Zdenko Feyfar

Zdenko Feyfar
Narození2. března 1913
Jilemnice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí3. února 2001 (ve věku 87 let)
Lomnice nad Popelkou
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníJilemnice
Povolánífotograf a učitel
RodičeJaroslav Feyfar a Ada Tauchmanová
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Zdenko Feyfar, křtěný Zdenko Jaroslav Mořic (2. března 1913, Jilemnice[1]3. února 2001, Lomnice nad Popelkou) byl český fotograf.

Život

Narodil se v rodině lékaře a amatérského fotografa MUDr. Jaroslava FeyfaraJilemniciPodkrkonoší. Po absolvování jilemnického gymnázia v roce 1933 odešel studovat na lékařskou fakultu Univerzity KarlovyPraze. Po uzavření českých vysokých škol v roce 1939 pracoval krátce jako úředník v bance[2]. V letech 19401943 vystudoval obor fotografie na Státní grafické škole v Praze, kam jej přivedl a kde ho učil Jaromír Funke. K jeho profesorům patřil také Josef EhmRudolf Skopec[3]. Po ukončení studia pracoval do konce války jako filmový fotograf v barrandovských ateliérech.

V roce 1945 se vrátil na Státní grafickou školu jako profesor. Vyučoval tam do roku 1951. V roce 1949 se stal členem Spolku výtvarných umělců Mánes, v 1950 členem Svazu československých výtvarných umělců a roku 1958 členem skupiny průmyslových výtvarníků Umělecké besedy.

Tvorba

Hlavními motivy fotografií Zdenko Feyfara jsou KrkonošePraha. Fotografie Prahy někdy zhotovoval v neobvyklém úzkém formátu na výšku v protikladu k horizontálně komponovaným krajinám. Feyfarovy Kachničky u Mánesa přiměly Ludvíka Součka v roce 1956 k napsání dlouhého článku do Československé fotografie a staly se ve své době symbolem přerodu české fotografie[4]. Zdenko Feyfar fotografoval rovněž portréty, květiny, Šumavu, krajinu východních a středních Čech a na zahraničních cestách (Egypt, Libanon, Sýrie, Rakousko, Švýcarsko).

Fotografie Zdenko Feyfara jsou zastoupeny ve sbírkách Muzea hlavního města Prahy, Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, Moravské galerie v Brně, sbírce Svazu českých fotografů a Krkonošském muzeu v Jilemnici[5].

Publikace (výběr)

  • FEYFAR, Zdenko. Krkonoše. 1. vyd. Praha: Orbis, 1961.  Soubor 156 černobílých fotografií.
  • FEYFAR, Zdenko. Krkonoše. 2. vyd. Praha: Orbis, 1964.  Rozšířené vydání.
  • EINHORN, Erich; FEYFAR, Zdenko. Střední Čechy. Praha: Středočeské nakladatelství a knihkupectví, 1970. 
  • FEYFAR, Zdenko. Krkonoše. Praha: Orbis, 1976.  Soubor černobílých a barevných fotografií.
  • FEYFAR, Zdenko. Labské pískovce. Praha: ČTK-Pressfoto, 1981. 
  • FEYFAR, Zdenko. Východočeský kraj: Semilsko. Praha: Kruh, 1984. 

Výstavy (výběr)

Spisovatel Jan Weiss, asi 1942
  • 1952 – účast na III. členské výstavě Mánesu, Praha
  • 1957 – první samostatná výstava v Jilemnici
  • 1958 – Světová výstava EXPO 58Bruselu (stříbrná medaile za fotografie Krkonoš)
  • 19571975 – výstavy Spolku Mánes a Svazu československých výtvarných umělců
  • 1960 – výstavy v československých zahraničních kulturních střediscích (Berlín, Varšava, Budapešť, Káhira, Jakarta)
  • 1966 – samostatná výstava ve Vídni
  • 1983 – samostatná výstava Zdenko Feyfara: Fotografie 1932–82, Galerie d, Praha
  • 1986 – výstava Hory a květy Československa viděné objektivem Zdenko Feyfara, Neapol
  • 1997 – Malostranští fotografové, Obecní galerie Beseda, Praha
  • 1998 – Jubilanti Mánesa, Muzeum a Pojizerská galerie, Semily
  • 1999 – Malostranský portrét, Obecní galerie Beseda, Praha
  • 2001 – Fotografie jako umění v Československu 1959–1968, Moravská galerie, Brno
  • 2005 – Česká fotografie 20. století, Uměleckoprůmyslové muzeum a Městská knihovna, Praha
  • 2013 – Zdenko Feyfar – neznámý i známý, Muzeum hlavního města Prahy
  • 2013 – Objektivem Zdenko Feyfara, Krkonošské muzeum v Jilemnici
  • Muzeum bratří Čapků v Malých Svatoňovicích – stálá expozice[5]
  • Muzeum umění a designu Benešov – stálá expozice Osobnosti české fotografie 20. století[5]

Výběr z fotografií

  • Hraběnka M. Valdštejnová ve 104 letech, 1955
  • Před východem slunce nad Labským dolem, 1956
  • Kachničky u Mánesa, 1956
  • Melantrichova ulice v Praze, 1958
  • Egypťanka s nádobou na hlavě, 1959
  • 10 000 m nad mořem, 1959
  • Vorarlberg, 1966

Odkazy

Reference

  1. SOA Zámrsk, Matrika narozených 1894–1913 v Jilemnici, sign.6809, ukn.4214, str.307. Dostupné online
  2. SOUČEK, Ludvík. Zdenko Feyfar. 2. vyd. Praha: Odeon, 1980. (Umělecká fotografie; sv. 37). S. 9. 
  3. SOUČEK, Ludvík. Zdenko Feyfar. 2. vyd. Praha: Odeon, 1980. (Umělecká fotografie; sv. 37). S. 12. 
  4. MRÁZKOVÁ, Daniela; REMEŠ, Vladimír. Cesty československé fotografie. Praha: Mladá fronta, 1989. ISBN 80-204-0015-X. S. 162. 
  5. a b c Zdenko Feyfar – stálé expozice [online]. [cit. 2011-05-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-08-23. 

Literatura

  • SOUČEK, Ludvík. Zdenko Feyfar. 2. vyd. Praha: Odeon, 1980. (Umělecká fotografie; sv. 37). 
  • MRÁZKOVÁ, Daniela; REMEŠ, Vladimír. Cesty československé fotografie. Praha: Mladá fronta, 1989. ISBN 80-204-0015-X. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Jan Weiss by Feyfar.jpg
Autor: Zdenko Feyfar , Licence: CC BY-SA 3.0
Spisovatel Jan Weiss, asi 1942.