Zdenek Wasserbauer

Jeho Excelence
Mons. ThLic. Ing. Zdenek Wasserbauer, Th.D.
pomocný biskup pražský
titulární biskup butrintský
generální vikář pražské arcidiecéze
kanovník svatovítské kapituly
Zdenek Wasserbauer po svém biskupském svěcení, Praha, 19. 5. 2018
Zdenek Wasserbauer po svém biskupském svěcení, Praha, 19. 5. 2018
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Diecézepražská
Jmenování15. ledna 2012 (čestný kanovník)
23. ledna 2018 (pomocný biskup)
Uveden do úřadu4. března 2012 (čestný kanovník)
19. května 2018 (pomocný biskup)
Heslo„Oratio, verbum, ardor.“
„Modlitba, slovo, horlivost.“
Svěcení
Jáhenské svěcení2. ledna 1996, Praha
Kněžské svěcení30. září 1996, Praha
Biskupské svěcení19. května 2018
světitel Dominik Duka
1. spolusvětitel Vojtěch Cikrle
2. spolusvětitel Jan Vokál
Osobní údaje
Datum narození15. června 1966 (58 let)
Místo narozeníNové Město na Moravě, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Křest3. července 1966, Velká Losenice
Národnostčeská
Vyznánířímskokatolické
Povolánířímskokatolický duchovní
Alma materVysoké škola zemědělská
Univerzita Karlova
Lateránská univerzita
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zdenek Wasserbauer (* 15. června 1966, Nové Město na Moravě) je český římskokatolický biskup, pomocný biskup pražský, titulární biskup butrintský a generální vikář pražské arcidiecéze. V současnosti[kdy?] je také kanovníkem svatovítské kapituly v Praze a ředitelem kurie pražského arcibiskupství. Dříve[kdy?] působil také jako čestný kanovník kapituly sv. Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi a okrskový vikář III. pražského vikariátu.

Život

Zdenek Wasserbauer vyrůstal ve vesnici Sázava u Žďáru nad Sázavou na česko-moravském pomezí. Vystudoval gymnázium ve Žďáru nad Sázavou a poté studoval na Vysoké škole zemědělské v Praze-Suchdole. Zde absolvoval s titulem inženýr, v roce 1989 absolvoval povinnou vojenskou službu. V roce 1990 pak zahájil studia bohosloví na obnovené Katolické teologické fakultě v Praze. Po roce byl k dalšímu studiu vyslán na Papežskou lateránskou univerzitu do Říma.

Roku 1996 se vrátil do Čech, byl vysvěcen na kněze, inkardinován do arcidiecéze pražské a začal působit na Praze 4 v michelské a lhotecké farnosti. Od roku 1998 pobýval opět v Římě na postgraduálním studiu v oboru spirituální teologie. Roku 2003 ukončil svá studia doktorskou prací na téma Teologie a spiritualita diecézního kněze v církvi jako společenství na počátku třetího tisíciletí.

V letech 2000–2010 působil jako spirituál pražského kněžského semináře. V této funkci se spolu se sobě svěřenými bohoslovci podílel na organizování víkendových duchovních obnov v pražském semináři pro ty, kdo uvažovali o kněžství. Pro ně rovněž s bohoslovci organizoval týdenní letní pobyty na faře v Horní Plané v jižních Čechách, které v sobě kombinovaly prvky tábora a exercicií.[pozn. 1]

K 1. říjnu 2010 byl uvolněn z funkce spirituála a jmenován farářem ve farnosti u kostela Nejsvětějšího Srdce Páně na pražských Vinohradech. 15. ledna 2012 byl jmenován čestným kanovníkem staroboleslavské kapituly a 4. března téhož roku byl do této funkce instalován. K 1. květnu 2014 se navíc stal okrskovým vikářem III. pražského vikariátu. 18. června 2015 byl uvolněn z funkce čestného kanovníka ve Staré Boleslavi a místo toho byl jmenován sídelním kanovníkem metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze.[2] Současně byl jmenován ředitelem kurie pražského arcibiskupství. Dne 24. 3. 2016 byl během bohoslužby Missa chrismatis s platností od 1. dubna 2016 jmenován generálním vikářem pražské arcidiecéze.

23. ledna 2018 byl jmenován pomocným biskupem pražské arcidiecéze a titulárním biskupem butrintským. Zdenek Wasserbauer byl vysvěcen na biskupa během bohoslužby ve svatovítské katedrále 19. května od 10.00.[3] Světitelem byl pražský arcibiskup Dominik Duka, spolusvětiteli pak biskup brněnský Vojtěch Cikrle a biskup královéhradecký Jan Vokál.

Biskupská genealogie

Následující tabulka obsahuje genealogický strom, který ukazuje vztah mezi svěcencem a světitelem – pro každého biskupa na seznamu je předchůdcem jeho světitel, zatímco následovníkem je biskup, kterého vysvětil.[4] Rekonstrukcím a vyhledáním původu v rodové linii ze zabývá historiografická disciplína biskupská genealogie.

  1. kardinál Scipione Rebiba
  2. kardinál Giulio Antonio Santorio
  3. kardinál Girolamo Bernerio, OP
  4. arcibiskup Galeazzo Sanvitale
  5. kardinál Ludovico Ludovisi
  6. kardinál Luigi Caetani
  7. kardinál Ulderico Carpegna
  8. kardinál Paluzzo Paluzzi Altieri Degli Albertoni
  9. papež Benedikt XIII.
  10. papež Benedikt XIV.
  11. arcibiskup Enrico Enríquez
  12. arcibiskup Manuel Quintano Bonifaz
  13. kardinál Buenaventura Córdoba Espinosa de la Cerda
  14. kardinál Giuseppe Maria Doria Pamphilj
  15. papež Pius VIII.
  16. papež Pius IX.
  17. kardinál Gustav Adolf von Hohenlohe-Schillingsfürst
  18. arcibiskup Salvatore Magnasco
  19. arcibiskup Gaetano Alimonda
  20. arcibiskup Teodoro Valfrè di Bonzo
  21. arcibiskup František Kordač
  22. arcibiskup Karel Kašpar
  23. biskup Mořic Pícha
  24. arcibiskup Karel Otčenášek
  25. kardinál Dominik Duka
  26. Zdenek Wasserbauer

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ U zrodu těchto týdenních pobytů stál tehdy ještě jako bohoslovec pozdější spirituál Biskupského gymnázia Jana Nepomuka Neumanna v Českých Budějovicích, Josef Prokeš. Pro tyto akce se vžilo označení Tammím (z hebrejštiny: tammím znamená dokonalý nebo bezúhonný, ve smyslu být tammím pro Boha). Program v součinnosti s P. Wasserbauerem připravovali sami bohoslovci. Jeho součástí bývala i setkání s osobnostmi české katolické církve (např. biskupové Jiří Paďour a Pavel Posád, kněží Adolf Pintíř, Vojtěch Eliáš nebo Mons. Václav Dvořák). Tammímy v této podobě kolem roku 2010 zanikly a název se přenesl na dodnes trvající víkendové rekolekce v kněžském semináři v Praze.[1]

Reference

  1. ↑ Proč Tammím (tammim.spolco.cz). www.tammim.spolco.cz [online]. [cit. 2015-03-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-04-02. 
  2. ↑ Archivovaná kopie. www.apha.cz [online]. [cit. 2015-09-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-09-23. 
  3. ↑ https://www.cirkev.cz/cs/aktuality/180214mons-zdenek-wasserbauer-prijme-v-kvetnu-biskupske-sveceni
  4. ↑ SODANO, Angelo. Ordinazione episcopale di Mons. Dominique Mamberti: Omelia del cardinale Angelo Sodano. L'Osservatore Romano. 2002-07-03, s. 4. Dostupné online [cit. 2022-10-30]. (italsky) 

Související články

Externí odkazy

Generální vikář pražské arcidiecéze
Předchůdce:
Michael Slavík		od 24. března 2016
Zdenek Wasserbauer		Nástupce:
—

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Biskupské svěcení Z. Wasserbauer 2018-05-19 Zdenek Wasserbauer 03.jpg
Autor: Draceane, Licence: CC BY-SA 4.0
Zdenek Wasserbauer přijímá gratulace během svého biskupského svěcení, 19. 5. 2018, Praha