Zdena Bratršovská

Zdena Bratršovská
Zdena Bratršovská (2007)
Zdena Bratršovská (2007)
Narození13. května 1951 (73 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníbásnířka, spisovatelka, dramatička a prozaička
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zdena Bratršovská (* 13. května 1951 Praha) je česká spisovatelka, básnířka a publicistka. Od roku 1974 tvoří stálý autorský tandem s Františkem Hrdličkou.

Život

Narodila se 13. května 1951 v Praze v rodině ekonoma a úřednice. V mládí navštěvovala baletní školu v Ústí nad Labem, kde žila až do maturity. V lednu 1969 zorganizovala pěší pochod studentů SVVŠ z Ústí do Prahy na pohřeb Jana Palacha. Zapsala se na Filozofickou fakultu UJEP v Brně (dnešní Filozofická fakulta Masarykovy univerzity), obor sociologie-historie, ale studia po roce zanechala.

V letech 1970–1972 se stala členkou experimentální scény Bílé divadlo, které založil František Hrdlička a které vedl společně s režisérem Milošem Horanským. Tento soubor byl prvou alternativní scénou v Česku. Prostřednictvím improvizace hledal podprahové zdroje tvořivosti a zároveň fungoval jako antropologická laboratoř; členové souboru zkoušeli v poloilegálních podmínkách (nejdéle v břevnovském zámečku Kajetánka a v Chebu). V roce 1972 musel soubor svou činnost z politických důvodů přerušit.

Od roku 1974 zahájili Zdena Bratršovská a František Hrdlička svou literární spolupráci, která trvá dodnes. Jejich prozaický debut Sebranci z roku 1975 koloval jako samizdat mezi studenty a trampy (po roce 1990 vyšel ve třech oficiálních vydáních). Zdena Bratršovská debutovala souborem veršů Džbán bez ucha, který překvapivě prošel cenzurou. Během normalizace žila v Praze; vystřídala řadu zaměstnání, v nichž nebylo nutné spolupracovat s komunistickým režimem (topička, uklízečka, skladnice, archivářka). Od roku 1983 byla ve svobodném povolání.[1][2]

V roce 1990 byla jmenována do výboru Českého literárního fondu, Obce spisovatelů a PEN klubu. V letech 1990 se spolu s Františkem Hrdličkou aktivně věnovali publicistické činnosti (psali fejetony, eseje a recenze, nejčastěji pro LN, Literární noviny, Tvar, Občanský deník, Český deník), přispívali do Českého rozhlasu (Živá slova, Pro tento čas, Excerpta) a natočili několik televizních dokumentů. Oba autoři byli vždy bezpartijní.

Jejich dílo je obsáhlé a žánrově pestré. Kritici hovoří o magickém realismu, o dramatickém spádu a psychologické přesvědčivosti. Náměty příběhů jsou vesměs fiktivní, výjimku tvoří jen autobiografické vyprávění O kočkách a lidech. Jejich prózy byly přeloženy do slovenštiny, do němčiny, do angličtiny a do finštiny. Ukázky ze své tvorby četli na Slovensku, v Německu, v Holandsku,[3] v Kanadě a v USA.

Dílo

Próza

  • Sebranci, román , samizdat 1976; Favia International 1991 a 1993; Protis 2007 / překlad Alice Pištěková: The Othered, Kindle Amazon 2015, anglicky
  • Budík pro Šípkové Růženky, novelistický triptych, Československý spisovatel 1986
  • Hotel Rezeda, román, Melantrich 1987; přepracované vydání pod názvem Báječný hotel Rezeda, Akropolis 2009 s doslovem Jana Suka
  • Cesta k močálu a jiné prózy, experimentální texty, Klub osvobozeného samizdatu a Pragma 1994.
  • Samé milé pitvorky, povídky a básnické balady, Český spisovatel 1994; Paper Jam Milan Hodek 2017 / překlad Eva Bauer, Lauter nette Ungeheuer, Kindle Amazon 2015, německy
  • O dvou písařích, dvě novely, Akropolis 1995.
  • Scény z mužského života, novelistický triptych, Hynek 1996 s doslovem Petra Bílka
  • Rezavá léta, román , Academia 2000 s doslovem Jana Suka
  • Renáta nad hlavou a jiné povídky, Akropolis 2007
  • Hlasy k podkování, výbor z rozhlasových her, Protis 2010 s předmluvou Miloše Horanského
  • O kočkách a lidech, autobiografické vyprávění, Paper Jam Milan Hodek 2014
  • Kufr s milenkami a jiné příběhy, povídky a novely, Paper Jam Milan Hodek 2015 s doslovem Jana Suka

Sbírky básní

  • Džbán bez ucha, Mladá fronta 1984
  • Městské šance, Československý spisovatel 1995
  • Chůdy po předcích, Mladá fronta 1986
  • Klínopis v notesu, Československý spisovatel 1986
  • Netopýr v podkroví, Mladá fronta 1987]; H+H 2005 s předmluvou Vladimíra Justla

Publicistické tituly

  • Jak chutná nezávislost, 33 výpovědí o totalitě, Votobia 1998
  • Politikův umělec a umělcův politik, eseje a fejetony, Votobia 2002
  • Soumrak utopií, eseje, Akropolis 2011

Dramatická tvorba

  • Horká krajina, divadelní hra, Dilia 1989
  • Nebásni a hraj, rozhlasová hra, Slovenský rozhlas (premiéra 23.4. 1984, rež. Eva Galandová)
  • Setkání na hvězdárně, rozhlasová hra, Slovenský rozhlas (premiéra 25.3. 1985, rež. Milan Semík)
  • Noční jízda, rozhlasová hra, Slovenský rozhlas (premiéra 29.12. 1988, rež. Magda Grandtnerová)
  • Nashledanou, pane profesore, Slovenský rozhlas (premiéra 25.8. 1991, rež. Vladimír Rusko ml.)
  • Pomocníci u plotu, rozhlasová hra, Slovenský rozhlas (premiéra 15.3. 1993, rež. Magda Grandtnerová)
  • Pac a kvinde, rozhlasová hra, Slovenský rozhlas (premiéra 16.5. 1996, rež. Magda Grandtnerová)
  • Minutové hry, Český rozhlas 2013-2014
    • Kdo chová kočku
    • Kdo leze na půdu
    • Kdo kopá jámu
    • Kdo neumí brečet
    • Kdo pomáhá slepci

Odborné tituly

  • Zpráva o Bílém divadle, H+H 1998

Televizní dokumenty

  • Příběh skautského totemu, cyklus Lapidárium 1995
  • Příběh kukátka Mistra Suka, cyklus Lapidárium 1996
  • Příběh kamery Šlechtovky, cyklus Lapidárium 1997

Písňové texty

  • Bob Frídl, Stopatnáct havranů (původně psané pro Mejlu Hlavsu z kapely The Plastic People), Carpe diem Michal Huvar 2005

Překlady

  • verše knižně
    • W. Schiffer Chladně svítí slunce (Ježek 2002);
    • I. Weberová Nedokončené verše (soukromé vydání, Terezínské muzeum 2008)
  • dramata
    • Don Juan se vrací z války

Editorská činnost

  • Petr Hrubý, Osudné iluze, čeští spisovatelé a komunismus 1917–1987, Ježek 2000
  • Miloš Horanský, Amortale, Torst 2006

Ocenění

  • prémie Českého literárního fondu za sbírku Městské šance, 1986
  • tvůrčí odměna Českého literárního fondu za Sebrance, 1992
  • tvůrčí stipendium Künstledorf Schöppingen, 1998
  • tvůrčí stipendium Hawthornden Castle, 1998
  • ocenění v mezinárodní soutěži Münsteraner Literaturmeisterschaft za Samé milé pitvorky, 1998
  • mimořádná odměna Nadace ČLF za Zprávu o Bílém divadle, 1999

Reference

  1. JEDLIČKOVÁ, Alice; PŘIBÁŇOVÁ, Alena. Zdena Bratršovská [online]. slovnikceskeliteratury.cz, 2009-12-02 [cit. 0218-09-11]. Dostupné online. 
  2. Zdena Bratršovská [online]. Britské listy [cit. 2018-09-11]. Dostupné online. 
  3. Jak se píše ve dvou [online]. Rotterdam.czechcentres.cz [cit. 2021-09-06]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]

Literatura

  • Kdo je kdo (několik vydání 1991-92)
  • Modrý jezdec 1994-95
  • Agentura Kdo je kdo, Michal Třeštík, 1998 a 2002
  • Kdo je kdo v Obci spisovatelů, 1996 a 2005
  • Panorama české literatury, 1994
  • Slovník českých spisovatelů od roku 1945, 1999 + doplněná internetová verze téhož titulu
  • Přehledné dějiny literatury III, 1997
  • Slovník českých spisovatelů, 2000
  • Cesty českého amatérského divadla, 1998
  • Slovník alternativního divadla, 2000
  • Česká literatura ve zkratce 2001
  • Kdo je kdo, osobnosti české současnosti, 2002

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Zdena Bratršovská 2007.jpg
Autor: Ota.novak, Licence: CC BY-SA 4.0
Zdena Bratršovská