Zdenka Švarcová

Zdenka Švarcová
Narození	3. února 1942 (82 let) Kroměříž Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Povolání	japanoložka, pedagožka, překladatelka
Národnost	česká
Stát	Československo Československo Česko Česko
Alma mater	Univerzita Karlova
Ocenění	Řád vycházejícího slunce
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Zdenka Švarcová (* 3. února 1942, Kroměříž) je česká japanoložka, vysokoškolská pedagožka a překladatelka z japonštiny.^[1]  Roku 2010 jí byl japonským císařem propůjčen Řád vycházejícího slunce se zlatými paprsky na stuze.^[2]

V letech 1956–1960 vystudovala Průmyslovou školu filmovou v Čimelicích u Písku a do roku 1967 pracovala jako asistentka režie ve Filmovém studiu Barrandov. Poté začala studovat angličtinu a japonštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, a studium úspěšně ukončila roku 1972. V letech 1972–1976 pracovala jako tlumočnice u obchodní společnosti ITOH CO. LTD., pak do roku 1990 vyučovala angličtinu a japonštinu na Státní jazykové škole v Praze. Roku 1986 úspěšně absolvovala kurz pro zahraniční učitele japonštiny, pořádaný Japonskou nadací pro mezinárodní výměnu v Tokiu. Od roku 1990 pracuje v Ústavu Dálného východu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v oboru japanologie. Roku 1993 získala obhajobou rigorózní práce Výklad původního semiotického modelu a ukázky jeho použití na vzorku veršů z klasické japonské poezie titul PhDr. (doktor filozofie). V letech 1993–1994 absolvovala tříměsíční stáž na Kjótské univerzitě. Roku 2001 obhájila habilitační práci, byla jmenována docentkou a roku 2007 profesorkou lingvistiky japonského jazyka.^[3]

Zabývá se především sémantickými a sémiologickými aspekty literárních textů v japonské literatuře. Podílela se na tvorbě učebnic japonštiny, napsala monografii o dějinách japonské literatury. Píše odborné studie a články do domácího i zahraničního odborného tisku, publikuje také v časopisech pro širokou veřejnost. Překládá japonskou poezii i prózu.^[4] Je členkou Evropské asociace pro japonská studia, Obce překladatelů a Česko-japonské společnosti.^[5]

• Řád vycházejícího slunce se zlatými paprsky na stuze – Japonsko, 2010^[6]
  

• Encyklopédia literárnych diel (1989), asi osmdesát hesel klasické a moderní japonské literatury.
• Učební osnovy pro jazykové školy, C-japonský jazyk (1989).
• Česko-japonská konverzace (1992–1993), tři díly, společně s Hiroko Macumijovou.
• Japonština pro samouky (1995–1996), spoluautor, dva díly.
• Vesmír v nás (1999), inspirace a útěcha v japonském jazyce a literatuře.
• Velká všeobecná encyklopedie Diderot (2000–2001), hesla o japonské literatuře.
• Japonská literatura 712–1868 (2005), dějiny klasické japonské literatury.
• Japonština pro samouky (2006), spoluautor.

• Haruo Umezaki: Bláznivý drak (1982), překlad novely Třešňový ostrov.
• Jasunari Kawabata: Příběh z dolního města na řece (1984).
• Kunio Cudži: Letní pevnost (1985).
• Osamu Dazai: Člověk ve stínu (1996), vzpomínky, zápisky, zpovědi.
• Jošihisa Okamacu: Rozsévání (1996), společně s Janem Sýkorou.
• Minoru Watanabe: O podstatě japonského jazyka (2000).
• Izumi Šikibu: Závoje mlhy (2002), deník a verše dvorní dámy.
• Issa Kobajaši: Můj Nový rok (2004).
• Izumi Šikibu: Čtvero ročních dob (1994).
• Issa Kobajaši: Boží člověk Issa, předmluva a překlad několika básní.
• Ono no Komači: Do slov má láska odívá se (2011), společně se se Zdeňkem Gerychem.
• Saigjó Hóši: Odstíny smutku (2013), sto starojaponských básní, společně se se Zdeňkem Gerychem.
• Šótecu: Podoben mraku život plyne... (2015), sto středověkých japonských básní, společně se se Zdeňkem Gerychem.

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Zdenka Švarcová