Zdravotní gramotnost

Zdravotní gramotnost je soubor dovedností a schopností porozumět, vyhledávat a používat informace,[1] nástroje a služby, které souvisí se zdravím,[2] díky nimž může jedinec převzít kontrolu nad svým zdravím, konat správná rozhodnutí o svém zdravotním stavu v kontextu každodenního života[1] a podporovat a udržovat své dobré zdraví.[3]

Váže se jak k jednotlivci, tak k celé populaci.[4] Zdravotní gramotnost závisí na obecnější úrovni gramotnosti.[3] Zaměňuje se s užším termínem medicínská gramotnost, která označuje porozumění pozvánkám na vyšetření, příbalovým letákům, pokynům zdravotnického personálu, základní orientaci ve zdravotním systému a znalost symptomů běžných nemocí.[4]

Tento termín poprvé použil Scott Simond v dokumentu Výchova ke zdraví jako sociální politika.[5]

Význam spočívá v pomoci lidem zlepšovat své zdraví (seznámením s principy zdravého životního stylu a posílením osobní odpovědnosti) a ve zvyšování celkové úrovně zdravotního stavu populace, kdy nízká zdravotní gramotnost může vést ke zvýšenému zdravotním rizikům, ekonomických ztrátám či způsobovat rozdíly v úrovni zdravotního stavu mezi sociálními třídami.[6]

Modely

Nejčastěji se používá třístupňový model, který vytvořil Australan Don Nutbeam. Modely se zabývají strukturou zdravotní gramotnosti, návaznosti na další odborné termíny, rovněž se věnují výzkumům měření a hodnocení zdravotní gramotnosti.[6]

  • Funkční zdravotní gramotnost spočívá v předávání informací o zdravotních rizicích a využívání zdravotnických služeb. Využívá informačních letáků, brožur a zdravotní výchovy pacientů.
  • Interaktivní (komunikativní) zdravotní gramotnost rozvíjejí vzdělávací zařízení a zdravotníci. Cílem je rozvíjet schopnosti jedinců jednat samostatně, dodržovat pokyny zdravotníků a motivovat je.
  • Kritická zdravotní gramotnost se zaměřuje na chování a činnosti jednotlivců, které utvářejí zdravotně příznivé sociální prostředí. Spadá sem i mediální gramotnost, kdy by se daná osoba měla orientovat ve zdravotnických informacích, která jsou dostupná v médiích.

Reference

  1. a b KICKBUSCH, I., S. WAIT a D MAAG. 2006. The European Mens´ Health Forum. Navigating Health: the role of health literacy [online]. Sep. 2006 [cit. 2013-10-29]. Dostupné z: http://www.emhf.org/resource_images/NavigatingHealth_FINAL.pdf Archivováno 10. 8. 2013 na Wayback Machine.
  2. MURO, A. 2011. Health Literacy Special Collection: Tools and Resources for Helath Literacy Initiatives. What is Health Literacy? [online]. 2011 [cit. 2013- 10-29]. Dostupné z: http://www.healthliteracy.worlded.org/muro.htm Archivováno 19. 11. 2015 na Wayback Machine.
  3. a b WHO. Health Promotion Glossary [online]. Geneva: WHO, 1998 [cit. 2013-10-29]. Dostupné z: http://www.who.int/healthpromotion/about/HPR%20Glossary%201998.pdf
  4. a b HOLČÍK, J. 2010. Systém péče o zdraví a zdravotní gramotnost. Brno: Masarykova univerzita. 293 s. ISBN 978-80-210-5239-0.
  5. RATZAN, S. C. 2001. Health literacy: communication for the public good. Health Promotion International [online]. Jun. 2001, vol. 16, iss. 2 [cit. 2013-10-29]. Dostupné z: http://heapro.oxfordjournals.org/content/16/2/207.full. ISSN 1460-2245.
  6. a b ZASTOUPILOVÁ, Lucie. Zdravotní gramotnost žáků na základních školách. , 2014 [cit. 2015-11-26]. Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce PaedDr. Mgr. Marie Chrásková, Ph.D.. Dostupné online.

Externí odkazy