entsteht (překladatelé Emil Ehrlich a Marie Velemínská).
  • Láska : cyklus obrazů oslavujících lásku mileneckou, manželskou a rodinnou (1925)
  • Význam a podstata lásky : pro mladé lidi (1925)
  • Naše žactvo - příští rodiče : slovo k učitelstvu (1926)
  • O lásce, manželství a dítěti : čítanka pro mladé lidi od šestnácti let (1927)
  • Krása lidského těla : cyklus osmi obrazů (1928)
  • Rukojeť výchovy k rodičovství na školách (1930)
  • Praktický rádce v pohlavní výchově mládeže (1931)
  • Příručka pohlavní výchovy pro rodiče (1931)

Byl rovněž redaktorem rubriky o pohlavní výchově v časopise Národní osvobození. Ke konci života shromažďoval materiál pro rozsáhlejší publikaci, tu však již nedokončil.[6]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Jako proverb(e) (původně francouzsky proverbe dramatique, dramatizované přísloví) se označoval dramatický útvar, drobná žánrová salonní hra bez dekorací. Viz HOLK, Adolf. Proverbe. In: OTTO, Jan. Ottův slovník naučný. Praha: J. Otto, 1905. Dostupné online. Svazek 20. S. 820.

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv. Jindřicha na Novém Městě pražském
  2. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých hlavního magistrátu, sign. MAG Z8, s. 254
  3. ↑ Zdeněk Záhoř na www.myheritage.cz
  4. ↑ a b c d e Vzrušující sebevražda českého spisovatele a pedagoga. Národní politika. 1931-08-17, roč. 49, čís. 224, s. 3. Dostupné online [cit. 2013-04-27]. 
  5. ↑ Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 721, obraz 267. Dostupné online.
  6. ↑ a b c d e f g Literatura a věda. Zdeněk Záhoř. Národní listy. 1931-08-18, roč. 71, čís. 225, s. 2. Dostupné online [cit. 2013-04-27]. 
  7. ↑ Olšanské hřbitovy – PL 01/2008. www.farnost-zizkov.cz [online]. [cit. 2013-04-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-02-27. 
  8. ↑ a b Podle katalogu NK ČR.

Literatura

  • MERHAUT, Luboš, ed. et al. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 1. vyd. Díl 4/2: U–Ž. Praha: Academia, 2008. 1083–2105 s. ISBN 978-80-200-1670-6. Heslo „Zdeněk Záhoř", autor Jiří Zizler, s. 1660–1661. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Zdeněk Záhoř-grave.JPG
Autor: Wirtus, Licence: GFDL
Hrob Zdeňka Záhoře (1881-1931). Olšanské hřbitovy v Praze.