Zdenko Krakowský z Kolowrat

Zdenko Kolowrat-Krakowský
Zdeněk Kolovrat-Krakovský (ÚČL AV ČR)
2. hlava rodu Kolowrat-Krakowský-Liebsteinský (Theodorova – mladší – rychnovská linie rodu) a majitel velkostatku Rychnov nad Kněžnou a Černíkovice
Ve funkci: 12. května 1875 – 24. října 1892
Předchůdce	Theodor Kolowrat-Krakowský
Nástupce	Bohuslav Kolowrat-Krakowský-Liebsteinský
Dědičný člen Panské sněmovny rakouské Říšské rady
Ve funkci: 9. ledna 1884[1] – 24. října 1892
Panovník	František Josef I.
Nástupce	Bohuslav Kolowrat-Krakowský-Liebsteinský
Poslanec Českého zemského sněmu[1]
Ve funkci: 1883 – 24. října 1892
Panovník	František Josef I.
C. k. komoří
Ve funkci: 1878[2] – 24. října 1892
Panovník	František Josef I.
Stranická příslušnost
Členství	Strana konzervativního velkostatku
Narození	6. února 1836 Prešpurk (Bratislava) Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	24. října 1892 (ve věku 56 let) nebo 25. října 1892 (ve věku 56 let) Gaweinstal-Pellendorf Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtí	infarkt myokardu
Choť	(1875) Olga Khevenhüller-Metsch (1850–1932)
Rodiče	Theodor Kolowrat-Krakowský (1806–1875) a Marie Louisa Niczky de Niczk (1811–1842)
Děti	Zdeněk Kolowrat-Krakowský-Liebsteinský Egon Kolowrat-Krakowský Hanuš Kolowrat-Krakowský-Liebsteinský Otomar Kolowrat-Krakowský-Liebsteinský Bohuslav Kolowrat-Krakowský-Liebsteinský
Profese	politik a dramaturg
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zdenko Kolovrat-Krakovský (6. února 1836 Prešpurk (Bratislava)^[3] – 24. října 1892 Pellendorf / část obce Gaweinstal, Dolní Rakousy / pokřtěn jako Maria Zdenko Ludovicus Christina Fridericus Chystophorus^[4])^[5] byl český šlechtic z rodu Kolowrat-Krakowských-Liebsteinských, velkostatkář, dramatik, historik a politik. V letech 1870–1875 psal divadelní hry, které byly uváděny mj. v Prozatímním divadle, a účastnil se činnosti archeologického sboru Národního muzea. Po smrti otce v roce 1875 převzal rodový majetek v Rychnově nad Kněžnou a Černíkovicích a většinu času věnoval jeho správě.^[6] Roku 1883 byl zvolen poslancem českého zemského sněmu za Stranu konzervativního velkostatku a potvrzen byl i ve volbách v roce 1889. Roku 1884 byl jmenován dědičným členem Panské sněmovny. Byl oceňován jako vzdělaný vlastenecký šlechtic a spisovatel.

Narodil se 6. února 1836 v Bratislavě, kde jeho otec Theodor sloužil v armádě u kyrysníků. První léta strávil v Uhrách, pak v Haliči (1842–1849), pak znovu v Uhrách u Balatonu. Roku 1850 se přestěhovali do Josefova a o dva roky později do Budkova na Moravě.^[7] Gymnázium studoval ve Znojmě^[8] a po maturitě roku 1855 odešel do Vídně na právnickou fakultu.^[7] Tam žil i v následujících letech; například roku 1867 byl uváděn jako předseda vídeňského českého pěveckého souboru.^[9] Roku 1868 se přestěhoval do Prahy, kde se zapojil do kulturního a společenského života.^[7] V archeologickém sboru Národního muzea například roku 1870 přednášel o zbytcích hradiště u osady Točná^[10] (Oppidum Závist). V dubnu následujícího roku byl zvolen za dopisujícího člena tohoto sboru.^[11] Roku 1875 věnoval muzeu římskou cihlu z města Carnuntum.^[12] Také psal populární divadelní hry (viz Dílo).

Dne 13. května 1875 zemřel ve Vídni generál Theodor Kolowrat-Krakowsky a Zdeněk jako nejstarší syn zdědil jeho velkostatky v Rychnově nad Kněžnou a Černíkovicích.^[13] Od té doby se věnoval převážně péči o rodový majetek, což ho přinutilo k ukončení literární činnosti.^[7] Krátce po nástupu zvýšil svým lesníkům platy o polovinu.^[14]

Ve Vídni se 27. listopadu 1875 oženil s hraběnkou Olgou Khevenhüller-Metsch.^[15][16] Měl s ní deset dětí.^[7]

Po roce 1875 zpravidla trávil léto v Černíkovicích a zimu v Rychnově a v Praze.^[7] Roku 1886 koupil nynější Kolovratský palác ve Valdštejnské ulici na Malé Straně, přestavěl ho v novobarokním stylu a umístil do něj svou obrazárnu, knihovnu a sbírku mincí.^[17] Bavil se cestováním, četbou české a světové literatury, studiem archivních dokumentů a návštěvami divadla (v Národním měl předplacenou lóži).^[7] Roku 1887 se stal členem historického spolku,^[18] v roce 1891 byl zvolen za člena výboru Společnosti musea království českého (tj. Národního muzea).^[19] Roku 1886 přijal čestné předsednictví sjezdu studentského spolku Krakonoš, který se toho roku konal v Rychnově, a poskytl mu zámeckou jízdárnu pro divadelní představení.^[20]

Byl také politicky činný. Před volbami roku 1878 se připojil k prohlášení Strany konzervativního velkostatku, jehož šlechtičtí signatáři vyzývali k volební účasti s cílem dosáhnout státních práv Českého království.^[21] Do českého zemského sněmu byl zvolen roku 1883^[22] a mandát obhájil i roku 1889,^[23] v obou případech se státoprávním programem. V lednu 1884 byl jmenován dědičným členem Panské sněmovny.^[24]

Dne 23. října 1892 odjel s manželkou do dolnorakouského Pellendorfu (část obce Gaweinstal) na návštěvu švagra, hraběte Khevenhüllera. Následujícího dne se zúčastnil honu, během nějž ho nejprve postihla srdeční slabost a krátce poté zemřel na infarkt myokardu.^[25] Jeho tělo bylo převezeno do Rychnova a tam 31. října pohřbeno v rodinné hrobce.^[5][26] Dědicem panství se stal nezletilý syn Bohuslav^[25] (1876–1934).

Byl oceňován jako nadaný spisovatel, obětavý vlastenec a vzorný šlechtic, který se vždy řídil heslem své rodiny: „Věrně a stále“.^[27]

Proslavil se převážně jako dramatik – autor populárních veseloher a dalších divadelních her, uváděných zejména v letech 1870–1875 mj. v Prozatímním divadle.^[7] Např.:

• Libuše (1870) pod pseudonymem Z. K. z K. Byla oceňována jako originální umělecké ztvárnění známého příběhu české mytologie s psychologickým zpracováním lásky dvou hlavních postav, nedostatkem naopak byl přílišný patos a nedostatek poetičnosti.^[28]
• Na rozcestí (1870)^[7]
• Zmeškal hodinu (1871), rovněž přeloženo do ruštiny^[7]
• Trosky (1873)^[7]
• Domácí prostředek (1875)^[7]
• Dva sousedé (1875),^[7] podle M. E. Bandella^[29]

• Starouškové (1886), rovněž přeloženo do němčiny^[7]

Dne 27. listopadu 1875 se ve Vídni oženil s hraběnkou Olgou Khevenhüller-Metsch (10. 11. 1850 Budapešť – 3. 9. 1932 Rychnov nad Kněžnou).^{[2][15][16][7]} Hraběnka Olga byla dcerou Othmara hraběte Khevenhüller-Metsche a Leontiny svobodné paní Kress von Kressenstein, později se stala c. k. palácovou dámou a v roce 1877 dámou Řádu hvězdového kříže.^[2] Z jejich manželství pocházelo jedenáct dětí:^[30]

• 1. Maria Bohuslav Karel Zdenko (1876–1934), dědičný člen rakouské Panské sněmovny, poslanec českého zemského sněmu, c. k. komoří, rytíř Maltézského řádu, hudební skladatel a mecenáš ∞ 1927 Antonie hraběnka Khevenhüller-Metsch (1897–1986, II. ∞ 1939 Vilém Jaroslav Krakovský z Kolovrat, Bohuslavův mladší bratr)
• 2. Marie Leontina Cyrila Luisa Olga (1878–1965), ∞ 1905 Oktavián Heřman baron Kopfinger z Trebbineau (1878–1925), JUDr., rada na ministerstvu zemědělsrví, dvorní rada, rytíř Řádu Františka Josefa
• 3. Maria Hanuš Zikmund Otmar Theodor Ignác František (1879–1955), c. k. komoří, rytmistr, diplomat, ∞ 1918 Huberta hraběnka von Wurmbrand-Stuppach (1892–1967)
• 4. Maria Zdeněk Anatol František Ignác (1881–1941), c. k. komoří, rytmistr, rytíř Řádu Marie Terezie a Řádu železné koruny, ∞ 1920 Marie Anna hraběnka Thun-Hohenštejnová (1889–1983)
• 5. Maria Albík August Ignác (1884–1956), c. k. komoří, rytmistr, držitel Vojenského záslužného kříže
• 6. Marie Edina Sophie Ferdinandina (1885–1959), dáma Řádu hvězdového kříže, ∞ 1911 Franz svobodný pán von und zu Franckenstein (1879–1943), c. k. komoří, rytmistr, majitel velkostatků v Horním Rakousku
• 7. Maria Norbert Jindřich Ignác (1887–1950), c. k. komoří, rytmistr, rytíř Maltézského řádu, ∞ 1933 Herta Rudolphová (1908–1996)
• 8. Maria Vilém Jaroslav Josef Ignác (1888–1965), c. k. komoří, rytmistr, držitel Vojenského záslužného kříže, ∞ 1939 Antonie hraběnka Khevenhüller-Metsch (1897–1986, I. ∞ 1927 Bohuslav Krakovský z Kolovrat, Vilémův starší bratr)
• 9. Egon Emil Theodor Ignác (1889–1971), c. k. komoří, rytmistr, ∞ 1940 Eugenie hraběnka Baillet-Latour (1911–1941)
• 10. Maria Otmar Konstantin Alfred (1891–1966), státní úředník, rytíř Maltézského řádu
• 11. Marie Zdeňka Dolores Olga Melanie Josefa (1893–1958), ∞ 1926 Pierre Renouf

• POUZAR, Vladimír: Almanach českých šlechtických rodů 2011, Praha, 2011; s. 240–243 ISBN 978-80-85955-39-2

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Zdenko Krakowský z Kolowrat
• Zdeněk Krakovský z Kolovrat v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
• Rodokmen Zdeňka Kolovrata-Krakovského Archivováno 1. 4. 2020 na Wayback Machine. na geneanet.org
• Rodokmen rodu Kolowratů na genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)
• Zdeněk z Kolovrat na webu rakouského parlamentu