Zemědělský dvůr Dřevíč

Zemědělský dvůr Dřevíč
Poloha
AdresaKozojedy, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Další informace
Rejstříkové číslo památky11962/2-4207 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zemědělský dvůr Dřevíč (k.ú. Kozojedy 30, okr. Rakovník) byl pravděpodobně původně poplužní dvůr, později využívaný jako běžný hospodářský dvůr šlechtického velkostatku. Památkově chráněn je od roku 1992.[1]

Popis území

samota Dřevíč
Přístupová cesta k areálu dvora
Detail ohradní zdi zemědělského dvora

Samota Dřevíč s hospodářským dvorem (statkem), hájovna Obora a kostelík sv. Václava stojí poblíž archeologické lokality Dřevíč v blízkosti obce Kozojedy na vrcholu částečně zalesněného kopce (765 metrů) obtékaného na západě Pochválovským a na severu a východě Vinařickým potokem. Stávalo zde raně středověké hradiště Dřevíč z 10. až 12. století, zůstaly jen nepatrné zbytky valů.[2] Archeologická lokalita byla poprvé badateli uváděna v roce 1868, při stavbě kostela svatého Václava bylo objeveno starobylé pohřebiště. Hradiště prozkoumal v roce 1950 archeolog Antonín Knor. V sedmdesátých letech 20. století zde byly nalezeny středověké keramické střepy a zlomek železného nožíku. V roce 2002 byly náhodně nalezeny dvě slovanské spony ze slitiny mosazi a bronzu z první poloviny 7. století.[3][4]

Vzhledem k poloze hradiště na pomezí česko-luckém je jednou z nedoložených archeologických domněnek, zda to nebylo hradiště lucké.[5]

Historie

Původ dvora pravděpodobně souvisí s nedalekým hradištěm Dřevíč. Měl snad funkci poplužního dvora příslušejícího k hradišti. Dosud nebyl proveden důkladný archeologický výzkum a bez něho není předpoklad středověkého dvora prokazatelný. Současná zástavba pochází asi z konce 17. nebo počátku 18. století, kdy panství vlastnil rod Schütz von Leupoldsheim. Dvůr byl přestavován a doplňován v průběhu 18. a 19. století. Novější přístavky z konce 19. století nejsou významné.[1]

Popis památkové hodnoty

Předmětem památkové ochrany je obytný dům, ovčín a sušárna chmele, chlévy a stáje, kolna, stodola, ohradní zeď s dvěma branami a pozemky vymezeného areálu.

Komplex budov rozlehlého areálu bývalého hospodářského dvora je situován o samotě. Kolem areálu prochází červeně značená turistická trasa, od obce Kozojedy je areál vzdálen asi dva kilometry a půl kilometru od archeologické lokality prehistorického a slovanského hradiště Dřevíč.

Dvůr vcelku pravidelné čtvercové dispozice leží na okraji lesa na poměrně prudkém svahu od vrchu Dřevíč s hradištěm.

Ve středu rozlehlého převážně travnatého dvora vyvěrá pramen. Dvůr je po obvodu uzavřen budovami a ohradní zdí s dvěma branami tak, že dvůr je průjezdný. Na severní straně dvora stojí obytný dům, vedle něj v rohu je vjezdová pilířová brána. Na západní straně je bývalý ovčín se sušárnou chmele, postavenou později. U ovčína jsou malé přístavky chlívků a přístřešků. Uvnitř ohrazeného areálu jsou další budovy: bývalý chlév, stáje, kůlna, velká stodola a druhá vjezdová brána. Hlavní budovy jsou vystavěny z neomítnuté opuky získané z nedalekých lomů na svazích přírodního parku v pohoří Džbán. Kamenné zdivo je místy doplněno cihlami.[1]

Současný stav

Od roku 1984 je objekt v soukromých rukou a je využíván jako rekreační objekt. Na opravené zdi jsou k vidění sochařské skulptury včetně dřevěné lodě Archa, umístěné původně na poli před areálem dvora.

Mimo areál hospodářského dvora stojí jedno obytné stavení.

Reference

  1. a b c Zemědělský dvůr Dřevíč [online]. Národní památkový ústav [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. 
  2. LUTOVSKÝ, Michal. Po stopách prvních Přemyslovců. Díl II. Léta krize a obnovy (972–1012). Praha: Libri, 2008. 282 s. ISBN 978-80-7277-231-5. Kapitola Dřevíč, s. 223. 
  3. BUBENÍK, Josef. Archeologické prameny k dějinám osídlení Čech v 7. až polovině 9. století: (katalog nalezišť). Praha: Archeologický ústav AV ČR, 1997. ISBN 80-86124-02-9.
  4. https://ipac.svkkl.cz/arl-kl/cs/detail-kl_us_auth-k0200386-Hradiste-Drevic/?disprec=3&iset=9
  5. SÁBL, Václav. Daliborovy Kozojedy a hrad Dřevíč. NMové Strašecí: Vlastivědné muzeum Novostrašecka, 1973. 112 s. S. 62–66. 

Externí odkazy

Literatura

  • BEDNAŘÍK, Tomáš. Historické památky Rakovnicka. Nové Strašecí: Raport, 1997. 178 s. ISBN 80-902190-2-0. S. 104–105. 

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Dravic Detail Zdi A.jpg
Autor: Ivana Škutová, Licence: CC BY-SA 3.0
„Samota Dřevíč“, katastrální území Kozojedy, okres Rakovník
Statek ve Dřevíči 3.jpg
Autor: Palu, Licence: CC BY-SA 3.0
Severní budova statku Dřevíč, západní průčelí.
Drevic Pristupova cesta.jpg
Autor: Ivana Škutová, Licence: CC BY-SA 3.0
„Samota Dřevíč“, katastrální území Kozojedy, okres Rakovník
Drevic Samota.jpg
Autor: Ivana Škutová, Licence: CC BY-SA 3.0
„Samota Dřevíč“, katastrální území Kozojedy, okres Rakovník