Zdenka Gräfová

Zdenka Gräfová
Zdenka Gräfová v roce 1928
Zdenka Gräfová v roce 1928
Narození31. července 1886
Vrbno nad Lesy
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí22. srpna 1976 (ve věku 90 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníÚstřední hřbitov v Brně
ChoťBohuš Stejskal
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zdenka Gräfová (31. července 1886 Vrbno nad Lesy[1] – 22. srpna 1976 Brno) byla česká herečka.

Rodina, divadelní začátky

Pocházela z úřednické rodiny, otec byl vrchním inspektorem na dráze. S divadlem začala již ve škole a byla doporučena k hereckým hodinám u Karla Želenského. V sezóně 1905/1906 působila v Zöllnerově společnosti, v sezóně 1907 u J. E. Sedláčka, následně u J. Tuttra[2]. V závěru prvního desetiletí 20. století působila u kočovné divadelní společnosti Františka Franzla-Lešanského a později znovu u společnosti J. E. Sedláčka[3] odkud odešla k Východočeské společnosti.

V listopadu 1924 v Brně na radnici se provdala za divadelního režiséra Bohuše Stejskala.[4][5] Manželství však bylo v roce 1936 rozvedeno.[5]

Je pochována v Čestném kruhu na Ústředním hřbitově v Brně.

Divadlo

V roce 1913 nastoupila v divadle Uranie a vytrvala zde do roku 1919, kdy ji do Brna přivedl Václav Štech, který se tam ujal vedení brněnského Zemského divadla[6]. V roce 1932 však následovala do Prahy svého manžela a byla vystřídána v Zemském divadle v Brně Vlastou Fabianovou[7]. Mimo Brno byla ještě v sezóně 1933/1934 a po návratu do Brna zde setrvala až do roku 1942, kdy došlo k uzavření místního Národního a Zemského divadla[4]. Po druhé světové válce se vrátila do Brna a působila zde až do roku 1960.

Za svůj život pohostinsky vystoupila také v pěti inscenacích v pražském Národním divadle.

Citát

„Na brněnské konzervatoři byly podmínky pro výchovu mladých divadelníků po jisté stránce ještě příznivější. Také dramatické oddělení této konzervatoře, sídlící v tzv. Novém domově na Falkensteinerově (dnes Gorkého) ulici, bylo plně v rukou představitelů staršího pojetí divadelní práce – R. Waltra, F. Kliky a Z. Gräfové...Gräfová, herečka s velkým uměleckým renomé, znamenala pro své mladé žačky skutečnou a nepochybnou autoritu, a jako pedagožka dosahovala přímo mimořádných výsledků.“
— Bořivoj Srba[8]

Divadelní role, výběr

  • 1911 William Shakespeare: Kupec benátský, Porcie, Společnost J. E. Sedláčka
  • 1919 Leonid Andrejev: Ten, který dostává políčky, Consuela, Zemské divadlo v Brně, režie Otto Čermák
  • 1923 Karel Čapek: Věc Makropulos, Emilia Marty, Zemské divadlo v Brně
  • 1924 William Shakespeare: Jak vám se to líbí, Rosalinda, Stavovské divadlo, režie Karel Hugo Hilar
  • 1927 Georges Berr, Maurice Verneuil: Advokátka JUDr. Bolbecová, Coletta Bolbecová, Stavovské divadlo, režie Vojta Novák
  • 1927 Oscar Wilde: Vějíř lady Windermerové, titul.role, Stavovské divadlo, režie Milan Svoboda
  • 1932 J. W. Goethe: Faust, Markétka, Zemské divadlo v Brně
  • 1933 Philip Stuart, Aimée Stuartová: Od devíti do šesti, Markéta, Stavovské divadlo, režie Vojta Novák
  • 1936 August Strindberg: Nejpravdivější sen (Hra snů), dcera boha Indry, Zemské divadlo v Brně, režie Karel Mainhard j. h.
  • 1941 Vilém Werner: Červený mlýn, Anna, Prozatímní divadlo, režie Jan Bor
  • 1948 Václav Renč: Černý milenec, Barbora, Státní divadlo Brno, režie Milan Pásek
  • 1950 Alois Jirásek: Lucerna, Bába, Státní divadlo Brno

Pedagogická činnost, další aktivity

Od roku 1934 působila jako profesorka na Státní hudební a dramatické konzervatoři v Brně, kde převzala po Emě Pechové výuku hlavních předmětů v dívčím oddělení[4]. Byla mj. členkou komise, která přijímala ke studiu Karla Högera[9] a k jejím žákům patřil ve čtyřicátých letech také Milan Pásek[10]. K jejím žačkám dále patřily např. Vlasta Matulová, Ema Skálová, Miroslava Jandeková, Vlasta Chramostová a Maruška Valentová[4].

Od roku 1948 působila pedagogicky také na brněnské Janáčkově akademii múzických umění (JAMU).

Věnovala se také uměleckému přednesu a spolupracovala s brněnským rozhlasem.

Rozhlasové hry, výběr

  • 1927 Karel Čapek: R.U.R. , role: ?, režie Vladimír Šimáček
  • 1956 Milan Ogrizovič: Hasanaginica, role: matka Hasanagova, režie Olga Zezulová
  • 1957 Alois Jirásek: Gero, role: Hatherbuch, jeho sestra, režie Vladimír Vozák
  • 1957 Olga Srbová-Spalová: Dům stáří, role: Pošvářová, režie Olga Zezulová
  • 1957 Geoffrey Chaucer: Setkání v Cantenbury, role: bába, režie Olga Zezulová
  • 1960 N. S. Leskov: Kateřina Izmajlovová, role: stařena, režie Vladimír Vozák
  • 1963 Gerhard Rentzsch: Babí léto, role: Sofie Behrendtová, režie Olga Zezulová
  • 1964 Dylan Thomas: Pod Mléčným lesem, role: ?, režie Olga Zezulová
  • 1965 Ilse Aichingerová: Návštěva na faře, role: paní od lodiček, režie Olga Zezulová
  • 1969 Ilja Ilf, Jevgenij Petrov: Rytíř zlatého rouna, role: babička, režie Miroslav Nejezchleb
  • 1969 Günter Eich: Sny, role: stařena, režie Olga Zezulová
  • 1970 Károly Szakonyi: Podnájem a filodendron, role: Vilmuška, režie Olga Zezulová

Gramodesky, výběr

  • 1971 Dějiny českého divadla – LP7 (Z. Gräfová jako Dcera Indrova a K. Höger jako Básník ve výstupu ze Strindbergovy hry Nejpravdivější sen (Hra snů) z brněnského provedení v roce 1936)[11].

Filmografie

Ocenění

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Vrbno nad Lesy
  2. ↑ Josef Träger a red.: Divadelní zápisník, ročník I., 1945–1946, vyd. Sdružení pro divadelní tvorbu v Umělecké besedě, Praha, str. 526–527
  3. ↑ František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 22, 26
  4. ↑ a b c d Josef Träger a red.: Divadelní zápisník, ročník I., 1945–1946, vyd. Sdružení pro divadelní tvorbu v Umělecké besedě, Praha, str. 526
  5. ↑ a b Matrika 17871, sn. 37 [online]. MZA [cit. 2022-10-14]. Dostupné online. 
  6. ↑ Josef Träger a red.: Divadelní zápisník, ročník I., 1945–1946, vyd. Sdružení pro divadelní tvorbu v Umělecké besedě, Praha, str. 520
  7. ↑ Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 104, 397, ISBN 80-207-0419-1
  8. ↑ Bořivoj Srba: O nové divadlo, Panorama, Praha, 1988, str. 23
  9. ↑ Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 41, ISBN 80-204-0493-7
  10. ↑ František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 208
  11. ↑ http://mluveny.panacek.com/mluvene-slovo-na-gramofonovych-deskach/1977-zvukove-dokumenty-narodniho-zemskeho-d.html

Literatura

  • Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1930–1945, Orbis, Praha, 1966, str. 245, 256
  • František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 21, 24, 26
  • František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 208
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 187, 272, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 63, 104, 397, ISBN 80-207-0419-1
  • Joža Götzová: Profily českých herců,vyd. S. V. U. Mánes, Praha, nedat. (okolo 1931), str. 37, obraz. část str. 44–5
  • Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 41, 44, 47, 54, 387, 445, foto 25, ISBN 80-204-0493-7
  • František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 351, foto 167
  • Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, vyd. Divadelní ústav, Praha, 1975, str. 190, 191, 204, 254
  • Bořivoj Srba: O nové divadlo, Panorama, Praha, 1988, str. 23
  • Josef Träger a red.: Divadelní zápisník, ročník I., 1945–1946, vyd. Sdružení pro divadelní tvorbu v Umělecké besedě, Praha, str. 517–527
  • Běla Veselá: Žena v českém umění dramatickém, vyd. Topičova edice, Praha, 1940, str. 184

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Zdenka Gräfová in 1928.jpg
Czech actress Zdenka Gräfová in 1928