Zdenko Feyfar
Zdenko Feyfar | |
---|---|
Narození | 2. března 1913 Jilemnice Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 3. února 2001 (ve věku 87 let) Lomnice nad Popelkou Česko |
Místo pohřbení | Jilemnice |
Povolání | fotograf a učitel |
Rodiče | Jaroslav Feyfar a Ada Tauchmanová |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Zdenko Feyfar, křtěný Zdenko Jaroslav Mořic (2. března 1913, Jilemnice[1] – 3. února 2001, Lomnice nad Popelkou) byl český fotograf.
Život
Narodil se v rodině lékaře a amatérského fotografa MUDr. Jaroslava Feyfara v Jilemnici v Podkrkonoší. Po absolvování jilemnického gymnázia v roce 1933 odešel studovat na lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Po uzavření českých vysokých škol v roce 1939 pracoval krátce jako úředník v bance[2]. V letech 1940–1943 vystudoval obor fotografie na Státní grafické škole v Praze, kam jej přivedl a kde ho učil Jaromír Funke. K jeho profesorům patřil také Josef Ehm a Rudolf Skopec[3]. Po ukončení studia pracoval do konce války jako filmový fotograf v barrandovských ateliérech.
V roce 1945 se vrátil na Státní grafickou školu jako profesor. Vyučoval tam do roku 1951. V roce 1949 se stal členem Spolku výtvarných umělců Mánes, v 1950 členem Svazu československých výtvarných umělců a roku 1958 členem skupiny průmyslových výtvarníků Umělecké besedy.
Tvorba
Hlavními motivy fotografií Zdenko Feyfara jsou Krkonoše a Praha. Fotografie Prahy někdy zhotovoval v neobvyklém úzkém formátu na výšku v protikladu k horizontálně komponovaným krajinám. Feyfarovy Kachničky u Mánesa přiměly Ludvíka Součka v roce 1956 k napsání dlouhého článku do Československé fotografie a staly se ve své době symbolem přerodu české fotografie[4]. Zdenko Feyfar fotografoval rovněž portréty, květiny, Šumavu, krajinu východních a středních Čech a na zahraničních cestách (Egypt, Libanon, Sýrie, Rakousko, Švýcarsko).
Fotografie Zdenko Feyfara jsou zastoupeny ve sbírkách Muzea hlavního města Prahy, Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, Moravské galerie v Brně, sbírce Svazu českých fotografů a Krkonošském muzeu v Jilemnici[5].
Publikace (výběr)
- FEYFAR, Zdenko. Krkonoše. 1. vyd. Praha: Orbis, 1961. Soubor 156 černobílých fotografií.
- FEYFAR, Zdenko. Krkonoše. 2. vyd. Praha: Orbis, 1964. Rozšířené vydání.
- EINHORN, Erich; FEYFAR, Zdenko. Střední Čechy. Praha: Středočeské nakladatelství a knihkupectví, 1970.
- FEYFAR, Zdenko. Krkonoše. Praha: Orbis, 1976. Soubor černobílých a barevných fotografií.
- FEYFAR, Zdenko. Labské pískovce. Praha: ČTK-Pressfoto, 1981.
- FEYFAR, Zdenko. Východočeský kraj: Semilsko. Praha: Kruh, 1984.
Výstavy (výběr)
- 1952 – účast na III. členské výstavě Mánesu, Praha
- 1957 – první samostatná výstava v Jilemnici
- 1958 – Světová výstava EXPO 58 v Bruselu (stříbrná medaile za fotografie Krkonoš)
- 1957–1975 – výstavy Spolku Mánes a Svazu československých výtvarných umělců
- 1960 – výstavy v československých zahraničních kulturních střediscích (Berlín, Varšava, Budapešť, Káhira, Jakarta)
- 1966 – samostatná výstava ve Vídni
- 1983 – samostatná výstava Zdenko Feyfara: Fotografie 1932–82, Galerie d, Praha
- 1986 – výstava Hory a květy Československa viděné objektivem Zdenko Feyfara, Neapol
- 1997 – Malostranští fotografové, Obecní galerie Beseda, Praha
- 1998 – Jubilanti Mánesa, Muzeum a Pojizerská galerie, Semily
- 1999 – Malostranský portrét, Obecní galerie Beseda, Praha
- 2001 – Fotografie jako umění v Československu 1959–1968, Moravská galerie, Brno
- 2005 – Česká fotografie 20. století, Uměleckoprůmyslové muzeum a Městská knihovna, Praha
- 2013 – Zdenko Feyfar – neznámý i známý, Muzeum hlavního města Prahy
- 2013 – Objektivem Zdenko Feyfara, Krkonošské muzeum v Jilemnici
- Muzeum bratří Čapků v Malých Svatoňovicích – stálá expozice[5]
- Muzeum umění a designu Benešov – stálá expozice Osobnosti české fotografie 20. století[5]
Výběr z fotografií
- Hraběnka M. Valdštejnová ve 104 letech, 1955
- Před východem slunce nad Labským dolem, 1956
- Kachničky u Mánesa, 1956
- Melantrichova ulice v Praze, 1958
- Egypťanka s nádobou na hlavě, 1959
- 10 000 m nad mořem, 1959
- Vorarlberg, 1966
Odkazy
Reference
- ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených 1894–1913 v Jilemnici, sign.6809, ukn.4214, str.307. Dostupné online
- ↑ SOUČEK, Ludvík. Zdenko Feyfar. 2. vyd. Praha: Odeon, 1980. (Umělecká fotografie; sv. 37). S. 9.
- ↑ SOUČEK, Ludvík. Zdenko Feyfar. 2. vyd. Praha: Odeon, 1980. (Umělecká fotografie; sv. 37). S. 12.
- ↑ MRÁZKOVÁ, Daniela; REMEŠ, Vladimír. Cesty československé fotografie. Praha: Mladá fronta, 1989. Dostupné online. ISBN 80-204-0015-X. S. 162.
- ↑ a b c Zdenko Feyfar – stálé expozice [online]. [cit. 2011-05-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-08-23.
Literatura
- SOUČEK, Ludvík. Zdenko Feyfar. 2. vyd. Praha: Odeon, 1980. (Umělecká fotografie; sv. 37).
- MRÁZKOVÁ, Daniela; REMEŠ, Vladimír. Cesty československé fotografie. Praha: Mladá fronta, 1989. Dostupné online. ISBN 80-204-0015-X.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Zdenko Feyfar na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Zdenko Feyfar
- Oficiální stránka Archivováno 22. 10. 2008 na Wayback Machine.
- Moravská galerie – Zdenko Feyfar
- Zdenko Feyfar – Jilemnice, březen 1993 a Dolní Štěpanice, březen 1993
- Zdenko Feyfar v informačním systému abART
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Zdenko Feyfar , Licence: CC BY-SA 3.0
Spisovatel Jan Weiss, asi 1942.