Zdenko Vltavský-Waldhütter

Zdenko Vltavský-Waldhütter

Narození8. srpna 1894
Rakousko-Uhersko Dolní Město, Rakousko-Uhersko
Úmrtí17. března 1963 (ve věku 68 let)
Československo Ledeč nad Sázavou, Československo
Civilní činnostskladník (1948–1963)
Vojenská kariéra
Hodnostplukovník
Doba služby1915–1939 / 1945–1948
SloužilRakousko-uherská armáda (1915–1916)
Československé legie (1916–1919)
Československá armáda (1919–1939, 1945-1948)
VelelPluk útočné vozby 1
Útočná vozba vojenského velitelství „Bartoš“
Tankové vojsko Oblasti 1
Válkyprvní světová válka
sedmidenní válka
druhá světová válka
Bitvybitva u Terronu
Pražské povstání
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Plukovník Zdenko Vltavský-Waldhütter (8. srpna 1894 Dolní Město[1], Rakousko-Uhersko17. března 1963 Ledeč nad Sázavou, Československo) byl československý vojenský velitel. Za první světové války bojoval v řadách Rakousko-uherské armády, roku 1916 byl zajat a vstoupil do Československých legií. Byl legionářem v Rusku i ve Francii, kde roku 1918 bojoval v bitvě u Terronu. Po návratu do vlasti bojoval v sedmidenní válce s Polskem o Těšínsko a vojákem zůstal i v následujících letech. Podílel se na činnosti československého vojenského zpravodajství, v letech 1931-1935 byl československým vojenským přidělencem ve Francii a v letech 1936-1939 velel tankovému pluku. Po německé okupaci roku 1939 musel armádu opustit, zapojil se do činnosti domácího protinacistického odboje a v době Pražského povstání velel tankové jednotce vojenského velitelství Velké Prahy „Bartoš“. Po válce zastával různé velitelské funkce v československé armádě, po komunistickém převratu v roce 1948 však musel z armády odejít a živit se jako skladník. V roce 1991 byl rehabilitován.[2]

Život

Mládí a život před válkou

Zdenko Waldhütter se narodil 18. srpna 1894 v Dolním MěstěLipnice nad Sázavou.[3] Jeho otec Zdenko Waldhütter st. byl v Dolním Městě ředitelem dvoutřídky a matka Marie (roz. Vltavská) byla v domácnosti. Měl bratra Františka. Později se rodina přestěhovala do Ledče nad Sázavou, kde se Zdenko Waldhütter st. stal ředitelem školy. Zdenko Waldhütter studoval Klasické gymnázium v Kutné Hoře a chtěl nastoupil na kadetní školu, otec jej však přesvědčil ke studiu práv. Nastoupil tedy na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Mezitím však vypukla první světová válka.[2]

První světová válka

Po třetím semestru práv byl Zdenko Waldhütter odveden do Rakousko-uherské armády a v květnu 1915 odešel do pole s IX. Pochodovým praporem Zeměbraneckého pluku č. 12 na ruskou frontu. Dne 6. června 1915 byl raněn do stehna a na frontu se vrátil až v polovině července. Dne 3. listopadu 1915 byl na frontě opět vážně raněn a půl roku se léčil v lazaretu v budově pražské Strakovy akademie. Na frontu vrátil v červnu 1916 s 23. pochodovým praporem. Dne 4. července 1916 byl u Kolců zajat ruskou armádou.[2]

V prosinci 1916 se přihlásil do Československých legií. Krátce byl u 5. čs. střeleckého pluku, přičemž absolvoval důstojnický kurz v Borispolu.[4] Díky dobré znalosti francouzštiny však byl brzy převelen do Francie a do Le Havre přicestoval v listopadu 1917.[3] Ve Francii byl zařazen do 21. čs. střeleckého pluku. Počátkem roku 1918 absolvoval školu pro velitele rot a čet. Následně jako velitel 5. roty svého pluku bojoval v Alsasku a v říjnu 1918 bitvě u Terronu.[3]

Meziválečné doba

Do nově vzniklého Československa se vrátil 1. ledna 1919, ale už za několik dní musel odejít do sedmidenní války s Polskem o Těšínsko, ve které byl jako velitel 5. roty 21. čs. Střeleckého pluku raněn.[2]

Po vyléčení v armádě zůstal, vystudoval Vysokou školu válečnou v Praze a dále stoupal po armádní hierarchii.[5] Roku 1924 byl jmenován důstojníkem studijní skupiny 2. (zpravodajského) oddělení Hlavního štábu a od roku 1931 byl přednostou tohoto oddělení v hodnosti podplukovníka. V roce 1931 jako soudní znalec značnu měrou přispěl k odsouzení maďarského špiona Vojtěcha Tuky.[3] V letech 1931-1935 byl jmenován vojenským přidělencem na čs. velvyslanectví v Paříži s působností ve Francii, Velké Británii, Belgii a Švýcarsku. Protože chtěl svou vlast reprezentovat i českým jménem, přejal rodné příjmení své matky Vltavský.[5] Nicméně své celé jméno od té doby psal ve tvaru Zdeněk Vltavský. V letech 1935-1939 byl zástupcem velitele a velitelem Pluku útočné vozby 1 v Milovicích. V lednu 1937 byl povýšen na plukovníka.[6]

Jako podnáčelník štábu 1. armády v Čechách se podílel na zářijové všeobecné mobilizaci roku 1938. Německá okupace Čech, Moravy a Slezska jej zastihla během předvádění československého tanku Praga V-8-H ve Velké Británii. Přestože mohl zůstat v relativně bezpečném exilu, rozhodl se pro návrat do protektorátu a riskantní zapojení do odboje.[6]

Druhá světová válka

Po vynuceném odchodu z arnády v srpnu 1939 byl Zdenko Vltavský úředníkem ministerstva financí. Už v roce 1941 ale nuceně odešel do výslužby.[3] V průběhu války spolupracoval s odbojovými organizacemi Obrana národa, RU-DA a zpravodajskou skupinou generála Slunečka „ALEX“. Gestapo jej kvůli odbojové činnosti několikrát zatklo a vyslýchalo v Praze, Německém Brodu a Kolíně, ale nepodařilo se mu jej usvědčit.[4]

Významnou úlohu Zdenko Vltavský sehrál za pražského povstání v roce 1945. Dne 2. května 1945 byl pozdějším náčelníkem hlavního štábu povstání Františkem Bürgrem vyzván k vybudování povstalecké tankové jednotky.[4] Tento úkol splnil a Vojenské velitelství Velké Prahy „Bartoš“ tak během povstání disponovalo útvarem o 10 obrněných vozidlech, kterým během povstání také velel.[6]

Doba komunismu

Po roce 1945 se Zdenko Vltavský vrátil do velitelských funkcí, pomáhal při znovuvybudováním tankového sboru a své zkušenosti předával též studentům Vysoké školy válečné. Roku 1946 však odmítl vstoupit do komunistické strany, což zanedlouho zničilo jeho úspěšnou vojenskou kariéru.[5] Již několik dnů po komunistickém převratu v únoru 1948 byl poslán na nucenou dovolenou a dne 1. dubna 1948 byl propuštěn z armády.[4] Následně byl vystěhován z Prahy a nucen vykonávat podřadnou práci skladníka.[3] Žil v Ledči nad Sázavou a jistou zajímavostí je, že se stal předsedou rady starších Církve československé husitské.[5] Zemřel v ústraní roku 1963.[6]

Připomínky

V roce 1991 byl Zdenko Vltavský rehabilitován.[3] V roce 2013 byl Ústavem pro studium totalitních režimů in memoriam oceněn Cenou Václava Bendy.[5]

Odkazy

Externí odkazy

Reference

  1. SOA Zámrsk, Matrika narozených 1892-1897 v Dolním Městě, sign.3017, ukn.5482, str.90. Dostupné online
  2. a b c d Tomáš Jakl. Francouzský legionář Zdenko Waldhütter. Legionářský směr – Časopis Československé obce legionářské. 2013, čís. 4, s. 46. Dostupné online. ISSN 2336-8756.  Archivováno 4. 4. 2016 na Wayback Machine.[Dále jen Jakl 2013]
  3. a b c d e f g Tomáš Jakl. Velitel povstaneckých obrněnců. Lidové noviny. 2016, roč. XXIX, čís. 66, s. 22. 
  4. a b c d Ivo Pejčoch. Vzbouřené pancéře. Speciál II. Světová – Pražské povstání 1945. 2015, s. 30–31. ISBN 978-80-7525-000-1. 
  5. a b c d e Cena Václava Bendy. Paměť a dějiny. 2013, čís. 4, s. 135. Dostupné online. ISSN 1802-8241. 
  6. a b c d Jakl 2013, s. 47.

Literatura

  • Tomáš Jakl. Francouzský legionář Zdenko Waldhütter. Legionářský směr – Časopis Československé obce legionářské. 2013, čís. 4, s. 46–47. Dostupné online. ISSN 2336-8756.  Archivováno 4. 4. 2016 na Wayback Machine.
  • Ivo Pejčoch. Vzbouřené pancéře. Speciál II. Světová – Pražské povstání 1945. 2015, s. 30–33. ISBN 978-80-7525-000-1. 

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Plk. Zdenko Vltavský-Waldhütter.jpg
Plk. Zdenko Vltavský-Waldhütter (1894-1963)