Země Koruny uherské

	; znak
Geografie	; Rozsah zemí Koruny uherské ve 14. století
	; Rozsah zemí Koruny uherské ve 14. století
Hlavní město	žádné, Stoličný Bělehrad (sídlo panovníků, místo sněmů a korunovací)
	Obyvatelstvo
Národnostní složení	Maďaři, Slováci, Chorvati, Rumuni, Rusíni, Sikulové, Sedmihradští Sasové, Němci, Srbové, Slovinci, Kumáni, Francouzi
Jazyky	latina (úřední), maďarština, chorvatština, němčina, rumunština, slovenština, slovinština, srbština, kumánština
Náboženství	římskokatolické (státní), reformované, ortodoxní, luteránské, judaistické, tengristické
	Státní útvar
Státní zřízení	personální unie monarchií
Vznik	11. století – Ladislav I. se stává králem slavonským
Zánik	1848 – maďarská revoluce
	Státní útvary a území
	Uherské království
	Chorvatské království
	Srbská velká župa
	Haličské knížectví
	Druhá Bulharská říše
	Sedmihradské knížectví
	Země Koruny svatoštěpánské

Země Koruny uherské (svatoštěpánské) je souhrnné pojmenování svazku zemí, které byly podřízeny svrchovanosti uherského krále, resp. uherské koruně sv. Štěpána. Tvořily je zejména tria regna Uhersko, Chorvatsko a Sedmihradsko. V roce 1867 byl tento svazek obnoven rakousko-uherským vyrovnáním v pevnější a konkrétnější podobě coby Země Koruny svatoštěpánské v rámci Rakouska-Uherska, kdy oba celky disponovaly vlastními parlamenty a právními řády, ale sdílely některá společná ministerstva a instituce. Do té doby spojovala země pouze osoba uherského krále, který jim reálně vládl nebo je jen formálně ovládal.

Seznam zemí Koruny uherské

Regna

Uherské království Uherské království (vlastní Uhersko) – prvním uherským králem se stal Štěpán I.
Chorvatské království – v roce 1102 se král Koloman nechal korunovat králem Chorvatska a oba státy vstoupily do společné personální unie, Koloman užíval titulu „král chorvatsko-dalmátský“
Sedmihradské velkoknížectví Sedmihradské velkoknížectví – v 16. století (1526–1541) se Uhersko rozdělilo na tři celky zvané regna, tj. vlastní Uhersko, Chorvatsko a do třetice Sedmihradsko, které bývalo územím východního Uherska

Další země koruny

Dalmátské království – království Dalmácie, které ale tvořilo neoddělitelnou součást Chorvatského království poté, co se Koloman prohlásil „králem chorvatský a dalmátským“
Slavonské království – v 11. století si král Ladislav I. přisvojil titul „slavonského krále“
Ráma (Bosna) – v roce 1136 král Béla II. poprvé vpadl do Bosny a formálně ji podřídil uherské koruně, ale neovládl ji a zůstala nezávislým státem, přesto se Béla II. v roce 1137 prohlásil „králem Rámy“ (Rex Ramae), tj. Bosny, a zavádi titul bosenského vévody jako čestný titul pro svého syna Ladislava
Srbské království – v roce 1202 se král Emerich prohlásil „králem srbským“ (Rex Serviae)
Vladiměřské království – v roce 1205 se král Ondřej II. prohlásil „králem vladiměřským“
Haličsko-vladiměřské království – král Ondřej II. anektoval Haličské knížectví a prohlásil se „králem haličským“, přestože jsou Uhři v roce 1221 z Haliče vyhnáni, další uherští králové si přisvojují titul „král haličsko-vladiměřský“
Kumánie (Kunság) – uherský král je mezi uherskými Kumány v roce 1233 přezdíván „králem kumánským“ (Rex Cumaniae)
Bulharské království – král Štěpán V. dobývá část území bulharské říše a bulharská aristokracie, která se octla v lenní závislosti, ho tituluje „králem bulharským“
Sikulsko – od 12. století do roku 1867 autonomní celek Uher, jehož představitelem byl hrabě Sikulů (comes Sicolorum)
Volyňské knížectví